Rozhovor s Vratislavem Mynářem: Slova o vlastních chybách i komplotu mocichtivých pánů podporovaných tajnými službami

Dnes už bývalý vedoucí prezidentské kanceláře Vratislav Mynář (55) na svou funkci rezignoval 9. března, tedy v den inaugurace nového prezidenta Petra Pavla (61). Po odchodu z funkce se odmítl ucházet o jakoukoliv pozici ve státní správě. S bývalou hlavou státu Milošem Zemanem (78) se plánoval pravidelně potkávat, což činí. Pro ŽivotvČesku.cz poskytl exkluzivní rozhovor, v němž se ohlédl za svou desetiletou prací pro Hrad, neodmítl odpovědět na citlivé dotazy ohledně kauz, které rezonují v médiích, důraz kladl v odpovědích na dotazy ohledně své rodiny.

Pane Mynáři, deset let »kancléřem« by se také dalo nazvat deset let mediálních skandálů. Stálo vůbec za to být vedoucím prezidentské kanceláře?

(Pousměje se) Když nastupujete do takové funkce, pane redaktore, tak nepřemýšlíte nad tím, jestli bude vše sluncem zalité, nebo přijde nějaký mráček.

Dobře. Pojďme to rozebrat více...

Pravdou tedy je, že v prvních letech na Hradě nebyly takové mediální starosti.

To se pak změnilo?

Změnilo.

Co se stalo?

(Zamyslí se a po chvilce spustí) Asi to bude tím, že média za těch deset let zhrubla. Za sebe mohu říct, když se budeme držet vaší původní otázky, že pokud vás prezident republiky požádá o spolupráci, abyste stál po jeho boku, tak znám málo lidí, kteří by odmítli. Řadím se mezi kamarády Miloše Zemana, tedy jsem neváhal.

To se dá pochopit a zní to upřímně. Nicméně některá média o vás vytvořila obraz »belzebuba«. Nechci na vás útočit, ale řeší se vrácené dotace na penzion, »půjčený« stan, stromky nebo zvěř v oboře. Netrápí vás to, necítíte někde svou chybu?

Určitě jsem si to významnou měrou zavinil sám, a to proto, že jsem nikdy nepřistoupil na hru médií, že budu skákat tak, jak pískají. A přidáme-li k tomu věcnou a oprávněnou kritiku médií prezidenta Zemana pro jejich nevzdělanost a nesečtělost, tak vám z toho ve finále nemůže vycházet nic jiného než to, co se kolem mé osoby momentálně děje.

Předpokládám, že to pro vás musí být, i když nepopíráte, že na tom svůj podíl máte, poměrně nepříjemné.

To, co je na tom nepříjemné, je, že se v dnešní době média stala de facto součástí orgánů činných v trestním řízení. A svým působením připravují společenskou objednávku.

Určitě si umím představit, že věci, které říkáte, jsou těžké pro vaši rodinu - tedy manželku a děti, ale k tomu se ještě dostaneme. Když se ohlédnete, nebyl okamžik, kdy jste si řekl, že toho bylo už dost a že s funkcí šéfa prezidentské kanceláře lidově řečeno seknete?

(Zamyslí se) Víte, jsem povahy, pane redaktore, že z boje neutíkám. A pokud jsem slíbil prezidentu Zemanovi, že budu po jeho boku tak dlouho, jak bude chtít, tak jsem se slib snažil vždy dodržet.

Tomu rozumím. Ale někdy jste toho musel mít, jak se říká, plné zuby?

Ale ano, mohu říct, občas mne ty myšlenky napadly, hlavně kvůli vztahu k rodině a dětem, jestli by nebylo lepší se vrátit k normálnímu podnikatelskému životu a nenechat se špinit a vláčet médii. Nevím, jestli bohužel, ale ano, bohudík, slovo chlapa dané panu prezidentovi u mne zvítězilo.

Když jsme zmínili rodinu. Vaše paní (Alex Mynářová, pozn. red.) přišla kvůli vztahu s vámi o televizní kariéru. To je docela citelná oběť. Napadá mne, vyjadřujete jí vděk, poděkování, že je v každém »počasí« s vámi?

(Vážně se podívá) Těžko se dá jenom poděkováním a vděčností vyjádřit to, co moje manželka podstoupila ve vztahu ke mně a naší rodině. Vyhazov z České televize byl samozřejmě naprosto účelový, je to jenom potvrzení toho, co jsem uváděl o zhrubnutí médií a jisté mstě prezidentu Zemanovi. Budu se snažit po celou dobu, pokud budu moci, to manželce vynahradit, a to i ve snaze o úspěšný restart kariéry. Nepředpokládám, že se tak stane v nenávistné České televizi, ale snad se najdou jiná média, která jí dají šanci. Moje manželka si zaslouží absolutní poděkování z mé strany.

Když odbočíme, na Pražském hradě jste prožil řadu událostí. Jistě těžké bylo období nemoci Miloše Zemana. Čelil hrozbě sesazení, vy jste byl velmi kritizován. Věřil jste, že se Miloš Zeman uzdraví a vrátí do úřadu, nebo jste měl chvíle beznaděje?

Vím, že jsem byl kritizován naprosto neoprávněně.

Jak to teď myslíte?

V příjímacím protokolu do nemocnice mne pan prezident neuvedl jako osobu, která může být seznamována s jeho zdravotním stavem, to mohli jen rodinní příslušníci. Měl jsem tu možnost navštěvovat pana prezidenta každý den. A mohu říct, že jsem se nikdy o život pana prezidenta nebál. O to víc zarážející pro mne byl komplot médií a některých mocichtivých pánů ze Senátu, jenž byl podporovaný pseudoústavními právníky a členy tajných služeb. Tady jsem měl reálnou obavu o to, že se jim podaří v přímé volbě demokraticky zvoleného prezidenta připravit o jeho pravomoci a zničit rozhodnutí občanů a odsunout jej na vedlejší kolej. Pokud se jedná o případné odvolání z funkce »kancléře«, toho jsem se nikdy nebál, protože jsem na této pozici, na rozdíl od některých kolegů, nikdy nelpěl. A abych si udržel teplé místo, za to bych se nikdy nezaprodal.

Nyní už nemáte »hradní« povinnosti. Je to úleva? Nebo vám chybí krásné kanceláře a celá atmosféra prezidentského sídla?

Jedna věc je to nádherné místo zvané Pražský hrad a všechno s tím spojené, což máte pravdu, že je nezapomenutelné a nenahraditelné, na druhou stranu jsem celou dobu počítal s tím, že příběh jednou skončí. Takže mi teď zůstávají krásné vzpomínky na krásné prostředí. Vrátil jsem se ke svému podnikání na Moravě, jak jsem věděl, že se jednou stane. Jsem spokojen, a to jak v osobním, tak v pracovním životě.

Neuvažujete přece jenom o politické dráze?

Otevřeně říkám, že neuvažuji. Pro mne je politika nepříliš férové řemeslo, já jsem přece jenom konzervativní typ, který vyznává, že se sliby mají dodržovat. A tohle v politice často neplatí. Znám vlastně jenom jednu výjimku v neférové politice.

Musím se zeptat - jakou?

Miloše Zemana.

Bydlíte v Praze, ale vaše srdce patří Moravě. Podaří se vám manželku přesvědčit o přesunu na venkov?

(Nezaváhá a odpoví) Moje srdce patří mé manželce a mým dětem, mojí rodině, pane redaktore. O to, co jste říkal, momentálně ani neusiluji. Manželka trpělivě čekala mnoho let, až skončím ve své funkci, aby se i ona pokusila naplnit svoji kariéru, a já věřím, že se jí to podaří. Přesun na Moravu teď není vůbec téma. Naše děti v Praze navštěvují školu a mateřskou školku. A tady jako rodina jsme doma. Možná jednou časem, až manželka dospěje do věku třeba šedesáti let, tak zjistí, že nám bude lépe, když si budeme užívat v klidném prostředí na Moravě.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.