Socialismus v Česku: První televizní vysílání v historii. Ve stínu nacistické okupace a komunistického puče v únoru 1948
Veřejné televizní vysílání bylo v Československu oficiálně zahájeno 1. května 1953 ze studia v pražské Měšťanské besedě prostřednictvím vysílače na Petřínské rozhledně. Jde jistě o datum zásadní, ale ve skutečnosti nejde o zcela první příležitost, kdy se obyvatelé naší vlasti mohli na vlastní oči seznámit s famózním vynálezem, který přenáší obrazy na dálku. S portálem ŽivotvČesku.cz se přesuneme ještě o pár let v historii vzad, do zlomového roku 1948, kdy zemi ovládli komunisté. A vlastně se podíváme až do časů německé okupace.
Náš dějinný exkurs, který vede k prvnímu československému veřejnému vysílání, začíná o mnoho let dříve, kdy se ještě mnohým zdálo, že žádná velká válka nehrozí, ačkoliv už Německu vládl Adolf Hitler. V Berlíně se 22. března 1935 rozsvítily televizní obrazovky elektronického systému, bylo zahájeno veřejné vysílání, na počátku třikrát týdně na pár desítek minut. Televize se stala součástí života v nacistické říši a její vývoj dále pokračoval, a to i pro možnost vojenského využití v radarové technice.
Na podzim roku 1938, po mnichovské dohodě, uloupilo Německo české pohraničí a vznikla zde Sudetská župa s hlavním městem Libercem. A 15. března 1939, po okupaci zbytku Čech a Moravy, je nacisty vnucen ponižující protektorát. S postupující válkou, která přinášela intenzivnější bombardování centrálního německého území, došlo na přesuny klíčového průmyslu do klidnějších oblastí, kterými byly právě i Sudety. Do Tanvaldu a Smržovky je umístěna kapacita německé špičkové televizní firmy Fernseh AG.
V roce 1945 přichází osvobození od nacistického jha a pohraničí je opět československé, navrací se úřady, probíhá odsun Němců a příchod nových českých obyvatel. Domácí odborníci mají možnost se na severu Čech seznámit s německou televizní technikou, ale ta je nakonec jako válečná kořist odvezena do Sovětského svazu. Přesto příběh nekončí. Šikovné české ruce dokázaly v krátké době, do roku 1947, vytvořit celý televizní řetězec v standardní normě 625 řádků. Fenomenální úspěch, který měla brzy spatřit i veřejnost.
Nejprve ale přichází komunistický puč z 25. února 1948. Demokratičtí politici byli poraženi hrubou mocí, která se opírala o stalinský Sovětský svaz. Nastal čas prvních procesů a justičních vražd, řádily akční výbory Národní fronty, které vyhazovaly z práce, ničily lidské osudy po celé republice. Ve stínu těchto tragických událostí se pokračovalo v přípravě Mezinárodní rozhlasové výstavy v Praze. Už sešlo z úzké spolupráce se západními vysilateli, ale přece jenom se podařilo připravit něco unikátního.
Na výstavě byl v květnu 1948 prezentován kompletní elektronický televizní kamerový řetězec, před pražským Veletržním palácem vznikaly obrazové reportáže, lidé tak mohli technický zázrak spatřit v celé jeho kráse. Ještě v roce 1948 se konal XI. všesokolský slet, na desítky let poslední, který se nesl i s projevy nesouhlasu s novým režimem. Zároveň ale byl slet, který se konal na pražském Strahově, premiérovou událostí přenášenou přímým televizním přenosem, a to v červenci 1948. Tři kamery na stadionu, diváci pak usedali před televizní obrazovky například v budově Československého rozhlasu.
A pak rychlý konec. Komunisté zaveleli po vzoru sovětů po masivní výstavbě těžkého průmyslu. Televize nebyla považována za klíčovou a úspěchy techniků, jak se zdálo, zanese prach. Nebyl to jediný příklad, v té době byla například zastavena výstavba současné dálnice D1. Uhlí a ocel, to byl směr tehdejší rudé doby. Trvalo to pár let, než se atmosféra změnila. Rok 1952 byl už časem pilných příprav na éru Československé televize.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
