Rozhovor ostrý jako brusle. Český hokej je na tom zle, dalších 10 let bez úspěchů. Medaili přinese jen náhoda, řekl Roman Čechmánek

Pro český národní tým začnou olympijské hry zápasem 9. února proti Dánsku. Ve skupině hokejisté změří síly ještě s Dánskem a Ruskem. Vítěz z Nagana Roman Čechmánek (50) v otevřeném rozhovoru popsal, proč je na tom český hokej tak zle. Podle bývalého skvělého brankáře může hokej na úspěch čekat dalších deset let, případná medaile z Pekingu bude dílem náhody a štěstí. "Opravdu se musíme podívat pravdě do očí a ti, co hokej řídí, musí mít nějakou sebereflexi a říct, že něco udělali špatně, ale to neslyšíme, pořád jen vidíme, jak se všichni plácají po ramenou," uvedl pro ŽivotvČesku.cz.

Romane, už 9. února česká hokejová reprezentace změří síly s Dány a český fanoušek s napětím očekává, zda se z olympiádu z Pekingu přiveze konečně medaile. Jak to vidíte vy?

Vy se mě ptáte na věci, které jsou až úsměvné. Víme, že už dlouhou dobu na špičku nestačíme, nejsme schopni konkurovat nejlepším. I když se snažíme vytvořit tým z toho nejlepšího, co jsme schopní poskládat, tak to na tu špičku nestačí. Pokud bychom na olympiádě měli uspět, tak tým musí mít obrovské množství štěstí, musí mít opravdu velmi kvalitní defenzívu a věřit, že v těžkých utkáních nás podrží brankáři, potom můžeme pomýšlet, že se nějaký úspěch podaří udělat. Každopádně na olympiádu nejedeme jako favorité, to ví všichni. Stát se může cokoliv, jde o to, aby hráči drželi spolu, aby si byli na malém prostoru schopni pomáhat a opravdu začít od výborné defenzívy, v útoku nejsme tak silní jako soupeři, musíme těžit z obrany.

Hodně se mezi fanoušky diskutuje, zda je Filip Pešán pro reprezentaci ideálním trenérem, zda někdo jiný by na jeho místě s týmem nepracoval lépe. Jaký je váš názor? Mohl by jiný trenér z týmu vymačkat více?

Je to těžké hodnotit, přeci jen nemáme informace, jak to funguje uvnitř týmu. Navenek ale tým nepůsobí, že všichni táhnou za jeden provaz a jedou stejným směrem. Je vidět spoustu neshod, které nakonec dělají výsledky, jaké v poslední době máme. Náš hokejový rybník je maličký, a pokud chceme být v budoucnu úspěšní, musíme táhnout za jeden provaz.

Podle vás se za jeden provaz v českém hokejovém prostředí netáhne...

To, že nejsme schopni konkurovat, to začíná u mládeže. Začíná to i u soutěží, musí se zredukovat. Musí se s mládeží začít více pracovat, začít makat s větším důrazem a nasazením. Mám pocit, že na mládežníky jsme příliš hodní, moc toho od nich nechceme, to za naší generace nebylo, na nás nikdo hodný nebyl. Podívejte se na ty nižší soutěže, máme obrovské množství týmů, chceme vychovávat velké množství hráčů, ale pak nám chybí kvalita. Do dorosteneckého věku ať je to síto co nejširší, ale od dorostu se musí zúžit a soutěže se musí zredukovat. Teď se redukovat budou, ale podle mého názoru je to pořád málo.

Panuje také názor, že v minulém režimu se hokej dělal lépe, protože se prosazovali hráči, kteří na to měli. Dnes přijde bohatý tatínek za trenérem či dá sponzorský dar klubu a jeho syn hraje na úkor někoho, kdo je třeba výkonnostně lepší, ale jeho rodina není tak bohatá a cílevědomá. Myslíte si, že kapitalismus a tatínkové s tučným kontem zničili český hokej?

Pozor, to nejsou jen »tatínkovské peníze«, to se dělo i za komunistů, to není nová věc. Když jsme jezdili s mládežnickými reprezentacemi do Švýcarska či Německa, tak jeli hráči, kteří by tam za normálních okolností neměli co dělat. To není tak, že by se to dělo teď, to se dělo vždy. Ale když se za komunistů jelo na velký turnaj, kde se muselo uspět, tak už jeli opravdu jen ti nejlepší. To, jak to v hokeji nyní funguje, je společností. Společnost je taková, jaká je. My nezměníme, jestli ta rodina má hodně nebo málo peněz, ale můžeme změnit práci s mládeží. Já se budu opakovat, ale je nutné daleko více a důsledněji pracovat s juniory a dětmi. Ale je také nutné, aby nahoře seděl někdo, kdo to bude řídit. Tady se za poslední roky změnilo hodně věcí, ale byly to změny k horšímu. Já bych řekl, že od úmrtí Ivana Hlinky (legendární trenér zemřel 16. srpna 2004, pozn. red.) se to zhoršuje, hokeje se chopili lidé, kteří mu ubližují. Proto je hokejové prostředí takové, jaké je, proto nevychováváme hráče. Musíme se tomu podívat do očí, měla by se sejít parta lidí, kteří s hokejem opravdu chtějí něco udělat, nejenom že to budou dělat ti, co jen slibují. Já také chvíli pracoval pro úsek na svazu, odešel jsem, protože nebudu pracovat s lidmi, kteří nechtějí nic zlepšovat, kteří nechtějí jít dál. Proč pak dělat něco pro hokej? My si to prostředí znechucujeme sami mezi sebou. Mluvíme tady o tom, že prostředí »tatínkovských peněz« není dobré, ale to samé máte u těch, co mají ten hokej řídit.

Kdo tedy podle vás nejvíce ovlivňuje český hokej?

Dělají to lidé, kteří jsou někomu zavázaní. Někdo v klubu trénuje někomu důležitému syna, tak dostane například přednost jako trenér v reprezentaci, to je špatně. To jsou věci, které zabíjí náš hokej. To je debata, kolem které všichni jen našlapují a nikdo ji nechce otevřít. Všichni to ví, všichni to vidí, ale každý má strach něco říct. Musíte mít prostředí, že když máte nějaký názor, tak potřebujete také oponenta. Někoho, kdo tomu názoru bude oponovat, jen tak z toho může vzniknout něco kloudného a může to změnit celou strukturu. Pokud ta diskuze neprobíhá, tak je to špatně.

Podle vás tedy český hokej řídí partička kamarádů, kteří si hlídají teplá místečka, do důležitých pozic posílají své loajální kamarády a celé to tak nějak má stačit?

Víte, já to říkal už před patnácti lety, že tato doba přijde a nebudeme konkurence schopní. Jenže to, v jakém je to stavu teď, znamená, že už nemáme kam couvat. Opravdu se musíme podívat pravdě do očí a ti, co hokej řídí, musí mít nějakou sebereflexi a říct, že něco udělali špatně, ale to neslyšíme, pořád jen vidíme, jak se všichni plácají po ramenou a jak tvrdí, že všechno, co nastavili, je skvělé. Ale asi to perfektní není, když nemáme hráče, kteří by byli schopní konkurovat, asi se tady něco dělá špatně. My tady máme projekt VTM (Výchova talentované mládeže, pozn. red.). To byl projekt, který se měl starat o mládež. Pokud tam chci mít nejlepší hráče z každého kraje, tak k nim také musím mít nejlepší trenéry, nejde, že tam dávám za zásluhy někoho, kdo skoro neumí bruslit a kdo jako trenér ničeho nedosáhl. Od koho se ti kluci mají učit? Od koho ta mládež má poslouchat, zda to, co na ledě dělá, dělá dobře? Tohle nám ukazuje, jak vedeme směřování mládeže. Jak chcete zlepšit dítě, když k němu dáte podprůměrného trenéra, který je ale s někým důležitým velký kamarád... Takhle to nejde.

Jak z toho systému tedy ven?

Ono je krásné se bavit o tom, zda se z olympiády doveze medaile... Co jsme pro to ale udělali? Když byli Švédové v roce 2010 v průšvihu, tak se zavřely tamější hokejové špičky na tři dny na jednání a řešilo se, co změnit v systému výchovy mládeže, aby se vrátili zpět a byli konkurence schopní. My toto ale neudělali, my pro ty úspěchy neudělali vůbec nic, podívejte se, jak to tu vypadá, v Extralize máme tolik týmů, že je nekonkurenčním prostředím. Jak chcete doplnit kádr dospělých, když není z čeho brát? Potom ten náš hokej vypadá, jak vypadá. Další téma je tabulkovné, spousta dětí skončí kvůli tabulkám. Máme třeba hráče, kterému je 18 let, ale zatím se neprosazuje, tak dnes musí skončit, nikdo ho nenechá hrát. Když půjde do nižší soutěže, tak mu řeknou, že ho nechtějí, že mají vlastní hráče. Když by z klubu chtěl odejít, slyší, že za něj chtějí deset tisíc. Proč by to za něj někdo dával? Takovému hráči zbude, že skončí, přitom na sobě mohl dva roky makat a třeba za dva roky by se vypracoval. Máme v českém hokeji plno mechanismů, které výchově brání, sami jsme si to prostředí zakonzervovali do fáze, která nevytváří konkurenci.

Dochází mi, že to v Pekingu na medaili moc nevypadá...

My se tady bavíme dvanáct let o tom, co by jednou mohlo být. My se tady ale nebavme o Pekingu, zda to náhodou vyjde... My se tady bavíme o tom, že český hokej je na tom zle, nevychováváme konkurence schopné hráče. I když se udělá medaile, tak to nic nemění. Dobře, tak třeba uděláme v Pekingu medaili, ale pořád nemáme kvalitu, nemáme důraz na zakončení před brankou, nemáme kvalitu, jakou mají další týmy. My můžeme uspět tím, že budeme dobrý tým, že se bude táhnout za jeden provaz, že bude perfektní defenzíva, že soupeře nepustíme ke střele a budeme se spoléhat na to, že z nějakého brejku dáme branku... Ale nemáme na to, abychom se soupeřem bruslili, abychom ho dostávali pod tlak a byli schopní si vytvořit z tlaku šance, toto český hokej už nemá. To jsme zase u té výchovy, pokud hráče nebudeme dobře vychovávat, český hokej nezměníme. My si tady říkáme, že jsme vychovali hráče, který je dobrý na české poměry, ale on v Evropě nestačí, bruslařsky nestačí, v dovednostech, nestačí v rychlosti rozhodování... Zase jsme u té mládeže, tam musíme začít, nic jiného nám nezbývá. Když dnes uděláme nějaké rozhodnutí, tak dalších deset let budeme čekat, zda to rozhodnutí bylo správné. My ale neděláme dobrá rozhodnutí, proto máme výsledky špatné, proto se český hokej neposouvá, proto nemůžeme věřit, že čtyři roky po sobě se dostaneme do semifinále. Neumím si představit, že s tou kvalitou, co máme a co vychováváme, se do semifinále dostaneme. Ano, při obrovské porci štěstí možná občas ano, ale bude to výjimka.

Jak by ale podle vás měly vypadat konkrétní kroky, aby se jednou český hokej vrátil mezi tu nejlepší pětku?

Vyjet do zahraničí, dívat se, jak se to dělá jinde, opírat se o kluky, kteří se vrátili z NHL, opírat se o kluky, kteří mají zkušenosti s klubovým vedení a dokázali by nastolit změnu. Ať se sejde dvacet lidí, ať se diskutuje, ať je diskuze impulzivní, ať se tam zvyšuje hlas, ale ať z toho hlavně něco vzejde. Něco se prostě musí změnit a musíme začít hráče opravdu vychovávat a musíme zapomenout, že se něco změní už za tři roky, ani náhodou, budeme čekat dlouho. Ale pokud se nic nezmění, tak se takto spolu můžeme bavit každý rok před každou soutěží a každý rok si tady můžeme přát, zda se náhodou neudělá úspěch a po turnaji se zase budeme bavit pořád stejně a rozebírat, proč se úspěch neudělal. Když se nic teď neudělá, tak to bude pořád stejné.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.