Babiš si pohladil ego rukou od Trumpa. Z obyčejného pozdravu udělal další příběh o ukřivděnosti
Glosa: Andrej Babiš (ANO) má za sebou summit NATO v Ankaře a podle vlastních slov také chvíli, která ho významně potěšila. Americký prezident Donald Trump šel kolem něj, podal mu ruku a český premiér ji samozřejmě s nadšením přijal. Normální moment z hromadného focení světových lídrů se ale v české politice proměnil v další malou válku. A předseda vlády do ní vstoupil ve stylu, který zná každý, kdo sleduje jeho politickou komunikaci delší dobu. A to tedy tak, že mu všichni ubližují, všichni lžou, antibabišismus je nevyléčitelný, všimli jsme si v redakci ŽivotvČesku.cz.
Na summitu NATO v Ankaře se řešily obranné výdaje, podpora Ukrajiny, budoucnost Aliance a tlak Spojených států na evropské spojence. Jenže česká politická linka se nakonec znovu zúžila na domácí emoce. Tentokrát na to, zda se Babiš americkému prezidentovi vnutil k podání ruky, nebo zda mu Donald Trump ruku podal sám.
Babiš na sociální síti Facebook napsal, že ho celá věc pobavila. Podle něj opoziční politici a »protivládní média« několik dní čekali na průšvih, který nepřišel. "Doufali, že nás prezident Trump seřve za výdaje na obranu. Vyloženě se těšili, že dostaneme kartáč a naše země bude mít ostudu. Nestalo se z toho nic," domýšlel si premiér, který sám ve svém videu před samotným summitem spekuloval tímto směrem. "Údajně dostaneme sodu, kartáč za to, že neplníme," řekl v nedělním videu na sociálních sítích.
Pak přišla v jeho sdělení hlavní výtka. Podle Babiše opozice po summitu přišla s tvrzením, že se Trumpovi vnutil, aby si s ním potřásl rukou.
"Na internet dali manipulativní fotografii, která měla jejich smyšlený příběh potvrzovat," napsal na svém Facebooku. A pokračoval v klasickém tónu, že média místo toho, aby podle něj udělala z opozice »hlupáky«, začala její výklad potvrzovat nebo alespoň citovat.
Jenže právě tady se z velké státnické scény stává skoro bizarní komedie o »jedné ruce«. Babiš tvrdí, že realitu ukázalo až video. "Stál jsem na svém místě. Prezident Trump šel kolem mě a sám mi podal ruku. Já jsem mu ji samozřejmě podal také. A že mě to potěšilo? Samozřejmě. Ne každý den vám podá ruku nejmocnější muž planety," napsal premiér s potřebou vysvětlovat.
A tady také přichází jádro celé věci. Premiér země, která na summitu NATO vysvětlovala obranné výdaje a svou pozici k Ukrajině, nakonec doma vede bitvu o to, jestli se dostatečně důstojně potkal s Donaldem Trumpem. Z hromadné fotografie, protokolárního průchodu a letmého pozdravu vznikl další díl seriálu, ve kterém je Babiš zároveň vítězem světové diplomacie i obětí domácího spiknutí.
Na snímcích je vidět Babiš s úsměvem, Trump při průchodu kolem něj a za nimi další lídři v prostoru se symbolikou NATO. Nejde o nic, co by samo o sobě měnilo dějiny české zahraniční politiky a o něco, co by si někdo ještě za týden pamatoval - snad kromě samotného premiéra. Jenže v Babišově podání se z letmého podání ruky stala skoro satisfakce. Důkaz, že ho »nejmocnější muž planety« bere na vědomí. A zároveň další příležitost k útoku na opozici, média a všechny, kdo mu podle něj nedopřáli úspěch.
Babiš má pravdu v jednom. A to v tom, že podobné momentky se v politice často vykládají přehnaně. Jeden úhel fotografie může vytvořit dojem, který video následně oslabí. Jenže stejně přehnané je dělat z běžného protokolárního pozdravu velké potvrzení vlastní váhy. Trump šel kolem, podal ruku, Babiš ji přijal. Hotovo.
Premiér ale z celé věci vytěžil přesně to, co mu vyhovuje. Mohl si postěžovat, že mu opozice zase křivdí. Mohl připomenout »antibabišismus«. A mohl dodat, že pokud je zklamáním úspěch jeho vlády, bude se snažit, aby takových zklamání bylo ještě hodně.
Jenže volič si může položit jednoduchou otázku: »Není náhodou trochu zvláštní, když se po summitu NATO tolik energie věnuje právě tomu, jestli Trump podal Babišovi ruku první, druhý, bokem nebo cestou kolem?«. Je pravdou, že v politice jsou symboly důležité, ale v momentě, kdy se takový symbol nafoukne tak, že zcela zastíní obsah, zůstane z něj hlavně úsměvná až bizarní historka.
Andrej Babiš chtěl ukázat, že se mu Trump nevyhnul. Ve výsledku ale ukázal ještě něco jiného - jak málo totiž někdy stačí, aby se z mezinárodní politiky stala domácí show o ukřivděnosti, protivnících a jedné ruce, která byla prostě jen obyčejným pozdravem.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
