Socialismus v Česku: Příští stanice Gottwaldova. Pražské metro si připomíná půlstoletí od slavnostního startu
Československo už šest let nedobrovolně hostilo na svém území sovětská vojska. Normalizace, spojující v sobě zapomnění, rozvíjející se konzumní život a horečnou modernizaci, ale dočasně úspěšně překryla v myslích neblahé události srpna 1968. Komunisté porobenému národu nabízeli chléb i hry. Vyrůstaly moderní obchodní domy, televize objevila barvy a v Praze došlo k dopravní revoluci. Ve státní svátek 9. května 1974 byla otevřena první trasa metra. S portálem ŽivotvČesku.cz zavítáme do atmosféry první poloviny 70. let minulého století.
Československo bylo v roce 1974 plně konsolidováno, jak zněl v komunistické hantýrce proces vymazání paměti na slavné dny demokratizace na jaře roku 1968. Proběhly stranické i podnikové čistky, lidé socialismu s lidskou tváří byli odsunuti z rozhodujících pozic a KSČ vládl dr. Gustáv Husák, který jako mocenský pragmatik využil situace k závratnému vzestupu.
Na Pražském hradě ještě úřadoval prezident Ludvík Svoboda, jehož volba prvním mužem republiky byla plodem nadějných jarních dnů roku 1968, ale byl už churav a rudá strana se zanedlouho rozhodla k výměně. Za dr. Gustáva Husáka, který tím vystoupal z vězení 50. let na úplný vrchol československé moci. Společnost už byla normalizována, nespokojenost a vzpomínky na okupaci už patřily maximálně skrytému rozhovoru v rodině, ale spíše zavládlo milosrdné zapomnění a žití přítomností.
Komunisté věděli, že se nemůže opakovat hospodářský propad poloviny 60. let, věděli, že lidé touží po spotřebním zboží, zážitcích a aspoň odlesku západního konzumerizmu. A tak vyrůstají moderní obchodní domy Prior, v Praze oslňující Máj a Kotva. Přibývají samoobsluhy, statistiky se zaplňují růstem počtu automatických praček, televizorů, ledniček. Škoda 100 obsazuje silnice, otevřen je ostatně i první dálniční úsek. Vznikají nová panelová sídliště, krajinu venkova rozrušují chatové osady, Československá televize je v barvě a nově v moderním komplexu na Kavčích horách.
Malý český a slovenský socialistický blahobyt, pověstný socialistický biedermeier. Je to čas velkých staveb, slavnostně otevíraných rudými papaláši v designových Tatrách 603. Stavbou zásadní, prestižní, na které se podílela velká část československé podnikové sféry, je pražské metro. Jeho počátky sahají paradoxně do doby uvolněných 60. let. Jenže. V ten čas země trpěla ekonomickými potížemi, a tak šlo vše pomalu.
První slavnostní výkop při stavbě podzemní dráhy byl proveden v pražské Opletalově ulici 7. ledna 1966. Tehdy se ještě plánovala výstavba podzemní tramvaje. Byl to záměr nejen zastaralý a kapacitně nedostačující, ale též by přinesl v centru města masivní demolice domů a Praha by tak utrpěla děsivé jizvy. Není divu, že již 9. srpna 1967 je rozhodnuto o změně. Praha bude mít metro!
Reliktem plánu na podzemní tramvaj je stanice Hlavní nádraží, vybudovaná ještě podle původního plánu. Ale to už je minulost. Povoláni jsou sovětští odborníci, výstavba ale pokračuje nedobrým tempem. Rok 1968, to je již zmíněná okupace, pak horečná konsolidace. Režim ale potřebuje lesk, a tak práská do koní. Pražské metro je stavbou státního významu, propagace jede na plné obrátky, podniky z celé země se zapojují do budování výkladní skříně socialistického Československa.
Marketing je věčný. Ještě v roce 1973 reportáže hovoří o tom, že trasa C pražského metra bude slavnostně otevřena v létě roku 1974. A je tu veřejný závazek, urychlit termín na 9. května, připomínku osvobození sovětskou (americká byla zamlčována) armádou. Splněno. V den D ve stanici Kačerov dr. Gustáv Husák slavnostně otevírá pražské metro, trasu C. Vlaky sovětské výroby se rozjíždí na Sokolovskou, i přes příznačně nazvanou stanici Gottwaldova. Zastavují i ve stanici Muzeum, kde na budově Národního muzea jsou patrny šrámy po střelbě sovětských vojáků v roce 1968.
Pražané ovšem mohou být spokojeni. Cesta tramvají nebo autobusem z Budějovické do centra trvala podle dopravní situace půl hodiny až hodinu. Metro to zvládá za pár minut. Z ulic mizí definitivně dvounápravové staré tramvaje a vozový park už tvoří výhradně moderní typy T3. V podzemí už přitom vzniká druhá trasa metra A, a to z Dejvic na Vinohrady. Zdá se, že socialismus v Česku bude věčný a nic ho neohrozí. Za 15 let ale bude konec vládě KSČ. Čas je relativní. Ohlédněme se o stejný časový úsek a jsme v roce 2009. Je to dlouhá nebo krátká doba?
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
