Světový řád se otřásá v základech. Válečný car Putin na červeném koberci prolomil bariéry
Komentář: Prožíváme přelomovou dobu plnou velkého nebezpečenství a destrukce dosavadních jistot. Není to náhlé, proces probíhá už pěknou řádku let. Někdy je k tomu, aby se lidé probrali ze sladkého pocitu, že se vlastně nic neděje, nutný pořádný budíček. Mocným zazvoněním se stalo páteční setkání ruského a amerického prezidenta na Aljašce. Vladimir Putin, válečný imperátor dirigující krvavý konflikt na Ukrajině, kráčící vstříc Donaldu Trumpovi, tento obraz vyvolal u politické elity v Evropě zděšení, rozčilení nebo i vzdor. Co může aljašská scenérie znamenat pro budoucnost? O odpověď se pokusí tento komentář pro portál ŽivotvČesku.cz.
Byli jsme zvyklí na jistoty, které mají kořeny až v roce 1945. Tehdy se konstituoval jednotný Západ klenoucí se přes oceán od hranice tehdejšího Československa po USA. Po pádu sovětského bloku se zdálo, že nastává čas spolužití založený na hodnotách euroatlantických. Dokonce i Rusko, zmítané rozpory po rozpadu SSSR, projevovalo určitou míru přízně. USA byly zářivým démantem Západu, nezpochybnitelná supervelmoc, a zdálo se, že nic nebrání bezstarostnému vkročení do amerického století, kde prosperita a mír budou samozřejmostí.
Přesuňme se však do složitější současnosti. Krutá ruská agrese proti suverénní Ukrajině, která masivně propukla v úvodu roku 2022, je drsným projevem obnovení velmocenského soupeření, které bylo typické pro 19. století a bylo provázeno opakovanými změnami hranic v Evropě. Vyvrcholilo první světovou válkou. Je to oživení politiky imperiální, kdy tzv. blízké zahraničí velmoci je považováno za nárokový majetek. Celý systém mezinárodního řádu založený na pravidlech se začal otřásat.
Ukrajina se hrdinně brání již čtvrtým rokem, ale světová situace se mění. Rusko je asertivnější a za zády má asijské země s miliardami obyvatel. Státy, které kvůli historickým zkušenostem s kolonialismem nemají Západ v lásce, ačkoliv to nyní nahlas neříkají. Pokud by Rusko válčilo zcela osamoceno, bez ekonomického zázemí asijského, tak dlouho by jistojistě vést konflikt nezvládlo. Někdy je nutné se podívat realitě do tváře. Evropa, která je ruským postupem nejvíce ohrožena, se snaží Ukrajinu podporovat, ale zmítají jí vnitřní politické rozpory, které oslabují. Co je kritickým faktorem, je hrozba rozpadu společenské smlouvy, tedy nepsaného klidného soužití státu a občanů. Projevem je nárůst podpory radikálních politických subjektů.
Páteční schůzka na Aljašce, kterou sledoval upřeně celý svět, byla zpečetěním tohoto stavu. USA jako dosud nejsilnější země světa, vedené Donaldem Trumpem, přikročily k přímému osobnímu kontaktu s ruským autokratem. Červený koberec na letišti jako pocta Vladimiru Putinovi, symbolicky a vlastně fakticky, udělal tlustou čáru za myšlenkami a sny naší nedávné minulosti. Je zřejmé, že Donald Trump si uvědomuje světovou situaci a zvolil řešení přímého jednání velmocí. Ty po mně kamenem, já po tobě chlebem. Při vědomí čínské hrozby je zjevně americkou cestou vyvázání se ze zatěžující ukrajinské krize. Už samo setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina je určitou formou základní dohody, nebylo tedy třeba něco sepisovat a publikovat.
Evropské politické elity jsou nyní v šoku a snaží se situaci pozměnit sérií jednání. Je to přirozené, protože starý kontinent může být hlavní obětí celé nové imperiální situace. Pád Ukrajiny, ať už vojenský, nebo prostřednictvím ponižujících podmínek ukončení konfliktu, by Evropu dramaticky oslabil na kritickou úroveň. A především její střední a baltskou část by vystavil hrozbě přechodu do euroasijského orbitu. Každý krok ale teď znamená, že může být chybou, a to nevratnou. Proto je třeba pečlivě zvažovat možnosti, nepodléhat emocím a nežít minulostí. Je nutné vycházet z nové světové reality. Kdo se utápí ve svých minulých bolestech, prohrává vlastní budoucnost.
Geopolitika je ve své podstatě krutá věda, protože je odlidštěná. Na druhou stranu proto není možné strojově propočítávat varianty a matematicky přesně je plnit. Je zde také humanita, čest a hrdost. Máme zde vzor. Ukrajinu. Národ, který hrdinsky čelí mocnému impériu, národ, který má krásnou kulturu, národ, který je Čechům nesmírně blízký. I při vědomí všech pohybů světových desek bychom neměli Ukrajinu opustit, umýt si ruce nebo snad dokonce obrátit kabáty. Je v našem životním zájmu pomáhat a udržovat přátelství. Máme vskutku historickou šanci být konečně jinými, a lidskostí a solidaritou s trpící Ukrajinou mohutně posílit sami sebe. Proč? Protože nový imperiální svět bude nakonec usilovat i o nás.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
