Buřt za tři padesát už není. Paroubek se rozčílil nad klobásou za 205 korun. Ekonom se tomu zasmál
Komentář: Dvě stě pět korun. Za klobásu, dvě hradčánky (chleby tenké jako kreditka) a lžičku hořčice, co vypadala jako experimentální kosmetika ze školního bufetu. Bývalý premiér Jiří Paroubek se vrátil do svých »zlatých kulinářských časů« a zažil tvrdý střet s realitou roku 2025. Po letech socialistického »buřta za tři pade« ho přivítala kapitalistická klobása - a řekněme si to rovnou, byl to cenový zvedák přímo na čelist. Alespoň tak nějak se Paroubek vyjádřil na známém názorovém portálu v rámci svého komentáře nazvaného »Buřtová inflace«, v němž si postěžoval na »vycmrdlou uzeninu za nehoráznou cenu«. Redakce ŽivotvČesku.cz v kontextu cenového údivu bývalého předsedy vlády oslovila ekonoma Petra Studničku.
Paroubkův text, který by se s trochou odvahy dal prezentovat za návrh novely zákona o ochraně peněženky spotřebitele, líčí nostalgii po buřtech ze 60. let a kulturní šok z malého tržiště na Náměstí Republiky v Praze.
V době, kdy si člověk může dát celé polední menu s polévkou a limonádou za tři stovky, dvě stovky za klobásu působí jako specialita pro horních deset tisíc.
"Včera jsem kupoval klobásu na blind. V kapse jsem měl připravenou k zaplacení bankovku 200 Kč a říkal jsem si, že jistě dostanu něco nazpět. Vybral jsem si tedy klobásu. Jak jsem zjistil později, byla trochu vycmrdlá, protože se z ní vytratil v průběhu celé dlouhé doby opékání a čekání na kupce všechen tuk, ale na první pohled tahle vada nebyla viditelná. Jaké bylo mé překvapení, když na mou otázku, kolik to stojí (klobása + hořčice + 2 chleby zvané hradčánky, protože bylo přes ně vidět až na Hradčany) a jakási rozbředlá kejda, obsahující drť křenu, mě sdělili, že 205 korun," popsal bývalý premiér Jiří Paroubek svou zkušenost ve zmíněném textu.
Paroubek si dal na Náměstí Republiky klobásu za dvě stovky a zhnusen hořčicí zavzpomínal na ty za tři koruny.
— Větroplach Poplašný (@poplasny) May 10, 2025
Retro kampaň může začít. pic.twitter.com/obYLmQUUt4
A potom přirovnal, co za to mohl mít. "Když půjdu z náměstí do nedaleké Soukenické ulice do italské restaurace a dám si polední menu, tedy polévku, hlavní jídlo a nápoj, nebudu platit většinou o moc více než 250, maximálně tak 300 korun," doplnil.
Paroubek si dále povzdechl, že ve Vídni měl mnohem lepší dvě klobásy, hořčici, křen, chleba a měl srdce plné radosti více než za v tuzemsku jeden studený masový váleček s cenou odtrženou od reality.
Vysvětlit se dá ledacos. A právě to udělal ekonom Petr Studnička. "Pan expremiér si ji kupoval v centru Prahy, na velmi atraktivním místě. Náměstí Republiky je historickým jádrem metropole, a proto je logické, že tamní ceny nejsou srovnatelné s běžnými provozy třeba na sídlišti nebo v obchodním domě," uvedl pro ŽivotvČesku.cz.
Podle Studničky je v ceně nutné zohlednit vícero faktorů, a to od nákladů na provoz, mzdy zaměstnanců až po vyšší marže typické pro turisticky exponované lokality. "Je možné, že si pan Paroubek pamatuje časy z RaJ Praha 1, ale od té doby uplynulo 45 let. A ta doba je dnes úplně jinde," dodal pro ŽivotvČesku.cz Studnička k Paroubkovu, jak se ukázalo, poněkud drahému výletu do minulosti. Bývalý vrcholný politik totiž ve svém textu mimo jiné zavzpomínal na doby, kdy si jako dítě nebo školák chodil pro buřta za tři koruny na Náměstí Republiky a později na Václavák. V osmdesátých letech měl stánek s klobásami doslova před domem - stačilo prý sjet výtahem a večeře byla vyřešená.
Studnička má však pravdu. V centru metropole je klobása za dvě stovky standard, nikoli zločin proti paměti Jiřího Paroubka. Praha je turistická destinace a pouliční občerstvení patří do ekonomiky zážitku, nikoliv k závodní jídelně ROH. Všechno, od nájmu po personál, se promítá do ceny. A když si k tomu připočteme inflaci, nostalgii a Paroubkovu smůlu na vycmrdlý kus, je výsledek jasný. Jde o šok nutný »popsat na papír«.
Lze k tomu všemu jen dodat, že klobása není měřítkem ekonomiky, ale je v současnosti zrcadlem absurdity. Paroubkův smutek je tak vlastně pochopitelný. Nešlo totiž jen o dvě stovky, ale o kousek grilované naděje, že svět ještě dává smysl. Že nostalgie může chutnat jako dětství, a ne jako zpoplatněná iluze s přílohou ze dvou průsvitných chlebů.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
