Tragédie a zkáza československých prezidentů. Husák věřil v komunismus, ač byl vržen do temnice. Zažil vzlety a pády, stal se symbolem normalizace

Gustáv Husák byl československý politik slovenského původu
Gustáv Husák byl československý politik slovenského původu
Foto: Profimedia
Jiří Ovčáček | Redaktor a komentátor
[email protected]
Publikováno: 17. 3. 2024

Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa a prezident Československé socialistické republiky soudruh Gustáv Husák, tak titulovala Československá televize nejmocnějšího muže v zemi, jehož jméno paradoxně žije dodnes. Děti, které se narodily za jeho panování, byla tehdy populační exploze, nesou přízvisko »Husákovy«. Slovenský politik, který prožil mnohé životní zvraty, byl především umným technologem moci. Dokázal trpělivě jít za svým politickým cílem a neváhal přitom pružně měnit směr. Nakonec ale zažil pád systému, kterému zasvětil život. Seznamte se s portálem ŽivotvČesku.cz s dr. Gustávem Husákem.

Životní dráha dr. Gustáva Husáka je sice plná politických zvratů, ale jeden spojující článek přece jenom má. Politik byl vždy zastáncem autonomie, větší samostatnosti Slovenska, a to v rámci společného státu s Čechy. Nebylo to jednoduché, protože i po roce 1945, kdy bylo obnoveno Československo, v Praze nelibě nesli jakékoliv pokusy o výraznější a pokračující emancipaci Bratislavy. Však byl také v roce 1951 dr. Gustáv Husák zatčen pro obvinění z buržoazního nacionalismu.

Ačkoliv byl vystaven brutálnímu mučení, nepodlehl a nepřiznal se. Byl odsouzen na doživotí a paradoxně skončil ve vězení mezi odpůrci komunismu, vůči kterým byl na prvním vrcholu moci nesmlouvavý. Oprátce unikl patrně především proto, že soudní verdikt zazněl v roce 1954, tedy už po smrti sovětského vůdce J. V. Stalina a komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. Z vězení vyšel dr. Gustáv Husák až v roce 1960.

Předcházela tomu zářná kariéra právě na Slovensku. Po skončení války si zdejší politická reprezentace uhájila existenci Slovenské národní rady, tedy parlamentu, a Sboru pověřenců, což byla obdoba autonomní vlády. Záhy se dr. Gustáv Husák stává předsedou této vládní sestavy, tedy vlastně slovenským premiérem, a podílí se velmi aktivně na převzetí moci komunisty na Slovensku. Zdá se, že nic jeho rozlet nezastaví. Jenže stalinská doba je nekonečným bojem. S církví, živnostníky, imperialisty i spolusoudruhy. Právě pro slovenské směřování je dr. Gustáv Husák uvržen do temnice.

Propuštěn je v již zmíněném roce 1960 na základě amnestie vyhlášené prezidentem Antonínem Novotným. Střet byl přítomen ovšem i zde. Právě Antonín Novotný byl ke Slovensku nepřátelský a vůbec se mu nezamlouvaly už existující prvky autonomie. Byl v zásadě čechoslovakista. Nová socialistická ústava z roku 1960 fakticky slovenskou autonomii zrušila. Osekány byly pravomoce, Sbor pověřenců, vláda, ta jako kolektivní orgán přestala existovat. Dál fungovala jen bezzubá Slovenská národní rada. Stav, který se dr. Gustávu Husákovi rozhodně nezamlouval.

Po propuštění se nejprve slovenský politik uchýlil do akademického prostředí a usiloval, navzdory nelibosti Antonína Novotného, o rehabilitaci. Povedlo se a brána nového politického vzletu se otevřela dokořán. Rozhodující příležitost přišla s politickým pádem Antonína Novotného a nástupem reformního pražského jara 1968. I tu se stává dr. Gustáv Husák jednou z tváří optimistického a tvůrčího směřování k unikátnímu socialismu s lidskou tváří. Leč, velký svět netouží po experimentech, zvláště je-li rozdělen na dva soupeřící bloky.

Srpen 1968 krutě uzavírá československé snové vize o lepším socialismu, který je prodchnut humanitou a je živou demokracií. Sovětská okupace tvrdě sráží pod pásy tanků vzletné myšlenky a nastupuje syrový politický realismus studené války. Tady je Brežněvovo, dává najevo drsným způsobem Moskva. Pro dr. Gustáva Husáka se nabízí mimořádná šance. Dere se systematicky kupředu, přebírá iniciativu. Je mimořádně racionální a realistický, technokratický. Jenže politika bez idejí, to je pak čistý mechanismus moci.

V roce 1969 stane v čele KSČ. Z ideálů pražského jara nic nezbylo, přežilo jen jedno dítě té doby. Federalizace Československa. Splní se sen dr. Gustáva Husáka, Slovensko má skutečnou vlastní vládu i parlament s danými pravomocemi. A co dále se děje v té počínající normalizaci? Komunistický lídr pracuje na vymístění všech politiků, kteří se podíleli na reformním díle roku předchozího. Spuštěny jsou čistky, režim utahuje šrouby ve všech oblastech. Proč to všechno? Mocichtivost a touha ovládat? Nebo snad i pocit, že musí stůj co stůj zkonsolidovat zemi postiženou okupací, zabránit excesům ultrakomunistů, kteří chtěli znovu pořádat politické procesy? Zdáli se vynořuje duch nešťastného dr. Emila Háchy, který také chtěl zabraňovat nejhoršímu, aby skončil tragicky.

Jenže až tak dramatický osud dr. Gustáva Husáka nečeká. Ještě si užívá na piedestalu moci. V roce 1975 je Federálním shromážděním zvolen prezidentem republiky a usedá na trůně na Pražském hradě. Je šéfem KSČ i hlavou státu. Československý král slunce, s typickými brýlemi hledí z fotografií na školní děti ve třídách, skví se na poštovních známkách. Lidu je nabídnuta společenská smlouva. Nereptat proti režimu, a užívat si oplátkou socialistického biedermeieru. Byt v paneláku, škodovka, chata, dovolená v Bulharsku. Vidina Tuzexu, barevné televize a zájezdu s Čedokem do Paříže.

Ale i slunce jednoho dne začnou zakrývat mraky. První rána přichází záhy. Milovaná žena, družka a opora Viera umírá v roce 1977 u Bratislavy při nehodě vrtulníku. Prezident pokračuje dál, ale už tu není meta, cíl, obzor, kam jít a co nového dělat. A tak se prostě vládne a udržuje. Systém zastará, ztrácí dynamiku, která byla v ekonomické sféře patrná v 70. letech. Dějiny už mu utíkají. Lidé pokoutně v šedé zóně žijí kapitalisticky, šmelení, melouchy, manka, to všechno kumuluje kapitál, který chce rozlet. Brzy budou odbíjet hodiny a vláda KSČ se zhroutí během pár týdnů.

Je konec 80. let a dr. Gustáv Husák je starým mužem, který přichází o moc a zůstává mu jen Pražský hrad. Už není generálním tajemníkem ÚV KSČ, místo něj byl zvolen Milouš Jakeš, což muselo být pro dr. Gustáva Husáka útrpné. Na Pražském hradě je navíc často opuštěn, hledí z okna na hlavní město a dumá. Nad čím, to už se nikdo nedozví. Oproti řadě rudých politiků je přitom vybaven znalostí vybraných způsobů chování a na Pražském hradě ví, jak se pohybovat. Marnost nad marnost. Slunce skrylo svou tvář a pro komunistu dr. Gustáva Husáka přichází hodina, kdy se vše v trosky promění.

Sametová revoluce znamená konec čtyřiceti let panování KSČ. Prezident dr. Gustáv Husák sehrává svůj poslední politický part. Odmítá násilně rozehnat demokratické hnutí a v pokojném stylu, bez dramatických emocí, opět věcně a realisticky uznává porážku. Pro něj definitivní. Posledním politickým činem je 10. prosince 1989 jmenování první svobodné československé vlády pod vedením premiéra Mariána Čalfy. Ihned poté abdikuje a mizí z veřejného života. Umírá v Bratislavě roku 1991.

Pohled na dr. Gustáva Husáka je zcela odlišný v Čechách a na Slovensku. Zde je tento politik částí reprezentace uznáván pro své jednoznačné národní postoje, kdy vždy podporoval větší samostatnost Slovenska. Po skonu v roce 1991 se ostatně pohřbu dr. Gustáva Husáka zúčastnil tehdejší předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský. V Praze to vyvolalo nelibost, stejně jako nedávné uctění památky dr. Gustáva Husáka premiérem Robertem Ficem. Otázkou budoucnosti je, zda bude hodnocení dr. Gustáva Husáka nadále převážně negativní, nebo se dočká určitého pochopení jako dr. Emil Hácha.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.