Okno do historie: Hrad komunistických prezidentů, to byly pochoutky z Alcronu, obálky s tisícovkami a likéry od "harpagona"
Úderem února 1948 se podle oficiální komunistické mytologie ujala moci v Československu dělnická třída. Muži narazili na hlavu bekovky, ženy šátky, lidovost se stala žádanou normou. Pražský hrad ale dál zůstal oázou královské okázalosti, ovšem pro běžného smrtelníka ve skrytu. Komunističtí prezidenti prostě příliš nešetřili. V pravidelném seriálu přináší redakce portálu ŽivotvČesku.cz další zajímavosti ze života rudých hlav státu. Řeč bude o hotelu Alcron, tučných obálkách i domácím alkoholu.
Prezident Antonín Novotný, který na Hradě vládl v letech 1957 až 1968, ve svých pozoruhodných pamětech zanechal podrobný popis fungování úřadu hlavy státu v komunistickém Československu. Bez příkras, s osobním zabarvením a citelnou hořkostí, protože právě Novotný musel v odbobí pražského jara 1968 na prezidentský post abdikovat. Nicméně, jde o dobový dokument, který dokazuje, že Pražský hrad ve svých útrobách zůstal zakonzervován v řadě svých dvorských tradic. V »podzámčí« se měli mít všichni stejně dobře, na »zámku« bylo stále výborně.
Mezi typické rituály na Pražském hradě patří honosné recepce. Konají se dodnes, například u příležitosti státního svátku 28. října. A bylo tomu tak i za komunismu. Pokrmy si soudruzi ovšem nenechali, jako pracující v podhradí, dodávat ze závodní jídelny, ale z možná tehdy nejluxusnějšího pražského hotelu Alcron. Bratru, až za 100 Kčs na osobu. Tedy za částku, která se blížila měsíčnímu nájemnému v novém bytě. "Pro mne dělal recepce hotel Alcron, platil jsem za osobu osmdesát, někdy sto korun," popsal třetí »dělnický prezident« Antonín Novotný v knize s názvem »Antonín Novotný. Vzpomínky prezidenta«, kterou vydalo nakladatelství PolArt v roce 2008.
Abychom ale byli spravedliví, Novotný se snažil šetřit, ačkoliv narážel na hradbu nepochopení. Jak už portál ŽivotvČesku.cz napsal, nechal si tento prezident snížit měsíční plat ze 240 000 Kčs na 180 000 Kčs. Průměrná mzda přitom podle Českého statistického úřadu v roce 1960 činila 1 303 Kčs. Cože je mimochodem třináct porcí z hotelu Alcron na hradní recepci. Ale zpět k Novotnému. Na recepcích se vždy pil a bude pít v hojném množství alkohol. A to jsou další utracené peníze, na Hradě rozhodně nelze nalévat výčepní lihovinu nebo rum. Prezident Novotný v touze ušetřit za drahé nápoje zařídil vlastní výrobu opojných nápojů. Úspěch to byl pouze poloviční, který dokazuje, že v Čechách se vždy pomlouvalo za zády.
"Abych trochu ušetřil, zařídil jsem na Hradě výrobu vína a likérů. Přijali jsme odborníka a pustili jsme se do výroby. Zprvu jsme to tutlali, čekalo se, jak bude náš výrobek chutnat. Když jsem na recepci viděl, že chutná, pochlubil jsem se. Dokud to soudruzi nevěděli, pochutnávali si, když se dozvěděli pravdu, začali mě pomlouvat, že jsem lakomec. Jeden ze soudruhů si nevšiml, že za ním stojím, a povídal ostatním: Jak vám chutná ta domovina, co čepuje ten náš hradní harpagon?" popsal Novotný příhodu ve svých pamětech.
Mimochodem, právě tato touha experimentovat s pitivem se odrazila ve filmu Ucho (1970) režiséra Karla Kachyni. Scenárista Jan Procházka vetknul do příběhu scénu, kdy se Radoslav Brzobohatý ošklíbá na recepci na Hradě nad podávaným nápojem. Volně citováno, po povzdechu, co to je, číšník odvětil, že ananasový likér s vodkou. "Kdo vymyslel takovou močůvku," pronesl Brzobohatý, aby byl číšníkem usazen: "Soudruh!". To byla zjevná narážka na Novotného, který se jako první prezident nechal oslovovat »soudruhu«.
Ale nebyly to všechny finanční taje Hradu nejen za této éry. Ke zvyklostem prezidentů patřívalo dávat věrným v obálkách »všimné« z tzv. prezidentského fondu. Dnes by to bylo označeno za korupci, tehdy vlastně běžná praxe. A jak uvedl Novotný, už od prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. K obálkám pro věrné v pamětech podotkl: "Dával jsem je, byla to zaběhaná prezidentská praxe od roku 1918. Obálky dávali Masaryk i Beneš, dávali je i Gottwald i Zápotocký! Všichni jsme je dávali jako odměnu lidem, kteří se zasloužili o stát. My jsme k tomu přidali podmínku zasloužil se o stranu."
Novotný se přitom pochválil, že oproti předchůdcům škudlil a strop do jedné obálky stanovil na 10 000 Kčs. "Nešel jsem nad deset tisíc, dokonce jsem hledal za tento zvyk nějakou náhradu," prozradil s tím, že to ale mezi ostatními soudruhy vyvolalo oheň na střeše.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
