Rozhovor: Nejsme váleční štváči, vláda chce mírovou Evropu, říká ministryně obrany Jana Černochová. Promluvila i o Putinovi
Silnou podporu Ukrajině bojující s ruským agresorem od počátku poskytuje mnohými konkrétními kroky ministryně obrany Jana Černochová. V exkluzivním a otevřeném rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz hovoří o české pomoci trpící zemi, odvaze ukrajinských vojáků, ruském terorismu, ale také vyvrací osočení, že vláda Petra Fialy (ODS) patří mezi válečné štváče.
Paní ministryně, Česká republika patří k lídrům v pomoci Ukrajině, která bojuje s ruským agresorem. Proč by zrovna tak malá země, jako je naše, měla něco takového činit?
Česká republika je středně velký evropský stát, který by neměl sedět s rukama v klíně, když jen několik stovek kilometrů od jeho hranic dochází k nevyprovokované agresi a umírají nevinní. Pomáhat v takové chvíli je morální povinností, a protože je to správné. Je to obhajoba demokracie a svobody, ale také ochrana naší bezpečnosti a spojenců. Pokud někdo kvůli svým megalomanským snům o obnově sovětského impéria a zašlé slávě napadne nevinnou zemi a vraždí tam děti, tak mu přece civilizovaná společnost nemůže ustupovat.
Co by podle vás znamenalo pro Českou republiku, kdyby se Ukrajina nakonec neubránila? Opravdu by se přiblížila hrozba ruské intervence ve střední Evropě?
Rozhodně. Znamenalo by to ohrožení celé Evropy a povzbuzení ruských snah a choutek i dál rozšiřovat své území na úkor jiných států. Je nepochybné, že by to byla hrozba vojenská, ekonomická i migrační.
V Libavé se cvičí ukrajinští vojáci. Vy jste s nimi v kontaktu. Jací vlastně jsou?
Navštívila jsem je a jsou obdivuhodní! Odhodlaní bránit svoji vlast a nasadit život za ty, které milují. Teprve při osobním setkání si nejvíce uvědomíte tu hrůzu, kterou kvůli Putinovi zažívají. Lidi, kteří před rokem a půl řešili podobné věci jako my, kam půjdou do restaurace, kam na dovolenou, měli starosti a radosti doma, s dětmi, v práci, s přáteli. Normálně si večer pustili televizi a koukali se s rodinou třeba na film. Teď mnozí z nich mají byt vybombardovaný a část rodiny mrtvou nebo zmrzačenou.
Za své zásadové postoje čelíte zvláště na sociálních sítích mnohdy nevybíravým útokům. Jak to snášíte? A co je pro vás motivem, že navzdory tomu všemu neuhýbáte z podpory Ukrajiny?
Pokud se nevybíravé útoky změní ve výhrůžky, předávám to policii. Ani politik by si neměl nechat všechno líbit. Bohužel pocit anonymity na sociálních sítích odkrývá, jaké zlo dokáže být v na první pohled normálních lidech. Politik by se ale neměl řídit výkřiky na internetu, neměl by se bát, ale dělat to, co je správné, ačkoliv se může zdát, že to není zrovna populární. A podpora Ukrajiny je v českém zájmu a je správná.
Vím, že Ukrajinci jsou ze srdce vděční České republice za pomoc. Co cítíte, když od lidí, kteří čelí kruté ruské agresi, slyšíte taková slova?
Dojetí a obdiv, taky vztek a odhodlání, protože jsem na Ukrajině viděla na vlastní oči, co Rusko způsobuje. To není boj podle válečných pravidel, to je terorismus srovnatelný s řáděním nacistů.
Ukrajinci mnoho milují svoji vlast, kulturu, jazyk, mají silnou víru. Neměli bychom se my od nich učit?
Jejich odvaha, odhodlání a víra je inspirativní, ale věřím, že i Češi by se v případě ohrožení chovali podobně statečně a obětavě. Vzpomeňme si na naše hrdiny prvního, druhého i třetího odboje.
Vláda je oponenty obviňována, že chce válku. Co byste jim vzkázala?
Nejsme žádní váleční štváči, vláda chce mírovou Evropu, kde budeme žít svobodně vedle sebe. Válku chce a rozpoutal ji Putin a toho je nutné zastavit a nenechat ho vyhrát. Mnichovanství není řešení, víme to z našich dějin velmi dobře.
Myslíte, že až skončí válečné šílenství rozpoutané Ruskem, měla by si Česká republika udržet úzké partnerství s Ukrajinou?
Určitě, spolupráce s Ukrajinou by měla pokračovat i v míru a jsme s ukrajinskými kolegy v úzkém kontaktu.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
