Socialismus v Česku: Vánoce v ostrově kapitalismu zvaném Tuzex aneb bony, bony, nechceš bony
Vánoce ve znárodněném obchodě, to byl hlavně náramný shon při snaze sehnat vysněný dárek. Mnohdy to znamenalo oběhnout řadu prodejen, než se dílo podařilo. Socialistický obchod měl prostě své limity, a když už se na pultech objevilo třeba Lego, stálo v řádu stokorun. Ovšem kdo chtěl mít jistotu a potěšit blízké vánočním prezentem ze Západu, musel do specializovaných prodejen Tuzex. Vyžadovalo to sehnat tuzexové poukázky, kterým se říkalo lidově bony. A když byly, zákazníkovi se otevřely brány kapitalistického ráje v socialistickém Československu, jak popisuje ŽivotvČesku.cz v novém seriálu o životě před rokem 1989.
Komunisté v únoru 1948 převzali moc a jali se hospodařit ve státě. Bylo to takové turecké hospodářství s miliardovými ztrátami, které vyvrcholilo v roce 1953 faktickým státním bankrotem, kterému se říkalo měnová reforma. Už v roce 1949 vznikl podnik Darex, dárkový export, kde si lidé v totalitním státě mohli pořídit zahraniční zboží. Ovšem za valuty proměněné na darexové poukázky. Právě s měnovou reformou přišel i konec Darexu.
Soudruzi se několik let snažili tvářit, že člověk v lidovědemokratické republice nepotřebuje západní zboží a stát by s ním neměl kupčit. Ale ekonomická realita stranu a vládu přesvědčila, že odčerpávat tvrdou měnu z peněženek a štrozoků občanstva se vskutku vyplatí. Marky, dolary, franky a libry se prostě hodí i při budování světlých zítřků. A tak v roce 1957 vznikl pověstný Tuzex neboli tuzemský export. Na scéně se opět objevily poukázky, lidově zvané bony.
Předvánoční čas běžný občan za socialismu také trávil pobíháním po různých obchodech. Od 70. let 20. století se přidala i možnost nakupovat zboží ve velkých obchodních domech, v Praze se otevřel Máj, Kotva, v krajích Priory. Stále to ale nebylo ono, a tak šťastlivci vyráželi na dobrodružnou cestu do Tuzexu. Nejprve bylo nutné sehnat bony. Pokud člověk nejezdil na služební cesty do zahraničí, a tedy měl k dispozici valuty, nezbývalo než se spolehnout na veksláky. U Tuzexů postávali vlastně už od časů jeho založení.
V 80. letech byl bon u veksláků asi za 5 Kčs, což nebyla zcela zanedbatelná částka. Po zisku bonů se konečně mohly otevřít dveře kapitalistického ráje v rudé zemi. A věru, bylo z čeho vybírat. V Praze mohl šťastlivec zamířit do Veleslavína, kde se nacházel supermarket s potravinami, drogerií nebo hračkami. Instantní nápoje Benco, mýdla FA nebo angličáky Matchbox, to vše se usmívalo na rozdychtěného socialistického člověka. Větší angličák přišel asi na 6 bonů.
Hlavním hitem prodejen Tuzex ovšem byly džíny, na které se stály klidně i fronty. Sen mnoha dospívajících, který se pak zhmotnil pod vánočním stromečkem. V síti prodejen Tuzex ovšem bylo možné zakoupit skoro vše, a to od čokolád Kinder po západní automobil značky Fiat. Pikantní bylo, že v Tuzexu se prodávaly i československé výrobky určené pro západní trh. Kdo chtěl auto Škoda Garde s metalízou, měl šanci. Mezi lidmi ovšem vyvolávalo rozčilení, že československé podniky vyvážejí na Západ kvalitnější zboží, než které se pak objevovalo na pultech národního podniku Pramen nebo v Mototechně.
Komunisté byli přitom při získávání valut nesmírně vynalézaví. V liberecké Textilaně a pobočných závodech se vyráběly v kilometrech různé druhy látek, samozřejmě také na export do celého světa. O vývoz se postaral podnik zahraničního obchodu Centrotex. Stát získal do své kasy první valuty. Následně třeba v Itálii z libereckých látek ušili manšestráky zvučné značky, které byly pak dovezeny do Československa a prodávány lačným zákazníkům v Tuzexu. A valuty se opět hrnuly.
S pádem normalizačního zřízení v roce 1989 přišel i úpadek a konec Tuzexu. Západní zboží se začalo do naší vlasti zcela běžně dovážet, přestalo být něčím extra, nakonec se karta obrátila a lidé nyní často hovoří o touze kupovat ryze české výrobky. A pokud jde o ceny, tam došlo k absolutnímu zvratu. V současnosti se už Čechům vyplatí mířit za nákupy – na Západ.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
