Vaše zvíře dovede předpovědět smrt nebo katastrofu. Jejich šestý smysl konečně vysvětlen
Proč se zabývat tím, jak v naší společnosti zvířata žijí a jak umírají? Je to důležité, protože podle řady pozorování tyto bytosti mohou mít daleko větší povědomí o realitě, než si myslíme.
Jejich chování naznačuje nejen to, že mohou disponovat podivuhodnými schopnostmi (třeba takzvaným šestým smyslem), mít specifické povahové rysy, ale dokonce je tu šance, že jim je vlastní i jisté povědomí o fenoménu smrti.
Vnímají snad zástupci zvířecí říše jevy, o kterých jsme se domnívali, že jsou až za hranicí jejich »rozumu«? A pokud vědí, že se jednou odeberou »na věčnost«, co potom vědí o samotném životě?
Je prosinec roku 2004 a na indonéských plážích se opalují stovky lidí. Moře příjemně šumí a vlny omývají písčitý břeh. Proč se však náhle z pláže vykrádají drobní hlodavci? Z jakého důvodu mizí z okrajových částí města ptáci, opice a masově se dávají na úprk skupinky slonů?
Dnes již odpověď známe – za několik hodin se přihrne obrovská vlna tsunami, která smete celou zdejší civilizaci. Jak to ale němé tváře mohly vědět dopředu? Po ústupu vody spatřují dorazivší záchranáři podivuhodný jev – země je sice pokryta mrtvými těly, ta zvířecí však mezi nimi nejsou.
Stačila se snad skutečně všechna zvířata zachránit? Údajně byla zvěř schopna záhadným způsobem zachytit zvukové vlny a vibrace, které ji přiměly k útěku! Odehrál se zázrak, či nikoliv? Jak pro zpravodajskou společnost FOXnews prohlásil Dr. Brooks Hanson z amerického časopisu Science: „Je to jen městská legenda. (…) Slyšel jsem zvěsti, že nebylo zabito žádné zvíře, ale jak to lidé vědí? To prováděli nějaký soupis?“ táže se nahlas.
Pokud však zvířata skutečně zázračně unikla, jak později dokládalo mnoho svědků, vyvstává otázka: Na co byla oněmi vzruchy upozorněna?
Že jim jde o život? Jestli byli živočichové schopni takovou zprávu přijmout, co by to vypovídalo o jejich chápání smrti?
Delfíni záchranáři
Altruismus (tedy jednání v zájmu druhých, tzv. »dobročinnost«) chybí mnohým lidem, a jak by se mohlo zdát, jedná se o schopnost, kterou bychom nenalezli ani u zvířat. Altruismus už totiž přece jen vyžaduje určité zhodnocení reality a přemýšlení o následcích z ní plynoucích.
Jenže i tento jev byl u jistých tvorů překvapivě zaznamenán! Je horké srpnové úterý a mladík Todd Endris (1983) z Kalifornie vyráží s kamarády na surf. Po celou dobu jejich dovádění v mořských vlnách obklopuje hochy skupina delfínů.
Najednou se však o Endrise cosi otře. Hrubá kůže bílého kolosu, jenž se vynořil z hlubin, neznačí nic dobrého. Instinkt surfaře se nemýlí – je to žralok a jeho ocelové zuby zabředávají do chlapcovy kůže.
Nastává boj o holý život, když v tom se stane něco nevídaného! Delfíni, kteří hochy doprovázeli, se seskupují a vytváří kolem Endrise ochranný kruh. Zraněný nešťastník se tak může dostat na břeh, kde je mu okamžitě poskytnuta první pomoc.
Hrozivý útok nakonec díky delfínům přežije. Co je však k této pomoci přimělo? Jednalo se o instinkt, i přesto, že riskovali svůj život pro záchranu cizího člověka? Nebo si celou skutečnost a možné následky uvědomovali víc, než se zdá?
Smrt v osamění
Majitelé psů a koček možná znají rozšířenou teorii o tom, že když se jim zaběhne mazlíček, nemusí to znamenat jeho touhu po svobodě. Mohl se totiž odklidit do ústraní proto, aby zemřel! Proč by to ale dělal?
Mnozí páníčci se domnívají, že se takto jejich zvířecí přátelé chovají proto, aby je ušetřili útrap. Uvědomují si totiž prý, jaké emocionální vypětí s sebou smrt nese. To by však znamenalo naprostý přelom ve zvířecím myšlení.
Pokud v někom smrt vyvolá pocity jako třeba lítost nebo strach, znamená to přece, že nad ní nějakým způsobem uvažuje! Jenomže kdo dokáže, že zvířata při takovém jednání motivuje právě tento záměr? Daleko víc je rozšířena domněnka, že jsou zvířata jen opatrná na pozůstalou „smečku“ a vědí, že je v době oslabení a následné smrti může napadnout silnější predátor.
Jejich odchod od zbytku skupiny tak může být skutečně výsledkem instinktů, a dokonce se nemusí vztahovat primárně k okolí. Podle odborníků má v sobě zvíře »zakódováno«, že mu odlehlé místo poskytne dobrou ochranu během rekonvalescence.
Odcházejí tedy zvířata opravdu zemřít, nebo se naopak chtějí v ústraní uzdravit? A mají přitom na paměti možnou smrt?
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
