Co člověk cítí, když přichází smrt: Poslední minuty života, bolest a strach rozebrala špičková psycholožka Radana Rovena Štěpánková
Každý člověk má svůj vyměřený čas a jednoho dne se ocitne před cílovou páskou na své životní trati. Smrt je přirozenou součástí lidského bytí a u mnohých vyvolává jen samotná fantazie, jaké to bude, až se jí podívá do očí, nepříjemné pocity. Možná vůbec nejčastější otázkou v souvislosti s odchodem do neznáma je, zda jde o bolestivý proces. Více světla do temného tématu vnesla na dotaz redakce ŽivotvČesku.cz uznávaná psycholožka Radana Rovena Štěpánková. "Smrt sama o sobě nebolí. A není pravda, že se jí bojí každý," přiblížila v úvodu.
Smrt je neoddělitelnou součástí každého života. Její výhodou v personifikované formě rozhodně je, že přichází, kdy si umane. V naprosto drtivé většině případů je nezvaná a její popularita nulová. Ale stará se o rovnováhu bytí.
Když nastane čas takzvaného odcházení, u řady lidí dochází mnohdy k rekapitulaci. Jde o individuální prožitek - třeba nesplněné cíle, neurovnané vztahy, osobní prohry a podobné mohou vyvolat velmi nepříjemné pocity. Obecně se lidé také domnívají, že samotná smrt je bolestivou záležitostí a že ji provází výrazně nepříjemné stavy. "Lidé mají nejvíce strach z bolesti při umírání," potvrdila pro ŽivotvČesku.cz odbornou veřejností uznávaná psycholožka Radana Rovena Štěpánková, co řadu lidí děsí.
Realitou je, že obavy jsou neopodstatněné - smrt je totiž součástí DNA člověka, je to určitým pohledem »naprogramovaná« záležitost a organismus přesně ví, jak se má chovat. Umírání je navíc velice individuální záležitostí a každý poslední minuty svého života prožívá jinak.
Zkušená odbornice, která se může pochlubit poměrně značným profesním růstem, jak uvádí na svých oficiálních stránkách, odmítla obecný mýtus, že smrt - jako samotný proces - je po stránce psychické či fyzické utrpení.
"Smrt sama o sobě nebolí. A není pravda, že se jí bojí každý. Někdo se totiž příkladem těší, že se mu uleví od těžkostí pozemského života. V podstatě na tvářích umírajících jsou někdy vidět projevy bolesti, někdy odpor a naopak jindy smíření. Záleží to i na tom, jak člověk ke smrti přistupuje," přiblížila pro ŽivotvČesku.cz psycholožka Radana Rovena Štěpánková s tím, že pokud jde o první větu, nelze do ní komponovat umírání v souvislosti s nemocemi, které jsou bolestivé. Je tedy potřeba ji vnímat čistě jako samotný proces odcházení.
Odbornice také vysvětlila, že obavy, které vyvolává představa o posledních minutách života člověka, způsobuje pocit nejistoty z neznáma, které ještě nenastalo.
"Důvody, proč člověk odmítá zemřít, jsou dva. První, že má strach ze smrti, což není optimální přístup, druhý je, že má rád život. To, že někdo má rád život, ale neznamená, že musí mít odpor ke smrti. Ale když cítí, že přichází jeho čas, tak může k situaci přistupovat slovy - živote, chápu, že přichází můj čas a je potřeba opustit tě. Lidé obecně mají strach z nicoty, že nevědí, zda něco po životě je a není," dodala pro ŽivotvČesku.cz zkušená psycholožka.
Kdo je Radana Rovena Štěpánková:
Narodila se v roce 1970 v Městci Králové. Po promoci na Univerzitě Karlově v Praze absolvovala výcvik v individuální i skupinové psychoterapii, další teoretické vzdělávání v této oblasti při Společnosti pro psychoterapii a rodinnou terapii České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Dále absolvovala například výcvik v rodinných konstelacích, v imaginativních technikách, v arteterapii a řadu seberozvojových workshopů. V současné době je dalším významným pilířem její práce individuální psychoterapie v psychologické ambulanci v Nymburce a v Praze.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
