Komentář Jiřího Ovčáčka: Přístup ke stáří je v ČR potřeba změnit
Komentář: Spor mezi nadšeným mládím a rozvážným stářím provází lidstvo snad od jeho samotného počátku. Zároveň ale evropská kultura měla vždy lidi ve vysokém věku ve vážnosti a bylo považováno za povinnost prokazovat stáří úctu.
V současnosti se potýkáme s citlivou otázkou důchodové reformy, podle vlády i její Národní ekonomické rady už je penzijní systém neudržitelný. Každý šestý vyplacený důchod je hrazen ze státního deficitu. Alarmující. Řeší se téma zpřísnění odchodu do předčasného důchodu, způsob valorizace v čase velké inflace. Problémů přibývá a žádají si nepopulární řešení. Opozice se proti tomu bouří a na druhou stranu se objevují v debatách na sociálních sítích nehezká prohlášení o seniorech.
Někdy se pak zdá, že se znovu vynořuje kult mládí. Varovné je, že většinou provázel totalitní režimy v nejtvrdších fázích. To mládež z pokynu KSČ vedla v roce 1949 Brno a odmítala všechny »přežitky« minulosti. Demokratická první Československá republika měla v čele T. G. Masaryka, moudrého a odvážného profesora seniorského věku. I předposlední císař pán - František Josef I. - si ostatně získával respekt i díky rozvážnosti času šedin.
Čas oponou trhnul a jsme v době postmoderní. Dětí se ovšem rodí málo a starých lidí přibývá. Východiskem má být podle Národní ekonomické rady vlády posunutí věku pro odchod do penze podle vývoje průměrného věku dožití. Jenže doba dožití opravdu nezaručuje kvalitní život bez zdravotních problémů.
Znovu jsme tedy u ožehavého tématu penzijní reformy, na které si už politici »vylámali zuby«. Důchodovou reformu, kterou s platností od roku 2013 prosadila vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, zrušil kabinet ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Ukazuje se tak, že je nutná aspoň základní shoda na reformě napříč politických spektrem, jinak se můžeme dočkat dalšího debaklu.
Právě v době ostrých debat o penzích, a tedy i důchodcích, se mohou hroutit zmíněné staré kulturní návyky. Důchodcům je už teď vytýkáno, že v době ekonomické krize rostou jejich penze, a všeobecně je naznačováno, že se mají vlastně dobře, ač už prý společnosti nic nepřinášejí.
Do toho »posměšky«, a to v souvislosti s likvidací poboček České pošty, že nemají internetbanking a datové schránky, že vůbec žijí nemoderně a zastarale. Že všechny tyto moderní »špásy« stojí peníze, už nezaznívá.
Není to někdy moc veselé, číst si na sociálních sítích taková prohlášení. Až to vypadá, že tahle země není pro »staré«.
Jenže láteřením a lomením rukama se nikdy nic nespraví, to platí pro nutnou penzijní reformu i náš přístup k seniorům. A tak se pokusím aspoň drobně vysvětlit, proč bychom měli starým lidem přát a hlavně děkovat.
Vlastně vše, co kolem sebe vidíme, co užíváme, obdivujeme, je dílem našich předků. Hlavně však - každý z nás vděčí za život nejen rodičům, ale také rodičům jejich, všem těm babičkám a dědečkům. Mějme je rádi. A přejme jim penzi pěknou, ať ve stáří jsou odměněni za celoživotní práci pro druhé.
Stáří je také naší společenskou pamětí. Proto se naučme naslouchat seniorům a projevujme jim lásku. A co ještě k tomu? Nu, až potkáte na ulici starého člověka, usmějte se na něj. Hned mu zlepšíte den, nabijete ho energií. Funguje to, věřte mi.
Je to vlastně i rada pro politiky, kteří si lámou hlavu nad důchodovou reformou a děravou státní kasou. Silná slova penze nezachrání. Vzájemně si naslouchat, to je recept na nalezení trvalé a účinné důchodové reformy.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
