Carský trůn se třese vztekem vládce Putina. Ukrajinská hrdost mocipány z Kremlu šokuje
Názor: Rusko dlouho pohlíželo na Ukrajinu jako na bývalou sovětskou republiku, která nemá na to být skutečně suverénní. Po rozpoutání plnohodnotné agrese v únoru 2022 pak Kreml přitvrdil a začal zpochybňovat ukrajinskou svébytnost jako takovou. Na okupovaných územích probíhá intenzivní rusifikace a snaha vymazat ukrajinskou historickou paměť. O to větší šok a nelibost v Rusku vyvolává ukrajinská houževnatost, s jakou čelí útoku mnohem silnějšího protivníka. Vpád do Kurské oblasti je ovšem vrchol ukrajinské smělosti. Zuřivost vládce Vladimira Putina je do očí bijící, myslíme si v redakci ŽivotvČesku.cz.
Nejprve strohá fakta. Ukrajinská armáda má podle svého velitele Oleksandra Syrského pod kontrolou přibližně 1000 kilometrů čtverečních ruské Kurské oblasti. To jsou podle rozlohy zhruba dvě Prahy.
"To, co se stalo v pohraničních oblastech, se musí vyhodnotit a samozřejmě se tak stane. Ale nyní je hlavní vyřešit aktuální úkoly a hlavní úkol nepochybně leží před ministerstvem obrany, které musí vytlačit, vyhnat nepřítele z našeho území a spolu s pohraniční stráží zajistit spolehlivou ochranu státní hranice," cituje pak ČTK Vladimira Putina.
Střetávají se tedy dva světy, které západní člověk velmi těžko umí uchopit. Jako vždy je klíčem k rozřešení historie, na kterou politici i vojevůdci často zapomínají. Ukrajina je skutečně hrdá země, která ve své dlouhé historii mnoho samostatného života neužila. Jsou to krvavá staletí, utrpení, poroba, chvíle klidu, aby následovala další katastrofa. Ukrajina je tedy zvyklá o svou existenci vlastně permanentně bojovat, využívajíce politické i drsné bojové prostředky. Po území Ukrajiny už toužily mnohé velké země, Rusko je jednou z nich.
A právě Rusko je zvyklé na proces permanentní expanze, která je přerušena dočasnými neúspěchy. Z melancholických rovin kolem Moskvy se ruská říše snaží dosahovat do nových končin s přístupem k surovinám a moři, bohatství. Je to imperiální přístup. Kdysi Rusko vážně ohrožovala Polsko-litevská unie, v roce 1610 dokonce Poláci obsazují Moskvu a dosazují svého cara. O dva roky později jsou ale vyhnáni. A Rusko nezapomíná. Později se podílí dvakrát na zničení Polska a Ukrajinu ve velké části uchvacuje do carské náruče. A Rusko nikdy neodpustí Ukrajině, že chce být opravdu samostatná.
Ukrajinský vpád do Kurské oblasti je proto hlavně z hlediska psychologického obrovskou fackou ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a jeho systému. Není to imperiální útok, je to snaha zachránit svou zemi před dalším poddanstvím, ruským samoděržavím. Pro Rusko, které nahlíží na Ukrajince jako na zbloudilé poddané, je to drzost, kterou je nutno přísně potrestat. Pánům se neodporuje, a pokud švihají bičem, je nutno nastavit hřbet. Tak vidí svůj svět Rusko.
Ukrajinci se pak při vědomí své krvavé historie nejen odmítají shrbit, ale ještě se snaží vzteklému utlačiteli vytrhnout bič z ruky. Co z toho všeho plyne? Neměli bychom Ukrajinu opouštět a začít lavírovat, jak mají Češi ve zvyku. Mít náklonnost k imperiálnímu projektu dost dobře nelze, tam jen šustí ambice. Ale mějme velkou sympatii k té živé lásce k vlastní rodné hroudě, kterou na Ukrajině vidíme. Už jen třeba proto, že tady už to vlastně neznáme.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
