Okno do historie: Tragédie a zkáza československých prezidentů. Vězení, smrt a zavržení. Dějství první
Tisíciletý Pražský hrad s katedrálou svatého Víta se hrdě a majestátně rozkládá nad starobylým městem Praha. Zraky lidu vzhlíží k místu, kde sídlí a pracuje prezident. Češi si i pro republikánské časy uchránili onen posvátný pocit, že nad tolik milovanou vlastí bdí hlava státu. Za pohádkovou mlhou, barvotiskovým obrázkem, se ale skrývají velké lidské tragédie. S portálem ŽivotvČesku.cz se podíváme na dramatické osudy československých prezidentů, které mučily poryvy dějinného vichru, tak nemilosrdného ve středoevropských končinách. V první části se seznámíme s osudy dr. Edvarda Beneše a dr. Emila Háchy.
Druhý československý prezident dr. Edvard Beneš byl věrným spolupracovníkem a druhem první hlavy státu, T. G. Masaryka. Za první světové války svým diplomatickým umem mimořádně přispěl k návratu státní samostatnosti v roce 1918. Československo bylo dítětem dr. Edvarda Beneše, hýčkaným, chráněným, však mnoho se snažil je zabezpečit pro věčnou budoucnost smlouvami spojeneckými s Velkou Británií, Francií a v posledku i se Sovětským svazem. Dějiny, ona stříbrná sekera nemilosrdná, však učinily přítrž vznešené myšlence.
V roce 1938 se začalo mohutně smrákat nad československým snem. S prvním prezidentem T. G. Masarykem se plačící národ rozloučil slavnostně o rok dříve. Nacistické Německo začalo hrát svou krutou hru na zničení nenáviděného Československa. A tak 29. září 1938 byla podepsána neblahá dohoda mnichovská, která rozdrtila dvacetileté budování demokratického a svobodného státu. Rána dýkou od spojenců francouzských a britských, kteří potřebovali ještě oddálit vypuknutí války, zhola nepřipraveni na útok německý, srazila na kolena český národ. Oběť nezměrná.
Československý sen se zhroutil, zdálo se, že navždy. Již 5. října 1938 dr. Edvard Beneš abdikoval na prezidentský stolec a 22. října 1938 odlétá s manželkou Hanou do Velké Británie. Karta se v té době již obrátila a v morálně poškozeném národu se derou na povrch síly nedemokratické, nenávistné, nesmiřitelné a kruté. I takové síly v českém národě se nacházejí a v divých časech světového dění tanou na povrch. "Sebral Hanku, vybral banku, říkal nám, že má plán, a tím plánem byl aeroplán," posmívali se pohrobci československé státnosti nyní již bývalému prezidentu.
Nebyl by to ale dr. Edvard Beneš, člověk na první pohled suchý a pedantský, aby znovu nevzkřísil v sobě tužbu obnovit, znovu vybudovat dosavad zničené dílo jeho a Masarykovo. Ano, dr. Edvard Beneš toužil a také vykonal své dílo. Hned po 15. březnu 1939, kdy Německo okupovalo Čechy a Moravu, otevřeně započal nový boj za státní samostatnost. A podruhé slavil úspěch, za cenu podlomeného zdraví a nových, zatím netušených geopolitických dopadů pro vlast.
V roce 1945 přichází triumf, Československo povstává z popela, žije, raduje se z osvobození spojenci sovětskými i americkými, touží volně dýchat a žít v nových výšinách. A hle, zde opět stříbrná sekera dějin ťala do těla národního. Komunisté, posíleni svými druhy ze země sovětů, Stalinovy říše, postupně přebírají moc, aby ji uzurpovali nechvalně známého 25. února 1948. Prezident dr. Edvard Beneš už nemá nejen sil vzdorovat, ale i pohled na oslabené síly demokratické bere energii k akci. Je jmenována nová vláda Klementa Gottwalda, již zcela poslušna vedení komunistickému.
Tragédie se blíží ke konci. Nemocný prezident, osamocen, zůstává už jen posledním vykřičníkem znovu umírající demokracie. Opět jsou zde ony temné síly národní, které své vlastní drtí, odsuzují a lynčují. Netrvá dlouho a 7. června 1948 dr. Edvard Beneš abdikuje. S milovanou chotí Hanou dlí ve vile v Sezimově Ústí. Již se ale den nachýlil, 3. září 1948 bývalá hlava státu umírá. Komunisté ještě vypravují velkolepý státní pohřeb a vdově po prezidentu poskytují určité důstojné zabezpečení. Ovšem také dohled a zákaz veřejně vystupovat. Temno stalinismu pokrývá dílo dr. Edvarda Beneše, Československou republiku.
Ještě jedna nezměrná tragédie ale nesmí být zapomenuta, prožitá v těchto časech. Antické drama dr. Emila Háchy. Právníka, soudce, překladatele, člověka, který byl dalek extrémních názorů a nejvíce toužil se věnovati svému oboru. Osud mu ale dal do vínku vypít kalich hořkosti, do dna a v strašlivém osamění. Když dr. Edvard Beneš opustil okleštěnou republiku, je 30. listopadu 1938 zvolen Národním shromážděním prezidentem republiky právě dr. Emil Hácha. Možná krátce po zvolení, nebo když tehdy zavítal do slovenských hor, pocítil něco z pelu prezidentské funkce a byl důvod ke skromnému úsměvu.
Drtivé dějiny ale nenechaly vydechnout dr. Emilu Háchovi a uchystaly zkoušku tak strašlivou, že ji snad neprožil žádný český panovník v historii. Hrůzná berlínská noc ze 14. na 15. března 1939, kdy je nemocný a oslabený prezident vystaven nátlaku Adolfa Hitlera a dalších nacistických pohlavárů. Jeden podpis, jeden jediný chtěli, jako Mefistofeles kroužili kol starého prezidenta, loudili, slibovali, hrozili. Nakonec podepsal a do Prahy se dr. Emil Hácha vrací už jako státní prezident protektorátu Čechy a Morava. Na Pražském hradě si v těch hodinách lebedí Adolf Hitler, který tolik toužil porobit si zemi českou.
Smutné a krvavé byly ty časy protektorátní. Vlastenci zmírali pod palbou popravčích čet, pod sekyrou gilotiny, v koncentračních táborech. Starému prezidentu ubývají rychle síly, leč snaží se pomoci, tu vysvobodit vysokoškolské studenty z lágrů, tu ulevit v tlaku okupantů. Ponižování snáší, národem přitom vysmíván, v exilu haněn. Oporou je dcera Milada, ochrannou tvrzí zámek v Lánech. Postupující nemoc zbavuje prezidenta postupně vůle a ukládá ho do světa zapomnění. Jenže, dějiny a lidé nezapomínají, zvláště ti nemilosrdní.
Československo se raduje z nové svobody, osvobození roku 1945 je tu. Prezident dr. Edvard Beneš se navrací domů z ciziny. Tři dny předtím, 13. května 1945, je dr. Emil Hácha na příkaz komunistického ministra vnitra Václava Noska zatčen na zámku v Lánech. Nemocný a nemohoucí, nevědouc snad ani, co se s ním děje. Dceru Miladu bez prostředků vysadili příslušníci bezpečnosti na Letné. Bývalý státní prezident končí ve vězeňské nemocnici na Pankráci, kde 27. června 1945 umírá.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
