Pane Lipavský, dost aktivismu, buďme realisty, volá Zahradil po obratu české zahraniční politiky
Komentář Jiřího Ovčáčka: Česko snad už od husitských dob trpí obdobími záchvatů pocitu, že má jakési pověření spasit svět úžasnými myšlenkami a hodnotami. Jenže svět nakonec o poučování z Prahy příliš nestojí a dává to pak někdy až drsně najevo. Ukazuje to i současnost, kdy narůstá počet zemí, které projevují nelibost. Nejde jen o krach cesty do Nigérie, nespokojenost s mentorováním bublá i v Maďarsku a na Slovensku. Známý europoslanec a konzervativní politik ODS Jan Zahradil pro ŽivotvČesku.cz uvedl, že zahraniční politika českého státu by měla být realistická a měla by se oprostit od cvičení z aplikované morálky. V současnosti ji vede ministr Jan Lipavský (Piráti).
Česko je úžasná země s bohatou historií, kulturou, která dala světu fenomenální osobnosti, ba i báječné technické vynálezy. A to vše je důvod k velké národní hrdosti. Možná však pocit, že jsme v srdci Evropy příliš malincí, ale dal vzniku opakujícím se snahám dosahovat světovosti v jiné disciplíně. Řeč je o povýšeneckém poučování a kárání jiných států, které je spojené s oblíbeným českým fangličkováním, nálepkováním a lítým bojem sami mezi sebou.
Světové velmoci a většina států se ale řídí především věcnou touhou prosazovat své vlastní – můžeme použít termín národní – zájmy. Neznamená to samozřejmě zcela se vzdát hodnot, jakými jsou v případě Západu svoboda a demokracie, ale v každém případě jde o oproštění se od kýčovité hysterie. Protože právě kýčovitá hysterie je v časech válek, nepokojů a rozdělení světa na soupeřící bloky velmi nebezpečná.
Česká zahraniční politika v uplynulých letech navázala spíše na tradici kýče a zapomněla na pragmatismus, který se přitom vůbec nevylučuje se zásadní podporou zemí jako Ukrajina a Izrael. Na problém dlouhodobě upozorňuje zkušený politik, europoslanec a jeden z mála konzervativních politiků Jan Zahradil. "Zahraniční politika není cvičení z aplikované morálky a aktivistické udělování lekcí o abstraktních hodnotách s odvoláním na Václava Havla," vysvětlil svůj postoj pro ŽivotvČesku.cz.
Zahradil prosazuje, aby Česko více dbalo na své zájmy, než aby vyváželo do zahraničí vzletné slogany. "Je známo, že jsem v zahraniční politice zastáncem tzv. reálpolitiky, tedy politiky »zájmů«, nikoliv politiky »hodnot«," podotkl dále pro ŽivotvČesku.cz europoslanec z řad občanských demokratů.
Zahraniční politiku Zahradil ve své podstatě považuje za řemeslo, které vyžaduje racionalitu místo emočního rozruchu. "Je to chladnokrevné, pragmatické, cynické manévrování ve složitém komplexu multipolárního světa a vyvažování nejrůznějších zájmů," upozornil ve vyjádření pro ŽivotvČesku.cz.
Právě nedávné události se zrušením návštěvy premiéra Petra Fialy v Nigérii, ale i slovní půtky s maďarskou, slovenskou vládou ve svém důsledku ukázaly, kam politika kýče v pragmatickém světě vede. "Což jsme si v poslední době na několika praktických příkladech opět na vlastní kůži ověřili," konstatoval Zahradil, který patří i na úrovni EU k zastáncům eurorealismu.
Zahraniční politika kýče má koneckonců i jiná úskalí. Okolní pragmatický svět se nakonec neptá emocemi zmítaných Čechů a uzavírá různé pragmatické dohody, úmluvy a pakty, které mnohdy nejsou ani hodnotové, ani morální. V české kotlině pak nastává kocovina, rozčarování a pocit zrady od všech. A většinou nastupuje druhý extrém, kterým je snaha rezignovaně se podřídit mocnému světu. Právě pragmatická zahraniční politika, která se diplomaticky – bez světel televizních kamer – snaží prosazovat české zájmy, přitom může naopak mnohé ve světě změnit k lepšímu a posílit pozici Česka. Vzor vynikajícího realistického politika přitom už máme. Jmenoval se Tomáš Garrigue Masaryk.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
