Okno do histore

Armádní generál Ludvík Svoboda a jeho život, to je dramatický román, který se čte jedním dechem. Obsahuje slávu, vítězství, ale také tragédie a porážky. Dějinné vichry mocně zaduly i do života vojáka, který se na závěr své kariéry i života stal prezidentem republiky. Měl v sobě ještě cosi ze starých časů, jako kolorovaná pohlednice z počátku minulého století, ale doba už byla jinde, vládl normalizační mocenský racionalismus dr. Gustáva Husáka. Armádní generál Ludvík Svoboda byl bezesporu hrdina, na kterého ale dolehla tíže časů. A ty v Čechách nebývají lehké, jak si můžete přečíst na portálu ŽivotvČesku.cz.

Pražský hrad se ukázal pro komunistické prezidenty jako vskutku mimořádně rizikové pracoviště. Antonín Novotný v březnu roku 1968 odcházel z prezidentské funkce vynuceně, zatrpklý a zklamaný. Češi v té době prožívali mocné vzrušení z originální myšlenky socialismu s lidskou tváří, která ale zemřela 21. srpna 1968 pod pásy sovětských tanků. Paradoxem historie je, že právě prezident Antonín Novotný odmítal rozmístění sovětských vojsk v ČSSR a neměl rád sovětského vůdce Leonida Brežněva.