Tuzex

Bankovní služby máme v současnosti na dosah ruky. Stačí vzít mobil a můžeme se smát nebo plakat nad výší svého konta, zaplatit v obchodě nebo investovat. Za normalizace v letech 1969 až 1989 panovaly ještě dřevní časy. Běžný občan využíval Českou státní spořitelnu, kdo měl exkluzivnější postavení, mohl se pyšnit tuzexovým kontem v Živnostenské bance. S portálem ŽivotvČesku.cz se podíváme do světa socialistického finančnictví.

Vánoce ve znárodněném obchodě, to byl hlavně náramný shon při snaze sehnat vysněný dárek. Mnohdy to znamenalo oběhnout řadu prodejen, než se dílo podařilo. Socialistický obchod měl prostě své limity, a když už se na pultech objevilo třeba Lego, stálo v řádu stokorun. Ovšem kdo chtěl mít jistotu a potěšit blízké vánočním prezentem ze Západu, musel do specializovaných prodejen Tuzex. Vyžadovalo to sehnat tuzexové poukázky, kterým se říkalo lidově bony. A když byly, zákazníkovi se otevřely brány kapitalistického ráje v socialistickém Československu, jak popisuje ŽivotvČesku.cz v novém seriálu o životě před rokem 1989.

Komentář Jiřího Ovčáčka: Mohutný klokot doby, kdy už vlastně neexistují žádné jistoty, dokreslují vážně míněné vládní rady, aby Češi drcení inflací výhodněji nakupovali v sousedním Německu a Polsku. Rozpočet Berlína a Varšavy si smlsne, ovšem zbytku českého podnikatelského stavu pod knutou byrokracie, daní a neefektivního státu zbydou jen oči pro pláč. K dokonalosti vládních rad už chybí jen obnovení prodejen Tuzex, kde bychom si za bony mohli rovnou kupovat levnější zboží z dovozu. Ušetří se za cestování a stát také vydělá nějakou tu kačku. Že vám to přijde, milí čtenáři portálu ŽivotvČesku.cz, absurdní? Jenže pokud jde o absurdity, naše republika je šampionem, vlastně takovým živoucím absurdním dramatem jako z pera Václava Havla.