Turkovo gesto v EP: Když politická debata klesá na úroveň hospodské kratochvíle
Názor: Poslední mediální ruch okolo nově zvoleného europoslance Filipa Turka, který si údajně »stoupl/nestoupl« při hraní hymny Evropské unie v europarlamentu, ilustruje, jak nízko může politická debata klesnout. Skutečnost, že se média a veřejnost zabývají tím, zda si politik stoupl na hymnu, nebo ne, je projevem pokleslého zájmu o skutečně důležitá témata - domnívá se autor textu. Zároveň v kontextu toho oslovil politického klasika a komentátora Miroslava Kalouska.
Kalousek pro ŽivotvČesku.cz konkrétně uvedl: "Pan europoslanec dal veřejnosti zprávu sám o sobě. Pokud zůstane sedět v okamžiku, kdy všichni ostatní mají nějaký důvod stát, prokazuje neúctu především svým kolegům."
"Druhou věcí je, že když napsal, že »hrají nějakou skladbu, kterou úplně nezná«, tak si myslím, že přiznat se k neznalosti Beethovenovy Symfonie č. 9 a přiznat se k tomu, proč Karel Ančerl (dirigent), vězeň z Terezína, když dělal dramaturgii na Pražské jaro, proč »Ódu na radost« zařadil jako závěrečný koncert s tím, že zahajovací koncert bude vždy Smetanova Má vlast, zda tohle tedy pan Turek neví, tak tím řekl o sobě všechno," doplnil Kalousek pro ŽivotvČesku.cz narážeje na to, že neznalost evropské hymny je pro europoslance docela ostuda.
Redakce dále na Kalouska ale zatlačila s tím, zda »to není málo«, že společnost řeší jednání, které odpovídá chování štamgasta hospody čtvrté cenové. "Standardy nastavují ti, kteří byli zvoleni. Pan Turek nastavil standard, který nastavil," dodal.
Událost by měla být vnímána v širším kontextu. Namísto zaměření na politické a ekonomické výzvy, kterým čelí Evropská unie, se debata stáčí k otázkám symbolického chování, které se očekává tak maximálně u »nevychovaných fracků na prvním stupni základní školy«.
Na druhou stranu je potřeba si položit otázku: »Je skutečně důležité, aby každý politik znal hudební historii Evropské unie, nebo by mělo být důležitější, jak přistupuje k legislativním a politickým otázkám?«. A právě zaměřování se na takové události může být pohodlným způsobem, jak se vyhnout složitějším a důležitějším diskusím o politických problémech a výzvách, kterým čelí EU a její členské státy.
Tak jak to tedy bylo? Stál? Nestál? 😀 pic.twitter.com/KxgisVW0Ay
— Filip Turek (@DolphSegal) July 19, 2024
Je vlastně poměrně smutné, jak se symbolická gesta a kulturní znalosti stávají předmětem veřejného diskurzu na úkor podstatných politických otázek. Situace odráží tendenci moderní politiky zaměřovat se na povrchní prvky a ztrácet tak hlubší smysl demokratické participace. Politika, která by měla být o hledání řešení a diskuzi o zásadních věcech, se často mění v divadlo, kde se více hodnotí symbolické činy než skutečné činy a výsledky.
Takový přístup podkopává důvěru veřejnosti v politické instituce a odvádí pozornost od reálných výzev, kterým čelí společnost. A že jich v poslední době není opravdu málo. V tomto kontextu je důležité se ptát, zda skutečně hodnotíme politiky na základě jejich schopností a činů, nebo se necháváme rozptylovat povrchními symbolickými gesty, a tomu pak tleskáme.
Automobilový sběratel Filip Turek – lídr společné eurokandidátky hnutí Přísaha a Motoristé – se netají tím, že je politický nováček. O to větší překvapení pak bylo, když se po volbách do Evropského parlamentu těšil druhému nejvyššímu počtu preferenčních hlasů. Navzdory kontroverzím z minulosti, včetně problematických příspěvků na sociálních sítích, dokázal oslovit značnou část voličů.
Namísto soustředění se na symbolická gesta by ale politická debata měla směřovat k řešení reálných problémů a k diskuzi o tom, jak mohou nově zvolení europoslanci přispět k lepší budoucnosti Evropské unie. V případě, že to pak Turek odmítá akceptovat, mohl místo »kašpařin v Evropském parlamentu zůstat někde v garáži a leštit své veterány«.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
