Zázrak pro léčbu cukrovky: Před 100 lety byl objeven inzulín. Prvnímu 14letému pacientovi prodloužil život

Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
Foto: Pixabay.com

Cukrovka neboli úplavice cukrová, jak byla dříve nazývána, je autoimunitní onemocnění, které se v posledních letech stalo civilizační chorobou, o čemž hovoří jasně i čísla diagnostikovaných pacientů, která ukazují více než 350 milionů diabetiků po celém světě. Počty pacientů s touto diagnózou dlouhodobě výrazně narůstají a jejich život závisí na hormonu inzulínu, který je ústředním bodem pro léčbu tohoto onemocnění. Za jeho objevem stojí dva významní muži – Frederick Grant Banting (†49) a Charles Best (†79).

Diabetes (cukrovka) je onemocnění, které se dělí na tři základní typy. Nejrozšířenějším je cukrovka 2. typu, kdy je hlavní příčinou nezdravý životní styl vedoucí ke vzniku onemocnění a trpí jím většinou starší lidé (není to však podmínka). Naopak u 1. typu dochází k tomu, že imunitní systém v domnění ohrožení napadne beta buňky Langerhansových ostrůvků ve slinivce, která je zásadním orgánem pro tvorbu inzulínu. V ní pak nedochází k jeho tvorbě (standardně se pak produkuje do krve). Proto je jeho aplikace formou »uměle« vytvořeného hormonu zcela zásadní pro život diabetiků. Třetím typem je pak tzv. těhotenská cukrovka.

V roce 1921 došlo k objevu inzulínu díky výzkumu a myšlenkám dvojice vědců – kanadského ortopedického chirurga Fredericka Granta Bantinga a jeho asistenta Charlese Besta. Už v minulosti staří Řekové docházeli prostřednictvím ochutnávání moči ke zjištění, že u člověka s tímto onemocněním chutná výrazně sladce. V 19. století pak medicína chápala životně důležitou funkci slinivky pro zpracování energie (je nazývána jako žláza s vnější a vnitřní sekrecí), jak uvedl Medical News Today. Ale až v roce 1890 došlo k pokusu, kdy byl tento laločnatý orgán vyjmut z těla psa. O čtyři roky později Sir Edwar Albert Sharpey-Schafer naznačil, že právě Langerhansovy ostrůvky ve slinivce ovlivňují působení na hladinu cukru v krvi.

Přibližně 1,3 milionu pacientů s cukrovkou v Česku - takový je odhad pro rok 2030. V obdob...

Rok 1921 byl v tomto ohledu přelomový, protože lékař a vědec Frederick Grant Banting izoloval sekret z buněk Langerhansových ostrůvků. Šlo pouze o malé množství hormonu a zdálo se, že má toxické vlastnosti vedoucí k vedlejším účinkům. Navázal spolupráci s váženým profesorem univerzity v Torontu Johnem Jamesem Rickardem MacLeodem, který mu poskytl laboratorní prostory k výzkumu. Nakonec se dvojici Banting a Best podařil v létě 1921 zásadní objev. Podvázáním vývodů slinivky u pokusných psů extrahovali čistý inzulín, píše Medical News Today. V roce 1923 Banting získal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu a později také šlechtický titul. Prvním pacientem, který si díky léčbě inzulínem dožil 26 let, byl tehdy teprve čtrnáctiletý chlapec Leonard Thompson. Dnes už není inzulín extrahován ze slinivky zvířat, ale vyrábí se biosynteticky a někdy ještě může následovat chemická úprava. Jistotou zůstává, že objev inzulínu pomohl zachránit miliony lidských životů.