Komentář Jiřího Ovčáčka: Válka je za humny, bez milosti připomněla katastrofa Kachovské přehrady

Jiří Ovčáček
Jiří Ovčáček
Foto: Profimedia
Jiří Ovčáček | Redaktor a komentátor
[email protected]
Publikováno: 10. 6. 2023

Komentář: Ruská agrese proti Ukrajině trvá více než rok. Válka se stala trvalou součástí zpravodajství, a tvrdě řečeno, mnohým »zevšedněla«. Prostě jsme si zvykli. Zničení Kachovské přehrady, nebývalá míra destrukce, nás probudilo ze spánku. Válka je blízko, neskončila a jen tak neskončí.

Záběry zničené přehrady šokovaly celý svět. Valící se voda z obřího jezera budí až archetypální děs. Mnozí tušili, že pokud bude válka pokračovat, přehradní hráz se nakonec tak jako tak stane terčem úderu. Ale když to přišlo, dostavil se šok i u analytiků a vykladačů válečného konfliktu.

Rusko a Ukrajina se nyní navzájem obviňují z odpovědnosti za zničení grandiózního vodního díla. I Češi se zapojili, hned se do sebe navzájem pustili, jak je naším zvykem. Jenže tyhle hádanice nikam nevedou. Pravdu má bývalý prezident Miloš Zeman, který na konto odpálení Kachovské přehrady prohlásil: “Kdyby nebyla ruská agrese, přehrada by nebyla zničena”. 

To je prostě fakt. Neoddiskutovatelný. V důsledku ruského útoku na Ukrajinu vidíme zničené vodní dílo, strachujeme se o Záporožskou jadernou elektrárnu, vidíme postupné ničení Ukrajiny. 

Právě katastrofa Kachovské přehrady nám svou brutálností připomněla nejenom hrůzy války, ale též to úplně nejzásadnější. Utrpení konkrétních lidí. Na lidi bychom totiž měli myslet nejvíce. Ne vidět jen frontové linie, grandiózní ofenzívy a protiofenzívy, velká prohlášení a mohutné summity světových státníků.

»Tam«, na Ukrajině, strádají a bojí se o svou zemi maminky, tatínkové, babičky, dědové, děti, prostě naši bližní. Lidé jako my.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.