Havlíček promluvil o dění ve Sněmovně při jednání o důvěře vlády, napjatých vztazích mezi Motoristy a Hradem a ekonomickém výhledu

Rozhovor: Koaliční vláda ANO, SPD a Motoristů vedená premiérem Andrejem Babišem získala důvěru Sněmovny po dosud nejdelší debatě, která zabrala zhruba 26 hodin čistého času. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz popisuje, jak náročné třídenní jednání zvládali členové kabinetu, proč podle něj opozice promarnila příležitost nabídnout alternativu a co považuje za největší výzvy nadcházejících let. Dotkl se také napětí mezi Motoristy a Hradem kvůli nejmenování Filipa Turka.

Ve Sněmovně jste absolvovali třídenní »maraton«, šlo o 26 hodin čistého jednacího času. Jak se to dalo vydržet?

My si nestěžujeme. My nebrečíme. Bereme to jako součást politiky. Pokud měla opozice ambice tam strávit tři dny, tak je tam strávila. Kdyby tam byli šest dní, tak tam budeme šest dní. A hlavně – na rozdíl od nich, když oni žádali o důvěru před čtyřmi let, seděli tam dva až tři ministři, my jsme tam seděli v drtivé většině všichni.

Bylo přitom od začátku jasné, že vláda důvěru získá. Jak jste vnímal samotné rozpravy?

Myslím, že to musela být pro lidi velká nuda. Od začátku bylo jasné, že tam důvěra bude. Ale zároveň je to možnost představit sám sebe, představit program a nabídnout třeba alternativní řešení. A třeba proslov bývalého premiéra Fialy mi připadal jak zrecyklovaný někdy z léta 2025. Jenže oni jsou pořád zakopaní v předvolebních zákopech, neuvědomili si, že už jsme v roce 2026.

Byly tam i chvíle, kdy už to podle vás šlo za hranu?

Já se nenechám nikým vyprovokovat. V zásadě to pouštím jedním uchem dovnitř, druhým ven. Mě to ani nepřekvapuje. Když vám totiž dojdou argumenty, když jste nejistý, když si nevěříte a když jste nekompetentní, tak to nahrazujete arogancí, přezíravostí a osobními útoky.

Pokud jde o Piráty, tam to docela tu a tam vřelo...

Problém není, že je někdo mladý, to je v pořádku. Ale ti lidé by měli mít elementární respekt k lidem, kteří třeba něčeho dosáhli, kteří jsou starší a za kterými jsou nějaké výsledky. Jakkoliv s nimi nemusí souhlasit politicky. Taková ta frackovitost, výsměch… Já vždycky říkám, že Piráti jsou novodobí kolektivisté jak z padesátých let minulého století. Akorát mluví anglicky a používají sociální sítě. Principiálně nemají rádi úspěch, nemají rádi podnikatelský sektor a chtěli by všechno přerozdělovat.

V posledních dnech se řeší i napětí mezi Motoristy a Hradem kvůli nejmenování Filipa Turka. Jak to čtete vy, dojde ještě na nějaké »kotrmelce«?

Nemyslím si. Nelze se řídit mediálními titulky. Situace je patová a všichni víme, že prezident by měl postupovat podle zákona a měl by jmenovat vládu. Pokud k tomu má nějakou výtku, tak si musí říct, kde je hranice pro to, aby tak nenastalo. Rozumím tomu, že prezident není na klíček a že by měl umět říct svůj názor – říkal jsem to i za Miloše Zemana. Ale pak je nějaká finální hranice, kdy pokud vidí, že se mu podařilo vystřílet všechny možnosti, by to měl nechat na premiérovi. A ve finále je na veřejnosti, aby zhodnotila, zda se ministři chovají, jak slibovali, a zda je jejich práce odpovídající, nebo ne.

Vít Rakušan oznámil stínovou vládu. Má být alternativou ke kabinetu. Co na to říkáte?

Postavit stínovou vládu není o tom, že řeknu: »Já mám stínovou vládu.« Za prvé, když ji stavíte jako jediná strana, musíte mít dost silnou pozici. Starostové dneska zas až tak silnou nemají. A hlavně to musí mít systém – pravidelný režim, expertní práci a politickou práci. Musí se to vyvažovat prací ve Sněmovně, v regionech, odbornými týmy, oponenturou, články, sítěmi… Tohle musí někdo řídit. Mám dojem, že oni to dneska jenom jmenovali, ale ten systém tam nemají.

Co bude pro vládu v následujících čtyřech letech nejtěžší, pokud jde o prosazení plánů?

Opozice se nesmířila s tím, že byla poražena. Jsme přesvědčení, že drtivá většina médií bude i nadále stranit opozici a že jejich svatá válka bude pokračovat dál. My budeme používat stejné nástroje jako doposud, tedy odbornost, kompetenci, pracovitost a výsledky. Méně slov, více činů. A komunikaci s lidmi – ne přes stovky PRistů, kteří vás tahají jako loutky.

A pokud jde o konkrétní priority. V energetice se musíme dostat do evropského průměru v cenách energií. Musíme spustit stavební zákon a víc digitalizovat. Musíme začít realizovat investice, které zabezpečí budoucí hospodářský růst. A vypořádat se s obrovskými dírami v dopravě, školství, zdravotnictví.

Jak vidíte rok 2026 pro české firmy – čeká nás tlak na optimalizace a propouštění?

Obecně ty firmy dneska v Evropě nemají na růžích ustláno. Ale my jsme vláda, která jasně řekla, že tahounem ekonomiky bude privátní, tedy firemní sektor. Musíme jim vytvořit podmínky – ceny energií, podporu investic, ne přes dotace, ale třeba přes odpisy, a trh práce a podobně. Už dneska vidíme určitý psychologický zlom – firmy začínají věřit, že prostředí bude stabilnější. To je pro mě velká satisfakce.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.