Socialismus v Česku: Mlsali jsme Pacholíka, žvýkali Pedro, chroupali Lucie a lízali Vitacit. Stát udržoval ceny dotacemi, 25 Kčs na každých 100 Kčs nákupu
Socialismus v Česku: Nostalgie je zcela přirozenou lidskou emocí. Vyjevuje nám minulost v růžových barvách a těší v tíživé přítomnosti. Mnozí tak nyní vzpomínají na časy dětství a mládí v socialistickém Československu, kdy dodnes rozezní chuťové pohárky představa smetanových Pacholíků, barevných žvýkaček z Velimi nebo třeba sušenek s marmeládou uprostřed, které se jmenovaly Lucie. Redakce ŽivotvČesku.cz vás v novém seriálu s názvem Socialismus v Česku do časů minulých zavede. Pro opojené nostalgií bylo tehdy vše dobré a levné. Ale realita bývá přízemnější. Ceny potravin nebyly zadarmo, stát je každý rok udržoval miliardovými dotacemi.
Byla to báječná svačina. Pacholík nebo Pribináček, k tomu čerstvý rohlík. Smetanový krém, který ovládl chuťové pohárky našinců, se vyráběl v řadě mlékáren po celé zemi, aby byl k dispozici na pultech prodejen národního podniku Pramen nebo v družstevních obchodech Jednota čerstvý. V každém regionu tak měl jiný název, originál z Přibyslavi slul Pribináček, z Prahy byl již zmíněný Pacholík, dále to byl například Ostraváček nebo nymburský Smetánek.
Kdo chtěl pozvat k sobě domů hosty, zaběhl do nejbližšího Pramene a vybral si zde ze slušného výběru cukrovinek ke kávě nebo čaji. Sušenky Lucie, vanilkové byly s malou »tečkou« marmelády uprostřed, srovnané v krásné růžovobílé krabici, ale nabízely se i máslové sušenky Club, lahodná Kokosová směs, kakaové Derby nebo nepřeberné množství oplatek s příchutěmi – od malinové po pomerančovou. Však se také na řadě z nich skvěla informace »aromatizováno a přibarvováno«.
S kávou to bylo horší, o dnešním výběru se mohlo jenom snít. Nebo zabrousit do Tuzexu, kde se prodávalo exportní a zahraniční zboží. Běžný smrtelník se musel spokojit se Standard směsí, kterou bylo možné v samoobsluhách namlít v přístrojích, které vydávaly charakteristický zvuk. Stejně jako řady mechanických pokladen. Dnes to ve velkoprodejnách jen pípá, ale za socialismu v samoobsluhách to byl hotový koncert klapajících kas.
Na návštěvu čas od času přišly i »děcka«, tedy se nabízelo připravit pro ně malé překvapení. Radost v jejich očích je největší odměnou. A bylo tomu tak i za socialismu. Nabízely se žvýkačky domácí provenience, mimořádně populární růžové Pedro, Bajo nebo Pupu s obrázky. Plátkové žvýkačky byly k mání jahodové nebo peprmintové. Pravda, většinou se chuť brzy ztratila, ale vzpomínka je přece jenom vzpomínka.
Vrcholem blaha ovšem byl pro děti, ale přiznejme si, že i dospělý mohl podlehnout, sáček s instantním nápojem Vitacit. Citronová, pomerančová a jahodová příchuť byly zázrakem socialistického chemického průmyslu. Do konečné podoby, tedy smíchán s vodou, ale povětšinou obsah sáčku nedospěl. Místo toho si konzumenti Vitacit třeba nasypali do dlaně a pak slízali jako cukrovou pochoutku. Zuby úpěly, ale chuťové pohárky se radovaly z přísunu laskominy.
Za mlhou dojmů z minulosti, která by se dala krájet, ale byla tvrdá realita života. Normalizační Československo ovládané komunisty muselo vynakládat každoročně miliardové sumy na udržení cenové hladiny potravin. Nic prostě není zadarmo a příjemná nostalgie by neměla zakrýt fakta. Ostatně, obří dotace přiznávali sami rudí vládci. "Tyto dotace představují v souhrnu 25 Kčs na každých 100 Kčs nákupu v obchodě," uvádí publikace »Zápisník agitátora 1978« s tím, že je tak udržována stabilita cen na úrovni nebo pod úrovní roku 1937, tedy období první republiky.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
