Roubík pro Moravce a strach v ČT: Wollner varuje před tichou kapitulací veřejnoprávní televize
Komentář: Václav Moravec se pravděpodobně dostává pod další tlak, když vedení České televize mu nemá povolovat poskytovat nové rozhovory médiím, uvedl to server Aktuálně.cz. Bývalý šéfredaktor reportážní publicistiky ČT a dnes zástupce šéfredaktorky deníku FORUM 24 Marek Wollner to pro ŽivotvČesku.cz označil za projev »totálního strachu«, který podle něj může vést k autocenzuře. V širším kontextu se navíc znovu řeší i tlak na samotný pořad Otázky Václava Moravce.
Václav Moravec patří mezi nejviditelnější tváře České televize. Jeho Otázky Václava Moravce běží více než dvě dekády a moderátor v posledních měsících opakovaně veřejně naznačoval nespokojenost se svým postavením i se situací uvnitř ČT. Právě v této době se podle informací redakce Aktuálně.cz objevila další indicie, že Moravec i jeho pořad čelí rostoucímu tlaku, kdy vedení České televize mu nemá povolovat poskytovat nové rozhovory médiím.
Moravec na žádost zmíněného periodika o interview odpověděl, že postupuje podle interních pravidel a v souladu se Standardy ČT předal žádost tiskovému mluvčímu. Z tiskového oddělení ČT pak následně přišla zamítavá odpověď s odkazem na to, že informace o České televizi mají poskytovat pouze osoby určené Standardy a zaměstnanci mají novinářské dotazy předávat tiskovému oddělení.
V celé věci je navíc pozoruhodné, že v posledních dnech se v médiích objevily rozhovory i dalších moderátorů ČT – například Michaely Jílkové či Jakuba Železného, uvedl zpravodajský portál. Tento kontrast rozvířil otázky, zda se interní pravidla vykládají selektivně a zda se v případě Moravce nejedná o součást širšího tlaku na jeho pořad.
V téhle atmosféře vznikl komentář Marka Wollnera, bývalého šéfredaktora reportážní publicistiky ČT a dnes zástupce šéfredaktorky deníku FORUM 24, který pro ŽivotvČesku.cz shrnul, proč považuje omezování rozhovorů Moravce za symptom širšího problému.
Když veřejnoprávní instituce začne své tváře učit, že mlčet je bezpečnější, nejde o drobný interní spor. Jde o signál, že se někde uvnitř rodí autocenzura, ta bývá pro demokratickou společnost mnohem nebezpečnější než otevřený konflikt.
Wollner vnímá zákaz či nepřímý zákaz mediálních vystoupení jako projev strachu. Nikoli o značku, ale o to, aby někdo neřekl něco, co se nebude líbit. "Je to prostě totální strach a obava z toho, aby někdo neřekl něco, co se nebude líbit mocným lidem," uvedl. Zároveň připomněl, že podobné pokusy zažil v České televizi opakovaně: "Za celou svou kariéru v televizi se různí šéfové televize snažili nás dostat do takového stavu, ale nikdy se to nikomu nepodařilo. A to tam byli tisíckrát silnější ředitelé, než je Hynek Chudárek."
V kauze »Moravec« se opakuje argument »Standardů ČT« a povinnosti odkazovat novináře na tiskové oddělení. Wollner ale míří k jádru věci: »v okamžiku, kdy se podobná pravidla začnou používat selektivně a v citlivé chvíli, přestávají být neutrální administrativou«.
"Já jsem to nikdy nerespektoval, protože jsem věděl, že nikdo nemá přece právo brát mi svobodu mého vyjadřování," řekl pro ŽivotvČesku.cz. Připustil, že podobná pravidla existují i jinde: "Vím, že to existuje i ve velkých západních institucích, to je naprostá pravda." Hned ale dodal: "Já jsem měl za to, že tímto způsobem manažerským se řídit nebudu. Pro mě je mnohem silnější potřeba některé věci říkat, zvlášť když jsou ve veřejném zájmu – a je to zcela obhajitelné."
Wollner ve své kritice jde ještě dál: varuje před scénářem, kdy se navenek mluví o změnách financování, ale ve skutečnosti jde o metodu, jak televizi politicky ovládnout. "Ve veřejném zájmu se má pojmenovat, že někdo chce totálně zlikvidovat televizi. Říká tomu, že bude měnit financování, ale financování je způsob, jak tu televizi ovládnout politicky," uvedl. A doplnil: "Proto se vytahují staré formulace, aby těm lidem nacpali do pusy roubík."
Nejtvrdší část jeho vzkazu míří dovnitř profese: "Kdo si nechá nacpat do pusy roubík, je sám spoluvinen na situaci, která v tuhle chvíli nastává."
Wollnerův komentář vyúsťuje v jednoduchý požadavek - veřejnoprávní instituce nemá reagovat na tlak tím, že se stáhne, ztiší a začne se bát vlastních vět.
"Dneska nikdo nemá poslouchat podobné řeči, ale má naopak velice hlasitě vystupovat. To je to, co od veřejnoprávní televize všichni slušní lidé čekají," řekl. A uzavřel obrazem, který je pro něj varováním před rezignací - že se televize »nenechá zaříznout jako vepřík, který jde na porážku a ani u toho nesmí hlasitě kvičet«.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
