Socialismus v Česku: Spořínek, sporožiro, tuzexové konto, šeky. Finanční abeceda Husákova režimu
Bankovní služby máme v současnosti na dosah ruky. Stačí vzít mobil a můžeme se smát nebo plakat nad výší svého konta, zaplatit v obchodě nebo investovat. Za normalizace v letech 1969 až 1989 panovaly ještě dřevní časy. Běžný občan využíval Českou státní spořitelnu, kdo měl exkluzivnější postavení, mohl se pyšnit tuzexovým kontem v Živnostenské bance. S portálem ŽivotvČesku.cz se podíváme do světa socialistického finančnictví.
Časy starého Rakouska přinesly explozi vzniku spořitelen, kampeliček a záložen. Decentralizovaný bankovní systém vydržel až do nástupu komunistického režimu v únoru 1948. Následovalo zestátnění malých peněžních ústavů a v roce 1953 zavedení jednotného systému státní spořitelny. Formálně ale právě Státní spořitelna jako peněžní ústav vznikla až v roce 1967. O dva roky později jako důsledek federalizace Československa je založena Česká státní spořitelna a Slovenská štátna sporiteľňa.
Hlavním a tradičním produktem před druhou světovou válkou i za doby totalitního režimu byly vkladní knížky. Stát všemožně propagoval spoření obyvatelstva, bylo to pro něj hospodářsky výhodné. K reklamním akcím všeho druhu sloužila mnohým ještě známá postavička zvaná Spořínek. Po roce 1969 nakonec převládly vkladní knížky s úročením 4 procenta a výpovědní lhůtou jeden rok.
Postupná modernizace se ale nevyhnula ani státní spořitelně. V roce 1972 se objevuje v nabídce sporožiro, které umožňovalo bezhotovostní převody, aby bylo nakonec spojeno i s možností plateb šekem státní spořitelny. Pak už zbýval jen krůček k první bankovní platební kartě, ale rozvoj tohoto produktu je už spojen s dobou po listopadu 1989.
Mezi produkty státní spořitelny ale patřily i půjčky, například novomanželská, která vycházela z tehdejší politiky strany a vlády podporující populační explozi. Ostatně, kdo by neznal pojem Husákovy děti, mezi něž se ostatně rokem narození řadí i autor. Dodat zbývá, že státní spořitelna převzala hustou síť poboček kampeliček a záložen, mnohdy byly i v malé obci. Postupem času docházelo k pozvolné redukci, která akcelerovala v našich časech díky rozvoji internetového bankovnictví.
Česká státní spořitelna se plně věnovala běžným domácím střadatelům. Šťastlivci, kteří buď měli příbuzné v zahraničí, nebo zde dokonce pracovali a jejich plat byl v cizí měně, mířili do Živnostenské banky, která byla založena už v roce 1868. Byl to paradox komunistického režimu, že fungoval bankovní ústav, který byl spojený před znárodněním s československým velkokapitálem, notabene s názvem odkazujícím na podnikání. Živnostenská banka dokonce udržovala svou pobočku v Londýně, v centru kapitalistického finančnictví.
A právě jedině v Živnostenské bance bylo možné mít devizové nebo tuzexové konto. Pro tyto účely vydávala banka šekové knížky a od roku 1988 také první platební karty. V této bance měly účty i zastoupení zahraničních firem v Československu a celkově šlo o exkluzivní prostředí v rámci reálného socialismu. O míře výjimečnosti svědčí, že v zemi s 15 miliony obyvatel bylo v Živnostenské bance koncem 80. let minulého století asi 120 tisíc kont.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
