Klára Dostálová o životních plánech i gurmánství: Mám ráda hříbky a grilování s rodinou
Ministryně pro místní rozvoj, matka dvou dětí a gurmánka Klára Dostálová (50) pro ŽivotvČesku.cz pohovořila nejen o svých snech a dětství, ale také o vztahu k dobrému jídlu a pití. "O dietách a zdravém životním stylu bych mohla psát knihy, teoreticky o tom vím všechno, s praxí je to ale horší," přiznala se smíchem pro ŽivotvČesku.cz a prozradila, že miluje maso, nakládané houby a banánovou omáčku.
Paní ministryně, máte v popisu práce cestovat a dbát na rozvoj tuzemských regionů. Kam ale nejraději vyrážíte na dovolenou vy a vaše rodina?
Rádi jezdíme do jižních Čech, máme tam zázemí u Sedlice u Blatné, jmenuje se to Pilský mlýn - tam s rodinou jezdíme opravdu rádi. Já ráda chodím na houby, v těch místech rostou hodně, užívám si to. Pak miluji jižní Moravu, kde si užíváme otevírání sklípků a výlety na kole. Já jsem milovnice odrůdy pálava, ráda zkoumám sklípky na Hodonínsku, mám ráda Mikulov. O mně se to už ví, že miluji víno. Kamkoliv přijedu, tam ochutnávám pálavu a hodnotím, jak se kterému vinaři povedla.
Pochopil jsem, že jste tedy rozhodně více vinařka než pivařka?
Je to tak, ale já moc alkoholu neholduji. Mám prověrku »na tajné« a když se mě u pohovorů ptali, kolik toho vypiji, tak jsem jim řekla, že piji jen příležitostně. Vysvětlili mi, že takhle odpovídat nejde a musím být přesná, řekla jsem tedy, že vypiji asi láhev za rok. Jsem spíše degustátorkou, než že bych si kupovala alkohol domů.
Češi jsou národem houbařů a není překvapující, že i vy ráda vyrazíte s košíkem do terénu. Pochlubíte se nějakým životním úlovkem?
Přiznám se, že sbírám houby, u kterých se nemohu splést - u mě vedou pravé hřiby. Můj tchán byl velký znalec holubinek, což je skvělá houba, ale přiznám se, že do nich se v lese raději nepouštím. Když se sezóna vydaří a je hodně praváků, nakládáme je do octa, doma milujeme kyselé houbičky. Loni i předloni se hodně dařilo, pár skleniček naložených hříbků ještě mám. Moje maminka nás zásobuje bedlami a máme rádi také řízky z pýchavky, ty jsou vynikající. Absolutní delikatesa je bedla udělaná úplně jednoduše jen na másle s kmínem, to je opravdu lahůdka.
Vy jídlo opravdu milujete a umíte o něm poutavě vyprávět. Která potravina vám na jazyku dokáže rozehrát rajské tóny?
Já jsem masový tvor (upřímně se směje). Milujeme rodinné grilovačky, když se nás hodně sejde u stolu. Výrazně jsme si oblíbili také švýcarské masové fondue, u toho se dá dlouho posedět. Dělám k němu domácí omáčky, nic kupovaného. U něj sedíme a vyměňujeme si s přáteli recepty na omáčky. Já mám vlastní specialitu, dělám banánovo-kokosovou, jde o můj recept. Sedíme dvě, tři hodinky u jídla, povídáme si, nechvátáme, to mám ráda.
Hlídáte se už trošku a řešíte různé diety? Nebo jste toho názoru, že žijeme jen jednou a nic si v jídle neodpíráte?
O dietách a zdravém životním stylu bych mohla psát knihy, teoreticky o tom vím všechno, s praxí je to ale horší (jemně se usmívá). Dělám povolání, kdy je člověk pořád ve spěchu, často se stává, že máme první jídlo po 17. hodině odpoledne. Přesně tohle by se nemělo, ale člověk k tomu prostě v případě mého povolání bohužel sklouzne. Snahu mám, někdy se i nasnídám, ale jindy se ta realita opravdu mine účinkem. O dietách bychom si mohli povídat dlouho, mám jich za sebou hodně, ale myslím si, že všechny jsou cesta do pekel - je to hlavně o zdravém životním stylu, který se mi bohužel dodržovat nedaří. Naštěstí mám nízký cholesterol, nízký tlak, srdce bije jako zvon, což musím zaťukat.
Co vy a pohyb? Zmínila jste procházky za houbami a jízdu na kole...
V mládí jsem závodně lyžovala, měla jsem bytelný postament, jak se říká. Takže jsem byla velmi dobrá v obřím slalomu a sjezdu. Po dvacítce jsem toho nechala, měla jsem problémy s kyčlí a rodiče rozhodli, že bude lepší vrcholový sport opustit. Na hory se ráda vracím i dnes a užívám si carvingové oblouky.
Je na vás vidět, že jste českou patriotkou. Tipnu si, že máte ráda i české filmy, u kterých se zasmějete, odhadl jsem vás dobře?
Zbožňuji české filmy, já jsem milovnice černobílých snímků. U nich si umím opravdu výrazně odpočinout. Líbí se mi ta noblesa, která z nich čiší. Dala bych dohromady dlouhý seznam, pokud bych měla jmenovat moje oblíbené kousky. Mám ráda i komedie, mohu jmenovat například Světáky a S tebou mě baví svět.
Dostanete se také k nějaké knize? Jakou beletrii třeba můžete čtenářům doporučit?
S knihami je to se mnou složitější, teď hodně čtu odborné texty, k beletrii se dostanu občas na dovolené. Nyní se mi ale hodně líbil Alchymista od Paula Coelha.
Jaké je vaše životní motto, kterým se při vašem konání řídíte?
Se smeknutým kloboukem projdu celý svět a také, že s úsměvem jde všechno líp. Jsou to moudra, která mi kdysi napsali maminka s tatínkem do památníčku - vždy si na ně vzpomenu, když je mi třeba trochu smutno.
Vzpomenete si, co jste chtěla dělat, když jste byla v první třídě? Už tehdy jste pomýšlela na to, že budete někoho nebo něco řídit?
Vlastně ano, ale nevím, zda to přiznat (výrazně se směje). Chtěla jsem být krotitelkou delfínů. Byla doba, kdy jsem ho chtěla mít i ve vaně. Dnes si samozřejmě cením toho, když jsou ve volné přírodě.
Bylo vám 50 let a člověk má plno zkušeností. Zároveň má i dost času stihnout cíle a sny, které zatím nesplnil. Jaký je váš životní cíl?
Já se řídím tím, že je dobré dávat si dílčí cíle a plnit je krok po kroku. Také se řídím heslem »nikdy neříkej nikdy«. Vždy nějaká životní výzva přijde, ty hozené životní »rukavičky« ráda přijímám. Uvidíme, co mi ještě všechno život přinese, ale každou výzvou se budu vždy zabývat naplno.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
