S muslimskou Evropou má problém i Ivan Bartoš. Arabista Petr Pelikán vysvětlil, čeho se Češi ve skutečnosti bojí
Otázka migrace a přijímání uprchlíků je téma, které rozděluje voliče i lídry politických stran. Šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová (36) se k migraci staví pozitivně. Podobný názor měl předseda Pirátů Ivan Bartoš (41), který ale dnes zastává jiné stanovisko a z muslimské Evropy má obavy. Redakce ŽivotvČesku.cz se zeptala arabisty a orientalisty Petra Pelikána (57), proč se Češi islámu tolik bojí. Muž, který působí v roli poradce premiéra Andreje Babiše (67), je přesvědčen, že Češi se bojí toho, že k nám přijdou lidé, jejichž každodenní život se od našeho výrazně liší. "Je tu tedy obava, že ti, kteří k nám přichází, s námi nedokáží komunikovat, roli tedy hraje jazykový aspekt. Pak je tu intuitivní obava, že sem přijdou lidé, pro které budeme dojnou krávou," vysvětlil odborník na islám pro ŽivotvČesku.cz.
Pane doktore, asi se shodneme, že Češi se muslimské migrace bojí a otázka islámu vstupuje i do předvolební kampaně. Například předseda Pirátů Ivan Bartoš vždy říkal, že migraci za riziko nepovažuje, v nejnovějším rozhovoru pro Impuls ale varoval před vznikem tzv. no-go zón a řekl, že situace v Německu a ve Francie dokazuje, že muslimská Evropa problém představuje...
Já jsem ten rozhovor s Ivanem Bartošem zaznamenal jen okrajově, přesný kontext neznám. Zřejmě je to snaha se před volbami dostat do polohy, která konvenuje tomu, co žádá voličstvo. Je zcela zřejmé, že většina lidí má obavy z migrace z mimoevropských zemí a odmítá ji.
Podle průzkumů Češi tolerují přistěhovalce ze zemí bývalé Jugoslávie či zemí bývalého Sovětského svazu, ale vadí jim migrace z neevropských zemí, kde převládá islám. Mají tedy Češi opravdu strach z migrace? Nebo mají obavy z islámu? Nebo mají strach z politického islámu?
Já úplně nevím, jaký je rozdíl mezi islámem a politickým islámem (jemně ironicky se usmál). Myslím si ale, že Češi mají strach z všedních a každodenních rozdílů. Češství je založeno na dvou principech. Tím prvním principem je jazyk, protože jinak se náboženstvím, kulturou či pokrevním původem nijak neodlišujeme od národů, které jsou kolem nás, odlišuje nás ale jazyk. Tím druhým faktorem, který se přidal v moderní době, je to, že Čech nemůže být zároveň ještě něčím jiným než Čechem. Je tu tedy obava, že ti, kteří k nám přichází, s námi nedokážou komunikovat, roli tedy hraje jazykový aspekt. Druhá věc je pak to, že i když zvládnou jazyk, to se týká většinou druhé generace, nejsou loajální především vůči zemi, ve které žijí, nebo ve které se dokonce už narodili, ale jsou loajální daleko více vůči svému společenství. Intuitivně je tu tedy hlavně strach z toho, že sem přijdou lidé, pro které budeme »dojnou krávou«. Vyjádření takových obav ale probíhá přes různé zkratky, jako je islám, politický islám, migrace… Koncem 90. let, kdy se objevil hlavně v Německu trend militantní politické korektnosti, bylo mediálně, společensky a posléze i legálně nepřípustné říkat něco proti přistěhovalcům a jejich kulturní nekompatibilitě. Byly a jsou ale nenávisti, které je možné ventilovat. Nemůžete třeba dosti dobře říkat něco kritického proti Romům, proti Židům nebo proti Izraeli, ale celkem volně můžete říkat nepříjemné věci, které jsou směřovány vůči Číňanům, Rusům nebo vůči islámu. Proud, který obecně směřoval proti migrantům z neevropských zemí a kritizoval nekompatibilitu jejich životního způsobu, byl usměrněn tak, že našel výraz v »antislamismu«. Když se přitom dnes podíváte na Václavské náměstí, svorně tam drogy prodávají Nigerijci z křesťanské i muslimské části země.
Migrační krize dál pokračuje, i když se zdálo, že z mediálního prostoru ji vytlačil covid-19. Stále probíhá i debata, kolik migrantů může Česko přijmout a kdy už to může být nebezpečné, kdy už počet muslimského obyvatelstva bude v Evropě (v Česku) tak vysoký, že začnou zemi, kde žijí, měnit třeba pomocí politických stran založených na islámu. Kolik muslimů podle vás tedy Česko unese, než se začnou hlásit o svá práva třeba na úkor stran založených na křesťanském základu?
Myslím, že právě jste ten problém posunul jinam podle toho vzorce, o kterém jsem mluvil. Řekl bych, že v první řadě je to spíš otázka přirozené xenofobie. Výraz »xenofobie« přitom nepovažuji za něco primárně negativního. Mít obavy z něčeho cizího není nic špatného. Je to obava o zachování vlastní identity. Naučili jsme se ale na xenofobii nahlížet jako na něco apriorně negativního. Problém podle mě není výhradně o muslimských imigrantech, řada afrických migrantů nejsou muslimové, ale chovají se stejně. Islám poskytuje muslimům oporu, aby mohli snáze odmítat evropský způsob života. Náboženství je uznáváno jejich i naší společností jako nedotknutelná hodnota, takže se na něj mohou odvolávat. V naší sekularizované společnosti je to spíš deklaratorní prohlášení, ale těžko ho můžeme brát zpět. Imigranti na tom ale mohou úspěšně stavět a tvrdit o svých národních tradicích, hodnotách a životním stylu: toto je naše náboženství a vy říkáte, že náboženství je nedotknutelné, takže na to máme právo. Kdo si myslí, že například koptští křesťané, kteří přichází z Etiopie či Eritreje, se chovají úplně jinak než muslimové, tak se plete. Jejich způsob života není s naším o nic více slučitelný. Dobře to bylo vidět při kauze iráckých křesťanů, které jsme sem dovezli. Také oni hledali svou komunitu a někteří, které jsem znal, šli raději pracovat k muslimům, protože jim byli kulturně bližší. V západní Evropě jsou už i skupiny a politické síly založené skutečně na příslušnosti k islámu, ale to je otázka na velmi dlouhý rozbor. I tyto proudy ale v první řadě usilují o legalizaci loajality vůči jinému společenství než vůči tomu, ve které žijí.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
