V lese hrozí smrtelná záměna. Mykolog řekl, na co si dát pozor při sběru muchomůrky růžovky
Teplé a deštivé počasí probudilo naplno houby a lidé se vrací z lesů s plnými košíky. Mezi oblíbené úlovky také patří vynikající muchomůrka růžovka. Při jejím sběru je nutné dávat si obrovský pozor, aby nedošlo k záměně za jedovatou muchomůrku tygrovanou. "Když se podíváme na prstýnky, které mají muchomůrky pod kloboukem, tak muchomůrka růžovka ho má vždy rýhovaný, muchomůrka tygrovaná ho má hladký," vysvětlil pro ŽivotvČesku.cz mykolog Vladimír Antonín.
Muchomůrka růžovka je velmi oblíbená mezi houbaři a v kuchyni je považována za delikatesu. Mimo jiné se z ní dělá falešná dršťková polévka, nebo se vyškvaří na sádle na lahodné škvarky, které připomínají maso, proto se jí také lidově říká »masák«.
Problémem je, že ve stejnou dobu i na stejných místech roste jedovatá muchomůrka tygrovaná (zvaná též panterová). Pozření muchomůrky tygrované je vzácně smrtelné, ještě nebezpečnější je například muchomůrka zelená.
Mykolog Vladimír Antonín souhlasí s tím, že muchomůrka růžovka patří mezi nejchutnější české houby a vysvětil, jaké základní znaky ji odlišují od jedovatých kolegyň.
"Rozlišovací znaky máme tři základní. Když se podíváme na prstýnky, které mají muchomůrky pod kloboukem, tak muchomůrka růžovka ho má vždy rýhovaný, muchomůrka tygrovaná ho má hladký," vysvětlil pro ŽivotvČesku.cz zkušený mykolog.
"Druhý rozdíl najdete, když růžovku utrhnete. Noha je většinou červivá a na ožraných místech je vínově růžová, muchomůrka tygrovaná zůstává vždy čistě bílá. Třetím znakem je pokožka klobouku - když ji sloupnete u růžovky, tak začne po chvilce měnit barvu na šedorůžovou, zatímco klobouček u muchomůrky tygrované zůstává vždy bílý," dodal k rozlišovacím znakům Vladimír Antonín.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
