Reklama:

Nákaza očkovaných se zásadně liší od covidu odmítačů. Biochemik Aleksi Šedo promluvil o nebezpečí mutování viru

Profesor Aleksi Šedo
Profesor Aleksi Šedo
Foto: Se svolením Aleksiho Šeda
Klára Zaňková | Redaktorka
[email protected]
Publikováno: 13. 12. 2021

Patří mezi uznávané kapacity nejen v Česku, ale i v zahraničí. Biochemik, patobiochemik a bývalý náměstek ministra zdravotnictví Aleksi Šedo (60) vidí současný vývoj epidemie ze dvou úhlů pohledu. V první části rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz promluvil nejen o riziku plynoucím z výskytu omikronu, ale i vzniku nových variant nebo odlišnostech v průběhu onemocnění u očkovaných a odmítačů. "Medicína je o kvantitativním porovnávání v kontextu mnoha dalších věcí, neboť jsou třeba těžce nemocní lidé, říkáme jim »křehcí« pacienti, a těm stačí velmi málo k tomu, aby to už jejich organismus zkrátka nedokázal vybalancovat," vyjádřil se.

Reklama:

Pane profesore, hned na začátku se musím zeptat, zda považujete současnou epidemickou situaci, kdy počty nakažených už několikrát přesáhly číslo 20 tisíc za skutečně vážnou? Nebo si myslíte, že brzy dojde k nějakému pozitivnímu zlomu a nevidíte to tak pesimisticky?

Má to dva úhly pohledu, dvě roviny. Jedna je řekněme matematická, čímž myslím skutečnost, že máme hodně nakažených a čísla jsou každý den vysoká. Na druhou stranu se zdá, že několik málo posledních dní možná dochází k obratu ve vývoji epidemie... I vzhledem k nejasnostem okolo nové mutace viru se nedá s jistotou počítat, jestli ten pokles dlouhodobě poběží směrem, jaký bychom si všichni přáli. A druhá je rovina závažnosti, kdy musíme úzkostlivě sledovat situaci, která se odehrává v nemocnicích. Nemůžeme se řídit tím, že dnes jsou kapacitně plné, a tak dnes provedeme opatření. To už by bylo příliš pozdě. Průběh ve zdravotnických zařízeních lze vnímat vlastně jako retrospektivu, jak se často udává pohled do zpětného zrcátka v autě. Nyní je stav v nemocnicích velmi neutěšený a řeší se jejich obrovská zatíženost, ale nechalo se to rozběhnout a vidíme důsledky velkých počtů nemocných, které u nás máme.

Reklama:

Chápu to správně tak, že opatření nebo očkování zkrátka nemají okamžitý efekt, který by dokázal ihned zbrzdit kolaps. Podle SZÚ na území ČR dominuje varianta delta a její subvarianty asi z 98 procent. Ale ve světě, koneckonců dva případy jsou potvrzeny už i v Česku u šedesátileté ženy na Liberecku a jejího blízkého kontaktu a nově dalších šest na jižní Moravě, u nichž se vyskytla varianta omikron. Poprvé ji zachytili na jihu Afriky…

V jižní Africe varianta omikron zaujala v rychlosti šíření místo naší stávající delty, přičemž nemůžeme s jistotou tvrdit, že vznikla právě tam. Podstatná je skutečnost, že omikron lze považovat jako poselství v tom, že mutační potenciál viru nekončí a mohou se vyskytnout další a další verze, což samozřejmě každý z vědců ví. Zatím máme rozporuplné informace o tom, jestli omikron způsobuje závažnější onemocnění, nebo nikoliv. Jenom bych k tomu podotkl, že když mluvíme o mutaci, ať už se to týká viru nebo třeba mutace nějakých bílkovin v našich vlastních buňkách, tak může být z hlediska vlastní funkce bezvýznamná nebo vést k něčemu horšímu, ale teoreticky i k lepšímu. Je reálné, že v případě toho viru může mít nově vzniklý mutant třeba jinou smrtnost nebo jinak závažný průběh toho samotného onemocnění.

Nemohu se tedy nezeptat, jestli se dá už nyní predikovat, zda bude právě omikron nebezpečnější varianta původního čínského viru SARS-CoV-2? Případně za jak dlouho se dají takové informace o nově vzniklé variantě získat?

Zatím všichni seriózní vědci, kteří nehádají z čarovné koule a myslí svou práci opravdu vážně, říkají, že potřebujeme nakumulovat přinejmenším několik málo týdnů informací, abychom mohli porovnat, že nakažení danou mutací mají s jistotou určité příznaky onemocnění, závažnost, případně i smrtnost. Sběr samotných dat samozřejmě nějakou dobu trvá, protože také onemocnění se v populaci nějakou dobu vyvíjí. Můžeme získat statisticky vypovídající výsledky, které charakterizují tu populaci a situaci až po nějakém čase, co to běží. Jedná se o novou nemoc, o které se v učebnicích nic nepíše a než se tam dostane, vědci ji musí dobře poznat a důkladně zanalyzovat.

Jak jste sám řekl, covid-19 je nové onemocnění proti němuž však byly vyvinuty vakcíny. Ale lidé mnohdy odmítají podstoupit očkování s argumentací, že se mohou nakazit i ti, kteří jsou vakcinováni. Existují nějaké rozdíly v případě, pokud se virem infikuje očkovaná osoba, a naopak neočkovaný?

Jsou tam naprosto zásadní rozdíly. Člověk, který je očkovaný, se nakazí s menší pravděpodobností. Navíc se u něj výrazně snižuje riziko těžkého průběhu, hospitalizace a také toho, že skončí na jednotce intenzivní péče. A to velmi důležité, riziko úmrtí v případě nákazy mnohonásobně klesá. Což znamená, že benefit očkování je zcela evidentní. Pravdou zůstává, že i očkovaný se může nakazit koronavirem a zemřít, protože medicína na rozdíl od politických rozhodnutí není pouze »ano« a »ne«. Medicína je o kvantitativním porovnávání v kontextu mnoha dalších věcí, neboť jsou třeba těžce nemocní lidé, říkáme jim »křehcí« pacienti, a těm stačí velmi málo k tomu, aby to už jejich organismus zkrátka nedokázal vybalancovat. Máme různou schopnost imunitní odpovědi. Známe to z běžného života, kdy zjednodušeně někdo trpí nemocemi méně a někdo více. Je to samozřejmě hodně individuální, ale benefit vakcinace musíme měřit statisticky, a pak je jednoznačný.

Bavíme se o očkování a jeho vlivu, ale na začátku je vždy samotný virus. Jak vlastně vzniká jeho nová varianta, na základě čeho?

V úplně nejobecnější rovině se virus replikuje a množí, čímž pokračuje do svých dalších a dalších pokolení. V případě viru to neumí bez hostitelské buňky, čili v nějaké musí být, aby mu pro to poskytla prostředí. Jde o buňku, která se jím nechá »zmást« a pracuje v jeho prospěch. Jak se virus množí, je přepisována jeho nukleová kyselina (látka, která uchovává a přenáší zakódovanou genetickou informaci, pozn. red.), která je jeho »stavebním plánem« a během přepisu vznikají i chyby. Různé typy virů dělají více chyb nebo méně. Pokud je chyba závažná, může pro ten virus představovat nově vzniklou neživotaschopnou sekvenci, nebo s sebou potom může přinést jiné biologické vlastnosti, a tím jiné důsledky pro svého hostitele. Obecně se uvádí, že ideální strategie pro virus zůstává jeho co největší infekčnost, ale aby co nejméně zabíjel, protože si tím rozšiřuje portfolio svých hostitelů, kde může »vesele« přebývat a množit se.

Za fyziologických okolností se střetáváme se spoustou různých virů, některé jejich části máme dokonce natrvalo překódované do svých genomů (soubor všech genů složený ze sady velmi dlouhých molekul DNA, kdy uvnitř těchto molekul je uspořádáno asi 25 000 genů, pozn. red.). Některé z přepisů zůstávají bezvýznamné, protože se to nějak biologicky neprojevuje, záleží i na tom, kam se v naší genetické informaci virus přepsal. Je ovšem třeba říci, že si virus nic »neplánuje«... Evolučním systémem se vyrovnává s protitlakem našeho imunitního systému. Jsme nejen svědky, ale i hostiteli jakéhosi evolučního souboje viru a lidské populace. Různé nově vznikající mutace mají menší či větší životaschopnost a takto Matka příroda postupně hledá rovnováhu.


Kdo je Aleksi Šedo:
  • Je renomovaný biochemik, lékař a patobiochemik (patobiochemie zkoumá biochemické procesy za patologického stavu, tedy při nejrůznějších onemocněních).
  • V roce 1986 promoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze.
  • Ve Výzkumném ústavu tuberkulosy a respiračních nemocí v Praze začínal na pozici vědeckého pracovníka.
  • V devadesátých letech vedl projekty základního a aplikovaného výzkumu v rámci několikaletého působení v zahraničí – například v Paříži, v italské Pise a ve Frankfurtu nad Mohanem.
  • V roce 2002 byl jmenován profesorem v oboru biochemie a patobiochemie.
  • O pět let později se stal přednostou Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. lékařské fakulty UK.
  • V roce 2012 byl zvolen do funkce děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, v níž působil do loňského roku.
  • V září téhož roku přijal pozici náměstka ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (35) pro zdravotní péči, kde zůstal do ledna 2021. V této funkci ahradil epidemiologa Romana Prymulu (57).

Reklama:

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.

Reklama:
Reklama: