Lukáš Pollert promluvil o anesteziologii, oboru, který zachraňuje lidské životy. Popsal zákulisí, když jde člověk na operaci

Lukáš Pollert
Lukáš Pollert
Foto: Profimedia
Rudolf Šindelář | Redaktor
rudolf.sindelar@zivotvcesku.cz
Publikováno: 19. 8. 2022

Anesteziologie, stejně tak jako každý jiný lékařský obor, není ničím jednoduchým. Pro jeho provádění jsou potřeba léta studií a obnáší zodpovědnost vůči pacientům. Své o tom ví lékař Lukáš Pollert (52), který se už roky stará o to, aby pacienti během zákroků nic necítili a aby zároveň jejich tělo fungovalo, jak má. Pro ŽivotvČesku.cz o své profesi anesteziologa promluvil v otevřeném rozhovoru.

Anesteziologie a resuscitace je základní lékařský obor, jehož náplní práce je především poskytování anesteziologické, resuscitační a intenzivní péče. Vy jste, Lukáši, vystudovaný lékař, který se tomuto oboru věnuje dlouhá léta, a máte za sebou letitou praxi. Je něco, co je během operativního výkonu pro vás těžké?

Víte, těžké to dnes vlastně už není. Člověk se snaží to dělat tak, aby to těžké nebylo, nebylo to složité a byla to rutina. Tedy dělat to tak, aby nenastala situace, která by skončila fatálně.

Když byste laicky řekl, co dělá přesně anesteziolog?

Dělá komfort pacientovi, aby po celou dobu operačního výkonu necítil žádnou bolest. A tím pádem je v hlubokém bezvědomí. Zároveň udržuje pacientovy vitální či životní funkce v nějakém normálním stavu.

Když byste to, prosím, více rozvedl...

Uvedení člověka do anestezie, laicky bezvědomí, může mít za následek oběhové či respirační selhání, protože to není normální stav, ale během minuty uvede člověka do hlubokého bezvědomí. Když bych to k něčemu přirovnal, tak je to stav, který může svou povahou připomínat stav hluboké opilosti, kdy v tomto stavu mnoho lidí zemřelo. Pochopitelně zde to provádíme na operačním sále. To znamená, že během výkonu má v sobě člověk látky, které tlumí dýchání, zpomalují srdeční činnost, snižují krevní tlak a podobně. Pacientovi musí tedy být zajištěny dýchací cesty s napojením na umělou plicní ventilaci a anesteziolog musí udržovat životní funkce na zcela bezpečných hodnotách.

To znamená, že je to extrémně zodpovědné povolání. Říká se, že čím více má člověk operací, že mu vlivem uspávacích látek odumírají mozkové buňky, je to pravda?

Ne, to by operace musela být vedena špatně. To znamená nekontrolovat či nereagovat na nízký tlak, což by například vedlo ke zhoršení prokrvení mozku. A navíc v současné době se používají bezpečná anestetika, na rozdíl od »éterové anestezie« v minulosti. Když uvedu příklad, když se lidé opíjí v hospodách, tak to je soustavné, každodenní ničení mozkových buněk. Pokud jde o váš dotaz, tak operaci nemáte denně. Podle mého tak maximálně dvě až tři do roka příkladem. Když člověk pije každý den, tak to má pro mozek mnohem těžší následky než tři operace za rok.

Proč jste si vybral tento obor lékařství?

Myslím si, že kdybych skončil se sportem dříve, tak je možné, že bych dělal chirurga, ale kvůli času na trénování, soustředění a časté výjezdy do zahraničí, jsem začal dělat internu, což mě časem poslalo k oborům urgentní a intenzivní medicíny a anesteziologie. Ze všech mám atestace. Našel jsem tam věci, které mě baví, jako třeba to, co chirurg neumí, a to umět rychle a adekvátně reagovat na oběhové a respirační selhání. V podstatě resuscitační péče, kde jak víme, i prodleva pět minut znamená irreverzibilní (nevratné) poškození mozkových buněk. Jediné, co dělá člověka člověkem, je totiž funkční mozek a ne jednotlivé orgány. Intenzivní medicína se umí postarat o všechny orgány s cílem zachovat průtok okysličené krve mozkem. Pokud se to nedaří, pacient umírá. Taková péče o vitální funkce je někdy hodně komplikovaná a tím, že se musí často rozhodovat pod časovým tlakem, mě baví. Možná je v tom něco z vrcholového sportu a hlavně jízdou na divoké vodě.

Rozumím. Napadá mě, je anesteziolog tím, kdo má hlavní slovo v tom, že pacienta před operací podle nějakých dat na sál buď pustí, nebo nikoliv? Má jeho slovo větší váhu než chirurga?

Ne. Obvykle je to tým. Tedy chirurg a anesteziolog k tomu přistupují společně. Pokud jde o akutní zákroky, tak tam se nebere ohled na nic, co by běžně mohlo výkon odsunout. Jde o akutní stav, což je stav, kdy pokud nedojde k operaci, tak je extrémně vysoké riziko, že by pacient zemřel. Pokud jde o elektivní výkony, tak tam se oba lékaři společně rozhodují, zda k výkonu dojde, a to na základě vyhodnocení všech předoperačních vyšetření. No a nesmíme zapomenout, že v každém případě musí pacient s výkonem souhlasit. I s akutním. A dokonce podepsat informovaný souhlas. Není možné někoho léčit, byť v dobré víře, když s tím pacient neprojevil jasný souhlas. Samozřejmě to odpadá, pokud je v bezvědomí.

Kdo je Lukáš Pollert:

Narodil se 24. března 1970 v Praze. Je český lékař, bývalý komunální politik a bývalý český a československý vodní slalomář, kanoista závodící v kategorii C1. Vzbudil kontroverzi a zároveň obdiv ve společnosti, když obě své olympijské medaile prodal za 150 tisíc korun, které poté věnoval nadaci Drop In. Jako lékař pracoval na interně, poté na urgentním příjmu Ústřední vojenské nemocnice. V současné době pracuje ve Fakultní nemocnici v Motole na klinice anesteziologie a resuscitace.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.