S ženami jsem se seznamoval v práci, v MHD i barech, říká René, z něhož nevěsta Petra nebyla nadšená
V pořadí třetí díl sociálního experimentu, kde lidé, kteří se nikdy neviděli, vstoupí do manželství, představil novou dvojici - učitelku Petru Malikovou (24) z Třince a Reného Vrábela (28) z Uherského Brodu, který žil několik let v Anglii. Otázkou je, zda to páru vydrží. Půvabná blondýnka totiž s povzdechem řekla své »Ano«, odmítla první novomanželský polibek s tím, že je stydlivá, a po obřadu se rozbrečela. V rozhovoru René o sobě prozradil řadu věcí, které mohou více nastínit, jestli vůbec novomanželé budou v lásce kompatibilní.
Co vás přimělo, abyste se přihlásil do tohoto projektu?
Chtěl jsem poznat nějakou novou slečnu a pořad mi přišel jako zajímavý nápad. Líbilo se mi, že to bude v televizi. Přiznám se, že když jsem se přihlásil, vůbec mě nenapadlo, že bych mohl mít štěstí a vybrali zrovna mě. Ale stalo se…
Nebál jste se, jaké budou reakce vašeho okolí?
Moc ne, moje okolí mě zná. Vždycky jsem otevřený novým zážitkům a dlouho v klidu neposedím. Všichni mě nakonec podpořili, když přišli na to, že to beru vážně a ne jen jako nějakou hloupost.
Komu prvnímu jste se se svým nápadem svěřil? Co vám na to řekl?
Asi tátovi, jelikož jsem u něho bydlel mezi pohovory a začátkem natáčení. Moc se na to netvářil, nezdálo se mu to. Pak se ale seznámil s natáčecím týmem a nakonec jel i na svatbu.
Myslíte, že v dnešní digitální době je paradoxně těžší najít si životního partnera?
Určitě je mnohem těžší najít si stálou partnerku. Je to jak s nanuky. Kdyby měli v obchodě jen jeden druh, budete za něj rád. Jakmile ale zjistíte, že obchod nabízí spoustu nanuků, máte nutkání je zkusit všechny. Pak se ale může stát, že ten, co vám nejvíc chutnal a který měli jen v tom prvním obchodě, už nemají… Ne každý si tohle uvědomí.
Máte zkušenost internetovými seznamkami?
Ano, ale ne že bych byl nějaký jejich velký fanoušek… Bydlel jsem dlouho v Londýně a nechodil tam moc na party nebo do hospod, tak jsem bral seznamování se přes internet jako ideální alternativu.
Kde jste se většinou seznamoval se svými předešlými partnerkami?
V minulosti naprosto všude − v práci, na trénincích, v MHD, v barech, klubech, jednou dokonce i v knihovně. Občas to vyjde, občas ne. Teď už jsem se tomu ale naučil nechávat volný průběh.
Jakou vlastnost považujete u partnerky za nejdůležitější?
Upřímnost. Všechno je mnohem jednodušší, když člověk říká, co si myslí. Pokud lže, časem se mu to většinou vrátí a kousne ho to do zadku v podobě karmy.
A co naopak nejste ochoten svému protějšku tolerovat?
Hraní her. Myslím, ve vztahu, ne videohry! Taky by se o vztah měli starat oba dva a ne, aby se snažil jen jeden a druhý si dělal, co ho napadne. Musí to být jako tenis − jednou hraješ ty, podruhé já. Pokud míčky lítají jednosměrně jako ze stroje, je něco špatně.
Jakou svoji vlastnost máte nejraději a se kterou naopak bojujete?
Od lidí mám zpětnou vazbu, že jsem zajímavý, občas i zábavný, a že se toho ode mě dokážou spoustu naučit. Na druhou stranu bych si přál být trpělivější, umět lidem víc naslouchat a dávat jim prostor…
Považujete se spíš za emocionálního, nebo racionálního člověka?
Asi půl napůl. Jak kdy. Občas mám tendenci věci přehnaně analyzovat, což nedává smysl. Někdo mi řekl, že do ženy a do melounu nevidíš. Měl bych na to víc myslet.
Věříte v lásku na první pohled?
Ano, věřím. Ale až po tom prvním pohledu začíná ta dřina vztah vybudovat a udržet. Až pak se ukáže, jestli ta láska za něco stojí.
Co od partnerky především očekáváte?
Aby se mnou byla, když se mi daří, ale i ve chvílích, kdy si se mnou osud dělá, co chce.
Je podle vás možné vydržet s jednou partnerkou celý život?
To záleží na každém z nás. Myslím, že ne každý chce být celý život s jednou ženou. A kdo si to přeje, měl by se držet takové, která to má podobně.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
