Zemřel mi syn a já nemohl mlčet. Řezník Petr z kulinářské soutěže promluvil o čase, kdy mrtví večeří s živými

Petr Smazal zkouší štěstí v kulinářské show
Petr Smazal zkouší štěstí v kulinářské show
Foto: Se svolením TV Nova
Josef Šťastna | Redaktor
[email protected]
Publikováno: 22. 9. 2021

Řezník a milovník vaření nad otevřeným ohněm Petr Smazal (33) má za sebou těžkou životní zkušenost. Pár dnů po narození odešel jeho syn Samuel. V ten moment Petrovi došlo, že o tragédii nechce mlčet, že o bolestivé zkušenosti musí mluvit. I kvůli tomu se přihlásil do kulinářské show, kde bojuje o prestižní titul. "Utápění se sám v sobě bohužel nikdy nevede k cestě ven, ale jen dovnitř. A pokud je uvnitř jen bolest a temnota, je vám jasné, že to, co vás tam čeká, není nic dobrého," řekl vousatý kuchař a řezník pro ŽivotvČesku.cz.

Petře, patříte k nejvýraznějším postavám v novém ročníku oblíbené kulinářské show. Již dříve jste hovořil o tom, že motivací k účasti v televizí soutěži bylo vícero. Co bylo pro vás tím hlavním impulzem, který rozhodl o tom, že bojujete o titul krále mezi amatérskými kuchaři?

Vařím již dva roky, na youtube mám kanál MAD BBQ. Jídlo je pro mě element, který lidi spojuje. Když jedu na dovolenou, vždy se domluvím, i když neumím jazyk, a to pomocí jídla. Pomocí jídla poznáte kulturu - člověka - prostě všechno. Myslím si, že je to velmi důležitá součást naší existence a pro mě je to jeden ze stavebních kamenů života samotného. Do soutěže MasterChef jsem se tedy logicky přihlásil nejen na základě těchto faktů, ale svou roli v tom hrála i událost, kdy nám se ženou zemřel syn Samuel, který se narodil předčasně a svůj boj o život nakonec prohrál. Na jaře toho roku jsem si nejdřív říkal, že napíšu kuchařku a ukážu lidem, že je nutné o prohrách a smutcích mluvit. Nám totiž se ženou hodně pomohlo, že jsme tu bolest sdíleli s ostatními. Ozvalo se nám plno lidí, co mělo podobnou zkušenost. Bez toho se to přežít nedá - je to situace, kterou nelze popsat a nelze sdílet jinak než vlastním prožitkem. Když jsem pak viděl, že je casting na MasterChefa, řekl jsem si, že je načase to prostě udělat, protože to je mnohem víc než psát nesmyslně kuchařku a plácat se ve smutku. Byl to pro mě restart celé situace, a tak to hodnotím i zpětně. Spoustu věcí mě to naučilo a hlavně mi to dalo možnost nahlédnout sám na sebe a určit si novou cestu. Zní to hrozně pateticky a možná i šamansky, ale já jsem vlastně hrozně obyčejnej člověk - žiju normální život, mám dluhy, mám normální starosti až na výjimky, o kterých píšu, a stanovuji si přehnané cíle, kterých nejde dosáhnout. Ta soutěž mi ukázala, že je někdy docela dobrý nahlédnout na sebe víc sebekriticky ale zároveň s určitou dávkou sebevědomí. Těžko se to vysvětluje, ale hodně mi to pomohlo.

Rozumím tomu tedy tak, že chcete v soutěži předvést své kulinářské umění a zároveň ukázat lidem, aby se i v těžkých životních situacích nevzdávali. Co dál od soutěže ještě očekáváte?

Jen dvě věci. Chtěl bych samozřejmě zviditelnit svůj kanál MAD BBQ a sám sebe jako člověka, který miluje gastronomii a má k ní co říct. Druhou věcí je fakt, že chci, aby se lidi naučili sdílet svoje smutky i radosti. Je hrozně důležité, abyste se nebáli své zkušenosti sdílet, protože jen to je cesta k tomu z nich najít cestu ven. Tu správnou cestu. Protože utápění se sám v sobě bohužel nikdy nevede k cestě ven, ale jen k cestě dovnitř. A pokud je uvnitř jen bolest a temnota, je vám jasné, že to, co vás tam čeká, není nic dobrého. Pořád věřím tomu, že lidé nejsou zlí - jsou jen různí. A mnohdy zjistíte, že víc jich je na tom tak jako vy a mají možnost vám pomoci. Když už nás je na planetě tolik, je tohle možná ten smysl toho, proč tomu tak je. Jsem trochu snílek, ale věřím v to, že každý člověk je v jádru dobrý.

Mezi manželi Adamcovými panuje napětí a o partnerském souladu nemůže být řeč. Některé výroky Jany Adamcové (49) působí jako volání o pomoc. I když má od zaměstnavatele doporučeno, aby rozhovory nedávala, nyní nevydržela a o manželovi řekla, že už si ho neváží jako chlapa. To samozřejmě režiséra Jiřího Adamce (73) velmi zaskočilo. "Jaké rozhovory dává, to mě nezajímá, je to dospělý člověk. Jsme normálně spolu a nerozvádíme se," řekl respektovaný režisér pro ŽivotvČesku.cz.

Vaříte hodně na otevřeném ohni a máte takový neortodoxní přístup k jídlu. Chcete i prostřednictvím MasterChefa ukázat, že na tvorbu pokrmů se dá dívat z mnoha úhlů?

Od roku 2013 jsem chtěl mít pořad o grilování na youtube. Sledoval jsem zahraniční youtubery jako DJ BBQ, Sam the cooking guy a podobně. V české kotlině v té době vznikala videa na téma: ochutnáme lentilky a tak dále. Dnes na youtube vaří spoustu šikovných lidí, ale ta videa jsou mnohdy bez špetky humoru a nadsázky. A já myslím, že k vaření humor patří. Moje babička, když vařila, tak přitom házela hlášky, a prostě jsme se smáli. Myslím, že to vytváří tu kulturní hodnotu jídla. To, že jsou u něj lidi šťastní. Takže můj sen je mít jednou pořad o vaření v televizi - ne tak, jako se to dělá doteď. O tom, že vás budu něco učit vařit. Já bych se chtěl spíš na televizní obrazovce učit od těch, kteří jsou ve svém oboru nejlepší. A taky ukázat lidem, že máme plno pokladů v té české kotlině, které možná ani nevnímáme. Celkově mi hrozně vadí, jak se jako Češi podceňujeme. Máme tu tolik krásných míst, jídla, hudby… mohl bych pokračovat ještě hodinu.

Jaké jídlo je pro vás největší výzva? Před kterým úkolem se začnete třást, až vám ho přísná porota zadá?

Samozřejmě mi dělá problém pečení a sladké jako každému chlapovi. Umím pár buchet a pár dezertů, ale nejsem žádný cukrář. Zároveň vůbec nevařím asijská jídla, takže jakékoliv jídlo z Asie by pro mě asi byl problém, uvidíme... V té soutěži se naučíte úplně jinak přemýšlet, takže se pak zdá, že nic vlastně není překážka a zároveň všechno je neskutečně těžké. Nechcete zklamat ty z řad soutěžících, kteří vás mají rádi. Nechcete zklamat porotce a nechcete zklamat ani diváky. A v neposlední řadě nechcete zklamat sám sebe. Je to hrozný tlak, který si neumí člověk u televize představit.

Složité dezerty tedy budou pro vás opravdovou zkouškou. Pojďme se ale podívat na odlišný pól a pochlubte se, které jídlo vaříte nejraději. V čem jste nejlepší na světě?

Hezká otázka. Můj táta Milan mi vždycky říkal, že se nemám chlubit, dokud to nebude na stole. A protože jsem vám v redakci ještě nic neuvařil, tak se chlubit nebudu. Nicméně nejraději vařím latinsko-americká jídla, protože souvisí s Dia Las Muertas, které po Samíkově smrti slavíme. Mexičani v ten den (jsou to dva dny - jeden je Anjelitos určený právě pro děti) vyzdobí hřbitovy a svá obydlí oranžovými květy a uvaří spoustu jídla. Věří, že jejich předci díky květům a svíčkám najdou cestu k nim domů a společně povečeří. Proto jsem si zamiloval Latinskou Ameriku. Navíc ta jídla jsou hodně podobná těm našim, byť jsou z jiných ingrediencí. Připadá mi, že ta láska k ohni je tam podobná té naší. U nás máte spoustu lidí, co vaří od mala na ohni jako skauti nebo trampové. V Argentině je vaření na ohni hlavním stavebním kamenem jejich gastronomie. Proto je mi to blízké, byť jsem to všechno zatím viděl jen v dokumentech nebo to četl v knihách. Nicméně až bude můj druhý syn Nataniel větší, tak určitě jako rodina do Argentiny pojedeme.

Jaké nejzajímavější jídlo jste okusil a které jídlo opravdu milujete?

Je to hrozně jednoduché. Zajímavá jsou ta jídla, která byla prostě skvělá. Výborné jídlo jsem jedl od své babičky, která vařila asi nejlíp na světě a bylo jedno, co uvařila. Vždycky to bylo skvělé. Lásku k jídlu jsem určitě částečně zdědil i po ní. Nedávno jsem jedl úžasné street food jídlo z truck foodu, který se jmenuje Mutant Food. Je to něco, co prostě nezapomenete. U nás v Plzni máme nejlepší Pizzu v republice v Da Pietro. Máme tu taky bistro Pivstro, kde jsem měl krevetovou polévku od tamního šéfkuchaře Petra, a ta mě posadila zpátky do židle. Víte, když jídlo vyvolá vzpomínky, dá vám zážitek, pak je jedno, kde ho jíte a kdo ho uvařil - je to prostě to nejlepší jídlo na světě. A nemusí to být zrovna v pětihvězdičkové restauraci. Musí to prostě jen splnit tyhle požadavky. Pokud se to nestane, tak je to jen dobré jídlo, ale není nejlepší ani nejzajímavější na světě.

Je něco, co byste do pusy nedal? Jak vás tak pozoruji, tak si tipnu, že asijská kuchyně, kde se konzumuje hmyz, vás zatím minula...

Máte pravdu, nejsem příznivcem pojídání hmyzu. Možná v tom nejsem dost progresivní a moderní, ale prostě nechci jíst pavouky a červy. Zároveň mi vadí v jídle ta kulturní disproporce, která v něm vzniká stejně jako v kultuře a jiných oblastech. Tedy fakt, že lidé hledají náboženství a fanatismus ve všech věcech, které jsou přirozenou součástí našeho života. Tím chci říci - nevadí mi vegani, protože jsou to mnohdy skvělí kuchaři a jedí skvělé věci. Vadí mi ale, když nenazývají svá jídla správnými názvy a staví marketing na tom, že se převlékají za řezníky a sekají do mrkve. To mi prostě přijde úchylné a nesprávné. Přitom mají skvělá jídla a rád si je dám, ale prostě nemůžete pojmenovat pizza něco, co je červená řepa s kozím sýrem. Bohužel opravdu ne.

Pojďme k televizní show. Už jste vypozoroval, který z porotců je ten nejpřísnější?

Všichni porotci jsou skvělí. Já jsem si nejvíce oblíbil Radka Kašpárka. Čekali se svou paní miminko v době, kdy my čekali to druhé. Nějak nás to lidsky určitě sblížilo. Přemek Forejt je génius, hodněkrát do mě přátelsky kopl a vybičoval mě k něčemu neskutečnému. Honza Punčochář mi byl nejméně blízký, ale je to jen tím, že jsme každý úplně jiný. Jinak je to stejně jako oba dva jmenovaní super chlap a výborný kuchař. Jsem hrozně vděčný, že jsem pod těmito třemi pány mohl vařit a že do mě vložili důvěru, že patřím mezi 16 nejlepších amatérských kuchařů. To je zážitek, který už nezapomenu. Když si na to tak vzpomenu, tak jsem dostal ten největší gastronomický kurz v České republice. Určitě všem doporučuji, jestli máte rádi jídlo, rádi vaříte a myslíte to vážně, přihlaste se do MasterChefa.

Jako řezník a kuchař byste se měl podělit o nějaký trik či recept, ze kterého si sedne návštěva na zadek nebo oslníte protějšek. Máte schovaný v rukávu nějaký tajný tip?

Lidé mě za to budou nenávidět, protože co Čech to odborník na guláš… Ale... Prostě zkuste někdy udělat guláš jako Maďaři, od kterých jsme ho převzali. Dejte maso dusit bez tuku a pokud možno ani nepodlévejte, cibuli nepalte do černa a papriku přidejte až nakonec. Uvidíte, že z toho budete úplně mimo a bude to nejlepší guláš, jaký jste kdy jedli. Můj velký vzor Hugo Hromas má takový guláš i ve své kuchařce a fakt je potřeba ho vyzkoušet. Nechci tím nikoho naštvat, jen to prostě zkuste. Budete zírat, že je to ten nejlepší guláš, co jste kdy měli na talíři.

Letošní řada show MasterChef Česko se už nyní vyznačuje mimořádně talentovanými soutěžícím...

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.

Zavřít reklamu