Popisovala, jak brala "křížovku". Nora Fridrichová vylíčila silné setkání s Katkou Bradáčovou
Češka Kateřina Bradáčová, kterou veřejnost zná především z časosběrných dokumentů Heleny Třeštíkové, se po delší době znovu objevila ve veřejném prostoru. Tentokrát jako host podcastu zkušené novinářky Nory Fridrichové. Právě ona redakci ŽivotvČesku.cz popsala, jak na ni nejznámější narkomanka Česka při osobním setkání působila. Z jejích slov vyplývá dvojí obraz – žena, na které se dlouhé roky užívání tvrdých drog nepochybně podepsaly, ale zároveň člověk, který navzdory všemu stále funguje, přemýšlí, snaží se a v jistém smyslu popírá běžná očekávání.
"Nemyslím si, že je to člověk s nezničitelným zdravím. Ale na druhou stranu je svým způsobem zázrakem, protože není snadné si představit, že někdo žije třicet let s heroinem, což je právě případ Katky Bradáčové," uvedla pro ŽivotvČesku.cz Nora Fridrichová.
Právě v tom spočívá síla i tíha Katčina příběhu. Ve veřejném prostoru už dávno nepůsobí jen jako známá tvář spojená se závislostí, ale také jako symbol toho, kam až může člověka dovést dlouhodobé užívání drog, a současně i toho, jak neuvěřitelně odolné dokáže lidské tělo někdy být. Zdravotní následky jsou na ní podle Fridrichové znatelné, přesto ji překvapilo, že i po tolika letech života na heroinu stále působí jako člověk, který se snaží držet určitou lidskou formu a důstojnost.
"Pro mě bylo to setkání zajímavé tím, že ona se pořád snaží fungovat jako člověk. Přišla včas, všechno, na čem jsme se domluvily, klaplo. Dokonce jí záleželo i na tom, jak vypadá. Cestou si koupila novou mikinu, pak se tu i líčila. Pro mě je to obdivuhodné," popsala Fridrichová.
Novinářka zároveň přiznala, že pro ni má setkání s Katkou i osobnější rozměr. Vnímá ji jako připomínku devadesátých let, kdy se drogová scéna v Česku naplno rozjela a kdy se s podobnými osudy setkávala i ve svém okolí. "Pro mě je symbolem devadesátých let, kdy se tady naplno rozjelo užívání pervitinu, což se dělo i některým mým přátelům. Někteří se z toho dostali, někteří zemřeli, někteří přešli na heroin, stejně jako Katka Bradáčová. A ona pořád žije. Za rok jí bude padesát. To je obdivuhodné," řekla.
Současně ale zdůraznila, že Katčin příběh není izolovanou senzací. Má i svůj rodinný rozměr a bolest, která se netýká jen jí samotné. "Samozřejmě to není izolovaný příběh. Katka má dceru, která to nějak prožívá, která o ní ví, která ten její příběh chtě nechtě sleduje a nějak ji to provází. A to nemusí být vůbec snadná věc," uvedla dále pro ŽivotvČesku.cz Fridrichová.
Zajímavé podle ní bylo i to, že se Katka během let v jednom ohledu téměř nezměnila. "Setkala jsem se s ní už před devíti lety a působila na mě stejně jako dnes. Pod videem mého podcastu Nora mi ostatně psal někdo z její komunity, že ji zná a že byla vždycky hrozně hodná a slušná. A takhle na mě působila i při osobním setkání," popsala.
Fridrichovou během rozhovoru zaujala i jedna podstatná věc. Katka odpovídá stále jako člověk, který je hluboko uvnitř světa drog, nikoli jako někdo, kdo se na něj dívá zvnějšku. Právě to podle ní místy působilo až mrazivě. "Když mi vyprávěla o kombinaci pervitinu a heroinu, které říkala křížovka, a já se ptala, jaké to je, odpověděla mi, že perfektní. A když jsem se ptala na fentanyl, po kterém zkolabovala, a chtěla vědět, jaké to bylo, řekla nádherné. To člověka zamrazí, protože si uvědomí, že spolu nejsme na jedné lodi," řekla Fridrichová.
Právě tady se podle ní nejvíc ukazuje rozdíl mezi pohledem člověka zvenčí a zkušeností dlouholeté uživatelky drog. Zatímco veřejnost si pod fentanylem vybaví zdevastované lidi a obrazy z amerických ulic, Katka tuto zkušenost stále popisuje jazykem člověka, který v drogách vidí účinek, ne zkázu. A právě to je podle Fridrichové jedna z nejvýmluvnějších částí celého setkání.
Vedle toho ji ale překvapily i zdánlivé detaily. "Ačkoliv se hodně pohybuje na ulici a někdy bývá bezprizorní, není to na ní znát tak, jak by si člověk možná myslel. Není to typický bezdomovec. Třeba jako žena jsem si všimla, že měla nabarvené a čisté vlasy. Jsou to drobnosti, ale právě ty mě pozitivně překvapily," popsala.
Ani z toho ale Fridrichová nedělá falešně optimistický příběh. Sama zdůrazňuje, že po třiceti letech na heroinu je každá řeč o změně zatížena velkým otazníkem. Přesto vnímá jako důležitý moment už jen to, že Katka o možnosti přestat mluví a že se nevzdává úplně. "Ona opakovaně vypráví, že zkouší přestat, a samozřejmě to nikdy nedodrží, takže to beru s velkým otazníkem. Po třiceti letech na heroinu je to nesmírně těžké. Ale když mluví o tom, že jí bude za rok padesát a že pořád nějak balancuje, tak je vlastně dobře, že tu naději má. Nebo že o ní aspoň mluví. To je dobrá zpráva," uzavřela pro ŽivotvČesku.cz Nora Fridrichová.
Výsledkem tak není jen další mediální návrat známé tváře české drogové reality. Spíš portrét ženy, na níž je zničující síla závislosti vidět, ale která zároveň stále dokáže překvapovat tím, co všechno v ní ještě zůstalo živé.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
