A je to tu zase. Další Babišova pohádka jako ze Slunce, seno. Všichni nám budou závidět, prohlásil premiér
Komentář: Předseda vlády Andrej Babiš opět sáhl po větě, která se zapíše do dějin jeho »slibů«. V neděli zveřejnil video, v němž se vrátil ke svému dřívějšímu vyjádření o budoucnosti České republiky, a znovu ukázal, že jeho politická řeč často balancuje mezi »komediální« vizí, reklamním sloganem a hospodskou pohádkou o zemi, kde bude všem krásně. Tentokrát slíbil bezpečné Česko, kterému budou ostatní závidět, jak dobře se tu lidem bude žít, všimli jsme si v redakci ŽivotvČesku.cz.
Premiér a předseda ANO Andrej Babiš se v neděli na sociálních sítích vrátil k videu, v němž dostal otázku, zda vzhledem k současnému dění nelituje, že vstoupil do politiky a nezůstal raději v byznysu. Odpověď byla ve zveřejněném sestřihu postavená hlavně na jeho představě budoucnosti České republiky.
"Bezpečná země a všichni nám budou závidět, jak se tady budeme mít dobře postupně," uvedl Babiš.
Na papíře to zní jako silná politická vize silného lídra. Jenže v podání Andreje Babiše to ale opět působilo jako jedna z těch vět, u nichž není úplně jasné, zda jde o vládní plán, marketingovou hlášku, nebo lidovou scénku ve stylu slavné Troškovy trilogie »Slunce, seno...«, kde by podobná formulace snadno zapadla do úst některé z postav z jihočeské návsi.
Ostatně sám Babiš ve videu přiznal, že kolegové mu připomněli, že ve videu mluví jako zesnulá herečka Helena Růžičková, která v roce 2004 zemřela ve věku 67 let. "Kolegové mi řekli, že mluvím jak Ružičková. Tak mi to pustili a jsem úplně mrtvej," uvedl ve videu politik. Jenže Babiš není filmová figura. Je premiér.
A právě v tom se dá vidět docela výrazný problém. Když totiž politik řekne, že chce bezpečnou zemi a lepší život pro lidi, není na tom samo o sobě nic špatného. Když ale předseda vlády pracuje s větami typu »všichni nám budou závidět«, otevírá tím dveře k otázce, zda předkládá veřejnosti realistický plán, nebo jen další lesklý obal bez konkrétního obsahu. A nebo si zkrátka dělá z národa a svých voličů úmyslnou legraci. Zkrátka ve stylu: »slibem nezarmoutíš«.
Není to přitom poprvé, kdy Babiš sáhl po bombastickém superlativu. Po jmenování do funkce předsedy vlády na Pražském hradě v prosinci loňského roku prohlásil, že udělá maximum pro to, aby se Česká republika stala »nejlepším místem pro život na celé naší planetě«. Výrok tehdy vzbudil výraznou odezvu. Část veřejnosti se mu vysmívala, jiní upozorňovali na to, že podobný cíl zní spíš jako volební billboard než vládní program.
Babiš se k tomu později vrátil a snažil se svůj výrok obhájit. "Já jsem si dovolil v rámci slibu říct, že udělám maximum pro to, aby se Česká republika stala nejlepším místem pro život na celé naší planetě. A oni se mi smějí," uvedl. "A co je na tom špatného, že bych to chtěl? Já bych chtěl, abychom byli nejlepší země pro život na celé planetě, ne?" dodal. Redakce ŽivotvČesku.cz o tom psala článek.
Jenže smích, který Babiš zmiňoval, nebyl nutně reakcí na samotné přání. Málokdo by premiérovi vyčítal, že chce pro zemi prosperitu, bezpečí a lepší životní úroveň. Reakce mířila spíš na způsob, jakým to celé zabalil. V okamžiku jmenování předsedou vlády totiž podobná věta nefunguje jako volné přání u kávy, ale jako skutečný veřejný závazek.
Když běžný člověk řekne, že chce, aby Česko bylo nejlepší na světě, je to nadsázka. Když totéž řekne nový premiér při slavnostním aktu, navíc ve spojení se slovy »slibuji všem občanům« a »udělám maximum«, vzniká významná politická laťka, kterou mu veřejnost i opozice mohou začít poměřovat konkrétní realitou.
Formulace o »nejlepším místě pro život na planetě« je navíc typický politický superlativ. Zní silně, ale je prakticky neuchopitelný. Co přesně znamená nejlepší? Nejvyšší životní úroveň? Nejlepší zdravotnictví? Dostupné bydlení? Nízká kriminalita? Stabilní veřejné finance? Kvalitní školy? Nízká korupce? Předvídatelné právo? Nebo jen už dlouhé roky známý pocit, že »bude líp« v novém kabátě?
Právě tady Babiš naráží na svůj dlouhodobý problém. Umí z úst »vystřelit« větu, která zaujme, rozčílí nebo někdy snad i pobaví. Umí z ní udělat velkolepé sdělení pro sociální sítě. Jenže čím větší slib, tím tvrdší náraz na realitu. A politika se nakonec neměří počtem »líbíků« či sdílení, ale tím, zda lidé mají dostupné bydlení, zvládají ceny, dostanou se k lékaři, cítí se bezpečně, uživí své děti a věří, že stát skutečně funguje.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
