Okno do historie: Nešťastný Hácha prvním prezidentem v taxíku a na matějské pouti. Dceři koupil srdce
Čeští prezidenti se rádi prezentují jako lidoví a budování takového obrázku věnují mnoho sil. Řežou klády, pijí mocně z půllitru pivo, jezdí na koni, promlouvají na dítky školou povinné nebo plují na rozličných plavidlech. Nejde o nic nového. Čtenáři ŽivotvČesku.cz mají nyní možnost se seznámit s málo známou historkou o propagaci druhorepublikového a protektorátního prezidenta Emila Háchy (1872–1945), který měl nešťastnou dráhu osudu.
Mnichovský diktát z 29. září 1938, kdy hitlerovské Německo okupovalo pohraničí, znamenal konec masarykovského Československa. Prezident Edvard Beneš záhy abdikoval a odletěl do Anglie. V okleštěné republice se tak uprázdnil vládcův stolec na Pražském hradě. Nevděčná volba padla na šéfa Nejvyššího správního soudu Emila Háchu. Přijmout v té době prezidentské žezlo znamenalo převzít tvrdý a těžký úděl.
Hácha byl zvolen hlavou státu 30. listopadu 1938. V »nudli« zvané Československo panovala ponurá atmosféra, na světlo vylézali extremisté všeho druhu, demokracie se hroutila a kousek za Mělníkem už číhala německá armáda. I v takové době je ale třeba myslet na propagaci prezidentského úřadu. Háchu ovšem lidé vlastně neznali, a tak to byl úkol přetěžký.
Kouzelnou historku popisuje Háchův hradní tajemník Josef Kliment v pamětech »U obětovaného prezidenta«, které vydalo nakladatelství Academia v roce 2019. Nutno podotknout, že Kliment byl po druhé světové válce odsouzen pro kolaboraci za německé okupace k doživotí, z vězení vyšel na základě prezidentské amnestie v roce 1960, zemřel v roce 1978. Ale zpět k našemu příběhu, který dokazuje, že principy PR a propagace se vlastně s ubíhajícími desítkami let nemění.
Je slunná neděle 26. února 1939. Za pár týdnů přestane Československo úplně existovat v důsledku německé okupace. Ale paprsky kouzlí překrásný volný den, a tak Háchova tajemníka napadla partyzánská akce. Prezidenta propašovat z Pražského hradu na matějskou pouť, konala se tehdy v Dejvicích. Hácha byl ovšem k plánu skeptický. "Já bych tam šel zase, ale oni by mne nepustili," posmutněle podle Klimentových pamětí pronesl prezident.
Slovo ale dalo slovo a Hácha s Klimentem se potajmu pěšky přes nádvoří vytratili z Pražského hradu do Dejvic na pouť. Starý prezident i zde myslel na svou dceru Miladu Rádlovou, která se o něj pečlivě starala po smrti manželky. "Dr. Hácha si vybral veliké srdce se zrcátkem pro dceru, přičemž jsem ho musel několika korunami založit, neboť jako jiné hlavy státu neměl vůbec peněz," prozradil tajemník Kliment.
Celá akce ale málem skočila propagačním debaklem! Na zpáteční cestu si prezident Hácha a tajemník Kliment vzali vůz taxi. Šofér autodrožky ale hlavu státu nepoznal a odmítal vjet s vozem do střeženého Pražského hradu. "Uklidnili jsme ho ujištěním, že tam máme co dělat, ale přesto se na nás obrátil s vyčítavým pohledem, když uviděl již při vjezdu do Hradu hrozivé mávání strážníkovo," popsal Kliment situaci.
Vše se ale v dobé obrátilo. Tehdejší média pěla na nečekanou Háchovu návštěvu na dejvické pouti chvalozpěvy. Bylo to poprvé, kdy hlava státu zavítala na matějskou pouť. "Noviny nepřestávaly dr. Háchu chválit za to, že poprvé v dějinách navštívila hlava státu slavnost dvou set tisíc drobných občanů," liboval si v pamětech tajemník Kliment.
A k tomu se ozvalo společenstvo autodrožkářů, které svolalo mimořádnou schůzi. Prezident v taxíku, jaká to novinka! "(Schůze) konstatovala s pohnutím, že dr. Hácha byl první mezi králi a prezidenty, kdo použil nájemní drožky," pochlubil se Kliment s výsledkem náhlé nedělní akce se stařičkým prezidentem.
Pro Háchu to ale byl možná jeden z posledních slunečných a bezstarostných dnů. O osudové noci ze 14. na 15. března 1939 podlehl v Berlíně brutálnímu nátlaku nacistů v čele s Adolfem Hitlerem a podepsal dokument, jenž znamenal okupaci Čech a Moravy. Z prezidenta republiky se stal státní prezident. Prudce se zhoršující zdraví i hrůzná situace v protektorátě měly dopad na Háchovu osobnost. Konec byl smutný. Už nemohoucího Háchu po osvobození 13. května 1945 zatkli na zámku v Lánech, 27. června pak zemřel ve věznici na Pankráci.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
