Okno do historie: Milada Horáková, Hana Benešová a Marta Gottwaldová pospolu popřály lidem vše dobré v roce 1948. A pak přišel zdrcující úder totality
Okno do historie: Tišina před krutou a ničivou bouří. Leden 1948, začíná nový rok, nová naděje. Tři ženy se naposledy setkávají při příležitosti přání českým a slovenským ženám do dalších dvanácti měsíců. Milada Horáková, Hana Benešová a Marta Gottwaldová. Puč v únoru 1948 rozmetal jejich životy. Horákovou komunisté po zinscenovaném procesu popravili, Benešové záhy zemřel milovaný manžel, Gottwaldovou za pár let čekala zahořklost z pádu z politického výsluní a smrt. ŽivotvČesku.cz přináší příběh, který ukazuje, jak krutě dopadá sekera dějin na jednotlivé lidské osudy. Mocných i bezmocných.
V lednu roku 1948 ještě fungovala československá vláda složená i ze zástupců demokratických stran, byť pod předsednictvím šéfa komunistů Klementa Gottwalda. Iluze spolupráce demokratů a komunistů už ale brzy měla skončit drsným nárazem. Ale na Nový rok se ještě mnozí oddávali snění, že to nakonec dobře dopadne. Jen realisté tušili, že v zemi, která po strašlivé druhé světové válce patřila do oblasti pod kuratelou Stalinovy říše, se schyluje k finále omezené demokracie tzv. třetí republiky vzniklé po osvobození v roce 1945.
Ale ještě chviličku, jen chviličku tu byla ona iluze. Na stránkách novoročního čísla dnes již zapomenutého časopisu Naše domácnost, vydávalo ho Ústředí čs. hospodyň, se sešly tři zmíněné osobnosti československého politického a společenského života. Postupně se seznámíme nejen s tím, co popřály hospodyňkám, ale také s tím, jak únor 1948 změnil jejich životy. Je to smutné, ale i poučné čtení, jak geopolitika a mocenské ambice dokáží ničit lidské bytosti.
Hana Benešová byla v lednu 1948 první dámou republiky. Oporou milovaného Edka, prezidenta Edvarda Beneše. Populární, vždy elegantní a inteligentní dáma vskutku skvěle reprezentovala svou vlast, ale hlavně stála při svém muži při dramatických událostech, jakými byl Mnichov 1938, londýnský exil, snaha znovu vybudovat Československo, radovala se s manželem z osvobození z nacistického jha. Na úvod roku 1948 už byl Edvard Beneš mužem znaveným dějinnými vichry, zdraví nesloužilo. A to už se chystalo nové drama.
První dáma zaslala hospodyňkám dopis psaný vlastní rukou, který časopis zveřejnil v kopii. Hana Benešová popřála československým ženám, aby i v poválečném nedostatku dokázaly vytvořit útulný domov. "Vytvořit příjemné prostředí tam, kde jsou pro to všechny předpoklady, není nesnadné – ale vybudovat útulný a radostný domov i za méně příznivých podmínek je umění české a slovenské hospodyňky, přála bych vám, abyste všechny našly cestu k tomuto umění. Vaše Hana Benešová," napsala manželka prezidenta republiky.
Uběhlo něco přes měsíc a sny se začaly hroutit do propasti. Po nátlaku komunistů 25. února 1948 prezident Edvard Beneš jmenoval vládu sestavenou plně podle rudých not. Útok na demokratické síly byl zahájen v plné síle, bezpečnostní aparát rozpoutal zatýkání, následovaly popravy. Ještě v květnu 1948 se pokusil Edvard Beneš komunistům vzepřít, odmítl podepsat novou ústavu, která byla tečkou za demokratickým obdobím. Veřejnost to ale nevěděla, tehdejší média ovládaná komunisty už držela vše pod pokličkou.
Blížilo se finále. 7. června 1948 Edvard Beneš oficiálně abdikoval na funkci prezidenta republiky, místo něj byl zvolen na Pražský hrad šéf komunistů Klement Gottwald, který tak vystoupal na vrchol kariéry. Zakrátko, 3. září 1948, umírá Beneš ve své vile v Sezimově Ústí. Paní Hana zůstala sama bez milovaného Edka, v ústraní, tolerována komunisty výměnou za absolutní politické ticho, ještě dlouhá léta. První dáma republiky zemřela 2. prosince 1974, tedy v čase rozpuku normalizace.
Marta Gottwaldová, která též zaslala hospodyňkám novoroční přání, byla velmi stručná. Zmínila dvouletý plán, který měl skončit právě v roce 1948. Byl to první státní plán, předchůdce pětiletek, a cílem bylo nastartování poválečné obnovy Československa. "Přeji našim hospodyním, abychom v příštím roce měli dobrou úrodu a splnili dvouletý plán. Pak se nám již v příštím roce bude žít lépe a radostněji," napsala Gottwaldová, kterou redakce titulovala jako »choť předsedy vlády«. Netrvalo to už dlouho, jak bylo řečeno, v červnu se Gottwald stal prezidentem a Marta nahradila paní Hanu v roli první dámy.
Byla to spíše smutná podívaná. Marta Gottwaldová, která neměla míry Hany Benešové, se pokoušela oděvem stylizovat do své předchůdkyně, ale sklízela za to často tichý posměch mezi obyvatelstvem. Prezident Gottwald se navíc postupně propadal více a více do tenat alkoholu, ze Stalinovy Moskvy rostl tlak na politické procesy, popravy, přijeli sovětští poradci. Přelom 40. a 50. let v Československu byl temný a krvavý. Co tedy vypadalo jako mocenský triumf, změnilo se v psychózu strachu a ztrátu lidskosti.
Na počátku března 1953 zemřel Stalin, v polovině měsíce Gottwald, po návratu z diktátorova pohřbu v Moskvě. Působení v roli první dámy pro Martu skončilo. Možná tíže doby, možná stesk po zesnulém druhu, těžko dnes soudit, byl příčinou smrtelné choroby již bývalé paní z Pražského hradu. Marta zemřela na onkologické onemocnění ve výroční den republiky – 28. října 1953. Jak se moudře říká, všechna sláva, polní tráva…
Hned pod přáním paní Marty Gottwaldové uveřejnila redakce časopisu Naše domácnost vinš demokratky, poslankyně a předsedkyně Rady československých žen, doktorky Milady Horákové. Jaký to zlomyslný paradox osudu! Marta Gottwaldová byla manželkou politika, jenž neváhal navzdory protestům světové veřejnosti podepsat rozsudek smrti právě pro Miladu Horákovou. Ale ještě je leden 1948 a vše se zdá být dobré, mračna lidé ještě nevidí. Právě Milada Horáková se ze tří dam nejvíce rozepsala. A jak i dnes mrazí, když v závěru přání čteme o osobním štěstí a míru...
"Co přeji československým hospodyním do nového roku? K zásobování jejich domácností jenom tolik starostí, kolik měly minulého roku. K umírnění jejich namáhavé práce, splnění všech požadavků, které jim pro mechanisování jejich práce zaručila dvouletka. K uskutečnění toho budiž na dlouho zachována pomocnice, v níž skládáme, my ženy své naděje – naše nová ministryně průmyslu. Věříme, že se zasadí v prvé řadě o ulehčení a zjasnění života našich hospodyň, zejména zemědělských. Pro zhodnocení významu práce hospodyň, právní i mravní – přála bych jim co nejdříve zahájení prací na novém občanském zákoníku, který by byl opravdu důstojným a dnešní době odpovídajícím způsobem upravil jejich postavení v rodině. Bude k tomu pevným podkladem ustanovení nové ústavy – že žena jako muž má stejné postavení v rodině i v národním společenství. Nakonec přeji hospodyním, jako nám všem ostatním, alespoň kousíček osobního štěstí, vzkvétající československou republiku a ve světě mír," vyznala se československá demokratická politička Milada Horáková.
Komunisté již ale chystali své hrůzné divadlo. Milada Horáková po únorovém puči rezignovala 10. března 1948 na poslanecký mandát, v den dosud záhadné smrti ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Státní bezpečnost už ovšem byla ve střehu. 27. září 1949 byla Milada Horáková zatčena a po zinscenovaném politickém procesu 27. června 1950 popravena oběšením, spíše krutým udušením, na dvoře pankrácké věznice.
"Mám Vás tolik ráda a taková láska se přece nemůže ztratit, rozplynout. Nic se na světě neztrácí, všechno nějak vrůstá dál a ožívá znovu," napsala paní Milada svým drahým v posledním dopise. A znovu zmínka o míru, při které i kámen se ustrne, jak silné to vyznání: "Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír."
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
