Jak dnes žije VyVolený Pluto: Vila mi ukázala moji skutečnou psychiku, říká. Promluvil o exekuci

Druhá řada populární reality show se začala vysílat v roce 2006, mezi nejlepší čtyřku se v uzavřené vile dostal usměvavý Pluto (vlastním jménem Daniel António João), který za výrazné rysy vděčí tatínkovi, který pochází z Angoly. "Na začátku bylo hecování od kamarádky. Mně v té době přišly reality show úplně dementní. Jenže najednou jsem byl ve vile," prozradil pro ŽivotvČesku.cz muž, který má dnes dva syny, pracuje na burze a točí drsné videoklipy.

Dane, z vašich sociálních sítí je vidět, že nyní hodně pendlujete mezi Českem a Portugalskem. Část vaší rodiny pochází z Angoly a tam je úřední řeč portugalština, takže v Portugalsku žádnou jazykovou bariérou necítíte, že?

Tatínek pochází z Angoly, v 70. letech studoval v Československu a poznal tu maminku. Narodil jsem se v Československu, v necelých šesti letech jsme se stěhovali do Angoly, tam jsem žil do 15 let a vychodil tam základní školu. Angola je bývalá portugalská kolonie, takže umím skvěle portugalsky, což se mi nyní hodí, protože jsme rozšiřovali byznys z Česka do Portugalska, nyní tedy opravdu hodně času trávím v Lisabonu.

V Česku se toho o Angole moc neví, snad jen, že tam téměř 27 let trvala občanská válka. Určitě ale něco najdete, co by si Češi měli od Angolanů vzít. Co to je?

Já už bych z Afriky nic nebral, lepší by bylo, aby už všechno africké zůstalo v Africe (směje se). Teď vážně, myslím si, že Češi by si mohli vzít angolskou rodinnou soudržnost. V Česku se velká rodina sejde na svatbách a na pohřbech, jinak si každá rodina žije svůj život, do kterého občas přijede na návštěvu babička s dědou nebo strýček s tetou. V Angole je to jinak, tam se schází sestřenky, bratránci, všichni z pátého i šestého kolene... Ten národ má horkou krev a je vždy zábava. Myslím si, že tahle pospolitost a síla velké rodiny v Česku není.

Pojďme do té legendární vily. Jak jste se dostal mezi VyVolené? Co předcházelo tomu, než jste si sbalil kufřík a vydal se pod dohled kamer?

Byla to úplná náhoda, tehdy jsem měl spolubydlící, která předtím žila v Anglii a tyhle reality show už dobře znala. Sledovala první řadu, a když zjistila, že se dělá nábor do »dvojky«, tak do mě začala »hustit«, že tam musím jít, že to bude legrace, že lidi budou zvědaví, co tam bude vyvádět »černý týpek«. Já reality show vůbec nesledoval, šlo to mimo mě, ale ona do mě pořád hučela a já si uvědomil, že má pravdu, že se tam fakt dostanu. V tehdejší práci už jsem potřeboval dovolenou, už jsem toho měl plné zuby, tak jsem se přihlásil a vyšlo to. Do té doby mi reality show přišly dementní, žádný divák jsem nebyl, z první řady jsem zahlédl pár minut... Ale jak mě pořád kámoška hecovala, tak jsem si řekl, že to dám, a najednou jsem byl ve vile.

S čím jste tam šel? Užít si prima dovolenou? Porvat se o vítězství? Udělat nějakou show?

Na začátku bylo hecování, to mi tehdy stačilo, mě když hecujete, tak udělám plno věcí. Ale když už jsem tam pár kol vydržel, začal jsem přemýšlet, že vlastně mohu vyhrát a samozřejmě, že jsem po té výhře toužil. Bylo mi jasné, že mi účast ve vile může pomoct i ublížit, brzy mi došlo, že mě VyVolení mohou proslavit.

Dnes je vám 41 let a už můžete s chladnou hlavou hodnotit, co vám pobyt pod dohledem kamer do života přinesl...

Něco mi to dalo, něco to vzalo, ale to není podstatné. Vzpomínám na to rád, byla to určitá etapa mého života, kterou jsem si skvěle užil. Byla to dovolená v luxusní vile, nemusel jsem tam dělat nic, jen předváděl blbiny, člověk vlastně vypnul od skutečného světa. Já i další lidi jsme se odstřihli od reality, skutečný svět byl daleko, najednou neexistoval a řešili jsme jen ty naše pseudoproblémy. A rozhodně mi to dalo sebepoznání. Já o sobě zjistil plno věcí, že jsem hodně trpělivý a tolerantní, že umím vyjít s ostatními, že umím hledat kompromisy... Byla to psychologická studie vlastního nitra.

Čeho litujete? Měl jste tam erotickou scénu v sauně s kolegyní Maruškou, do rozkroku jste si věšel ozdoby... Co z toho byste rád vymazal?

Nelituji ničeho, v té době bylo všechno tak, jak prostě mělo být. Dnes se ohlédnu a vidím, že byly i věci, které se dají považovat za negativní, ale takový je prostě život. Všichni lidi dělají dobré věci a dělají i kraviny, je to součást života a všechno v té době mělo nějaký význam. Vzpomínám opravdu jen v dobrém, nemám momenty, kvůli kterým by se objevovala lítost.

Co děláte dnes? Na sociálních sítích jsem zahlédl nějaké fotky v obleku, děláte na burze?

Teď sedím v Lisabonu, koukám z okna, mám na sobě oblek a kravatu a sleduji čísla.... Makám na burze. Tohle mi vydělává peníze a peníze mi dávají možnost dělat hudbu. Hudbu bez kompromisů, takovou, jak to cítím a jak to chci. Mám nějakou kariéru, mám dva syny, myslím na zadní vrátka, snažím se být v pohodě, myslím si, že zažívám jedno z nejlepších období mého života.

Práce na burze znamená, že se kolem vás točí obrovské peníze. Kolik z toho koláče přinesete domů?

Já přiznám, že jsem se uměl tak zadlužit, že jsem v exekuci málem přišel i o věci, které patří rodičům. Dnes už zadlužený nejsem. Zazobaný ale nikdy nebudu, protože si užívám života, videoklipy a desky si platím sám, něco dávám na charitu, něco za holky, něco za cestování a zbytek peněz jen tak vyhazuji oknem za úplné blbosti (bláznivě se směje). To vše mě vlastně dělá bohatým v jistém slova smyslu. Ale abych nebyl za úplného zhýralce, tak nikdy nedopustím, aby moji synové strádali, což taky stojí moře peněz.

Viděl jsem nějaké klipy a váš styl není rozhodně žádný »popík«. Přijde mi, že se hodně odhalujete. Co vám hudba dává a co vy chcete přes hudbu předat publiku?

Začal jsem už v roce 1998 a je to nutnost. Hudbu dělat potřebuji. Kdo si to poslechne, tak mě pozná, je to vlastně takový deník, kniha. Jsou tam metafory i věci hodně na solar, čím dál tím více začínám být upřímnější, syrovější, drsnější... Hudba je pro mě možnost říkat lidem, jak věci vidím a co si myslím. Je to zpověď, terapie, ventilace. Pro mě je to umění. Možná pro nějakého kritika ne, ale pro mě je to umělecký celek. Já dělám texty, lidi mi dělají klipy, další mi dělají hudbu, ten celek pak vnímám jako výpověď. Teď třeba mám venku kousek Coming from Darkness (Pocházím ze Tmy) a mám z toho obrovskou radost. Já tam dal kus sebe, opavský producent Stray Side tam taky dal kus sebe, Honza Král, který klip natáčel, předvedl, že v Česku patří ke špičce, makali na tom další lidi a pak je to venku a užívám si to. Vlastně tohle mě dělá šťastným.

Mohou vás přes léto lidé vidět naživo někde na festivalu nebo v klubu?

Mohou mě někde náhodně potkat, teď jsme dělali křest v rámci našeho labelu, ale na léto nic neplánuji, jsem zavřený ve studiu a makám na albu, které ale bude nejdříve na Vánoce. Aktuální Pluto je prostě zavřený ve studiu, má masku démona a tvoří.

Právě na to se musím samozřejmě také zeptat, kde se vzala přezdívka Pluto?

Částečně jsem vyrůstal v Kralicích nad Oslavou a s kamarády jsme chtěli dělat graffiti a být hrozně velcí writeři. Vlastně teď jsem se do Kralic vrátil a točil tam klip Kniha, přímo u památníku Bible kralické... Ale tehdy v tom roce 1996 jsme s kámošem jeho tátovi ukradli barvy ze stavebnin a šli na železniční most. Ale byly to obyčejné barvy a štětce, žádný spreje... Já udělal nápis PLUTO. Bylo to samozřejmě strašně moc trapný a dětský, ale já si řekl, že budu Pluto. Pak jsem se přestěhoval do Brna a všem se začal představovat jako Pluto a všichni to tak brali. Proč zrovna Pluto? Planeta Pluto mě fascinovala, že byla poslední, že si jí nikdo dlouho nevšímal, jako by na ni všichni zapomněli.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.