Okno do historie: Když Praha zazáří neonem. Tajemství večera v socialistické metropoli
Konec roku se kvapem blíží a četní již mají rozmyšleno, kam s přáteli zamíří na silvestrovskou oslavu. S portálem ŽivotvČesku.cz se pomocí pomyslného časového stroje přesuneme do Prahy v 70. letech 20. století a podíváme se, kde se nacházela centra luxusní zábavy a vskutku vybraných pokrmů. Pozoruhodností socialistické Prahy byly vznešené názvy barů, restaurantů a nočních podniků.
"Když Praha za noci, zazáří neonem, není mi pomoci, já slyším, pojď honem. Vrhnu se do saka a bílý košile, a s gustem čmeláka, jdu mlsat svět," zní v ústřední písni populární komedie Světáci z roku 1969. Parta fasádníků vyráží do velkého světa československé metropole, aby si z našetřených peněz užila o jedné jediné noci vybrané podniky s plyšovými koberci a číšníky ve fraku. Vydáme se také na cestu, Praha té doby měla co nabídnout.
Podniky v hlavním městě si uchovávaly i v době socialismu cizokrajně znějící názvy, které už samotné jim dodávaly lesk. Zvláště bary, které nabízely osvěžení i dlouho do nočních hodin, se honosily vskutku pozoruhodnými vývěsními štíty. Na Jungmannově náměstí se nacházel bar s názvem Barbara, na Václavském náměstí Tatran-bar, o kousek dál ve Washingtonově ulici Est-bar, v centru velkoměsta jsme ale mohli naleznout i bary Cascade, Monica a v Praze 5 vyhlášený Trilobit-bar Barrandov.
Právě zde se v roce 1967 natáčela pravděpodobně největší alkoholická pitka v dějinách československé kinematografie pro film Jak se krade milion s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Výkřik »237 koňaků a jeden malej pro tu pani« z bujaré oslavy hovoří za vše. Když jsme u filmu, v seznamu vyhlášených pražských podniků nesmí samozřejmě chybě Lucerna-bar, který byl společenským centrem už za první republiky a protektorátu.
Nelze ale prožívat tajnosnubný pražský večer pouze s dotací lahodných alkoholických nápojů. Jistě se hodí také pojíst pokrm vybrané chuti. A také zde nabízela metropole podniky jmen zvučných a světových. Kdo vskutku našetřil, mohl zasednout u prostřeného stolu v hotelové restauraci Alcron, Ambassador, Esplanade, International, Palace nebo v podnicích Pelikán, Savarin, Transit nebo Praha Expo 58. Pro fajnšmekry zde byl Balkan-Grill v Provaznické ulici, Voila-Trattoria na Národní s italskou kuchyní a samozřejmě čínský restaurant ve Vodičkově ulici. Inzerovanou specialitou byla restaurace Oživlé dřevo u Strahovského kláštera, která byla představena jako luxusní a s intimní atmosférou.
Praha tak nabízela kromě obligatorních »čtyřek« s pivem i podniky vysokých kategorií. Byla to vlastně zvláštní symbióza.
Znárodněné podniky v metropoli uchovaly v řadě případů honosné prvorepublikové názvy, dokonce některé přibyly. V podstatě v zakonzervovaném stavu vydržela tato zařízení pro zábavu a žaludek celou éru socialismu, aby zanikla až s novou dobou, která už má jiné představy o trávení volného času i ukojení chuti.
Zároveň je zřejmé, že komunisté úporně toužili svému režimu dodávat kapitalistický lesk v socialistickém vlastnictví. Proto neony na Václavském náměstí, proto tak cizokrajné názvy luxusních podniků a restaurantů.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
