Okno do historie: Temná hodina českého národa. Masarykovi uvázal rozvášněný dav oprátku
Osobnosti to v českých dějinách nikdy neměly lehké. Výsluní často střídá zavržení, někdy se pak karta zase obrací k lepšímu. V současnosti vlastně nikdo nepochybuje o velikosti osobnosti prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Byly ale časy, kdy hlasitá a radikalizovaná část českého národa projevovala k Masarykovi až animální nenávist. S portálem ŽivotvČesku.cz se podíváme do období druhé republiky, kdy po mnichovské dohodě docházelo v letech 1938 až 1939 k demontáži demokracie v naší zemi a temné proudy společnosti se draly na povrch.
Věděl to už Karel Havlíček Borovský, který v 19. století velmi trefně glosoval: "Tak to chodí na tom světě každou chvíli jinák, dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák." Jistě lze tato slova aplikovat na historické i současné situace v řadě zemí světa, ale právě v Čechách je zvláště oblíbeným »sportem« význačné osobnosti hanět až za hrob, aby pak byly následně vynášeny do nebes. Platí to samozřejmě i naopak.
Mnichovská dohoda z noci z 29. na 30. září 1938 zničila sen o demokratickém Československu. V důsledku tohoto diktátu tehdejších mocností, Francie, Itálie, Německa a Velké Británie, přišel Masarykem založený stát o 41 000 kilometrů čtverečních a 4,9 milionu obyvatel. Z republiky zbyla neživotaschopná nudle na mapě Evropy, těžce zraněná, uvalená do rukou temných sil. A nešlo jen o ty zahraniční. V české společnosti se dostávaly do popředí radikálové, kteří okamžitě začali negovat vše, co bylo spojeno s Masarykovým demokratickým projektem. Došlo i přímo na prvního československého prezidenta, který zemřel v roce 1937.
Masaryk byl pomnichovským tiskem ostouzen jako kosmopolita, který postrádal lásku k české zemi a národu. Byl označován za přízemního kariéristu. Ale nezůstalo jen u slov. Radikalizace zasáhla i část vysokoškolského studenstva, které sáhlo k činu, jak upozorňuje vynikající publikace profesora Jana Rataje »O autoritativní národní stát«, kterou vydalo nakladatelství Karolinum v roce 1997. Studenti na podzim roku 1938 zúčtovali s Masarykovou sochou, kterou strhli. "Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy byla po přednášce doc. dr. Ferdinanda Pelikána »Co nás ničilo ve filozofii« povalena rozvášněnými studenty socha TGM," uvádí se v knize, která by měla být povinnou četbou, protože ukazuje, jak nenávist k jiným názorům dokáže rozložit demokracii.
Policie v těch pomnichovských dnech ještě zasáhla, platil stále zákon na ochranu republiky, který zapovídal takové činy. Ale už zde byl protitlak, po zatčení patnácti studentů, kteří se podíleli na stržení Masarykovy sochy, se objevily letáky na jejich obranu, které nešetřily chválou. "Studenti filosofické fakulty dali aspoň soše Masaryka na krk zaslouženou oprátku a sochu strhli," píše se v tiskovině, kterou profesor Jan Rataj zařadil do své publikace. Nebylo to ale jediné ostudné konání, které probublalo v českém národě napovrch.
Zuboženou republiku pomalu zachvacoval i mor antisemitismu, proti židovským spoluobčanům vystupovaly jednoty sdružující právníky, lékaře, činili tak novináři. "Například 13. ledna 1939 byli židovští právníci vyloučení z Jednoty česko-slovenských advokátů," připomněl autor již zmíněné knihy s tím, že do německé okupace Čech a Moravy 15. března 1939 dosáhlo pomnichovské Česko-Slovensko vysokého stupně propracovanosti návrhů čs. antisemitského zákonodárství.
Němci po zmíněném 15. březnu 1939 převzali celou antisemitskou agendu na svá bedra. Okupace tak vlastně zabránila totálnímu pádu národa do tenat zločinů holocaustu. Paradox dějin. Jinde to bylo jinak. Právě takový ostudný osud stihl poraženou Francii a loutkové Slovensko, které jako německé satelity prováděly aktivně zločinná antisemitská opatření.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
