Zákaz vycházení v Česku: Příští tři týdny rozhodnou, mám obavy, říká generál Šándor

Andor Šándor je bývalý bezpečnosti poradce
Andor Šándor je bývalý bezpečnosti poradce
Foto: Profimedia.cz

Francie od soboty ve vybraných městech zavádí zákaz nočního vycházení. V Paříži, Lyonu, Aix-Marseille, Rouenu, Lille, Saint-Etienne, Montpellier, Toulouse a Grenoble nebude moci veřejnost chodit ven mezi 21. hodinou večer a šestou hodinou ranní. Cílem je omezit společenský kontakt. Zeptali jsme se bezpečnostního experta Andora Šándora (63), zda je čas zavést zákaz vycházení také v České republice. Generál Šándor v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz uvedl, že je otázkou, zda se s některými nařízeními neotálí. Příští tři týdny rozhodnou, v jaké situaci se skutečně Česká republika nachází.

Nastala chvíle, kdy by měl zákaz vycházení platit i v Česku?

Je otázka, co se přesně myslí termínem »zákaz vycházení«, zda se tím myslí zákaz vycházení po určité hodině, jako to bývá třeba v rámci stanného práva. Že například mezi 22. hodinou večer a 6. hodinou ráno nesmíte vycházet. To si nemyslím, že má u nás velký význam, pokud jsou stejně zavřené bary a restaurace. Nemyslím si, že je nutné k tomu nyní přistupovat. To bych nepodpořil a k tomu není důvod. Pokud se myslí »zákaz vycházení« ve smyslu, že lidé mohu jít do práce a z práce a pak na oprávněný nákup, tak je to nařízení, které by ještě o něco více donutilo lidi být doma. Například v Itálii to bylo tak, že jste museli mít nákup větší než 30 euro, aby člověk dokázal, že nešel ven zbytečně.

Bude mít případný zákaz vycházení smysl? Dojde k tomu, že počet nakažených začne ubývat?

Je samozřejmě diskutabilní, když někdo jde třeba jen do parku, zda dochází skutečně k nějakému zásadnímu přenosu viru. Podle statistik, které jsem viděl já, tak hlavní přenos je na děti, to je kolem 8 tisíc případů a pak na seniory, to je taky asi 8 tisíc případů. Ty další skupiny obyvatel už jsou zastoupeny méně. Já bych se tedy neuchyloval k tak tvrdým opatřením, jako jsou třeba v Izraeli, kde můžete jít 500 metrů od domova. Ve Španělsku jste zase mohli jít vyvenčit jen psa. Teď bych k tomu nepřistupoval, ani jsme zatím nevyužili nařízení, aby i venku byly povinné roušky. Na jaře se říkalo, že roušky venku zase takový smysl nemají, říkal to i profesor Prymula a další… Nevím. Ale já bych pro drastické omezení pohybu nyní nebyl. Jsou zavřené restaurace a když lidi budou dodržovat to, co se po nich nyní chce, tak podle mě není nyní nutné a rozumné na to ještě tlačit nějakým zákazem vycházení.

Máme před sebou 10 dnů, které rozhodnou. Bude docházet ke zvyšování počtu nakažených a k počtu úmrtí… Roušky budou zřejmě zavedeny i venku. Nebudou možná stačit kapacity nemocnic a lůžek… Co když to opravdu dojde do toho nejhoršího scénáře?

Pokud se dostaneme až do této situace, tak to bude ukázka toho, jak jsme radikální věc zbytečně protahovali různými mezistupni, které nepřinesly kýžený výsledek. Já nechci ukazovat na vládu a říct, že to pak bude jejich chyba. Oni to zkouší nějakým způsobem. Ale pokud se nakonec do toho stavu dostaneme, tak vyvstane otázka, proč jsme to neudělali hned před šesti týdny natvrdo jako třeba v Izraeli. A zda to pořád muselo být v režimu - něco zavést, něco nezavést. Pokud ta data jsou skutečně taková, že ten komunitní přenos je i proto, že ve velkém vycházíme z domu, tak jsem ochotný o zákazu vycházení uvažovat. Než se zase potácet v režimu - trochu pal a trochu nepal. Na jaře se také chodilo do parku a ven… Já tady vidím jiný problém. A nejde o to, že je tady svoboda slova a že Žaloudík, Pirk, Šmucler a Hnízdil něco říkají… To není ten zásadní problém. Tady je chyba v tom, že kdyby vláda neprošustrovala svou důvěru, tak jí veřejnost věří více, než názorům jiných lidí, které jsou navíc často vytrženy z kontextu.

Jak vy ty následující tři týdny vidíte?

Řada nových opatření je stresovou zátěží pro řadu lidí a podnikatelů, kteří sledují rychle...

Obávám se, že nejsme na dobré cestě a také mě hodně zajímá, co bude za tři týdny. Pokud se tu křivku nepodaří trochu brzdit, bude to špatné. Vláda je ve složité situaci, aby lidi vůbec přesvědčila, že je vhodné se chovat rozumně a ovládat se. Vláda má autoritu a legitimitu svých opatření, ale může je prosazovat jen tehdy, dokud má důvěru lidí. Ten totální lockdown by byl přiznáním totálního neúspěchu, že všechna ta jiná opatření měla přijít dřív. A pak je na místě se ptát, proč se ten experiment stal. Proč když jsme se odkazovali na Izrael, proč jsme to nehodili do stejného režimu jako v Izraeli už před měsícem, když už jsme tu exponenciální křivku případů viděli.