Babiš chce působit smířlivě, ale pak kvůli Pavlovi dělá opak. Politolog rozklíčoval slabinu premiéra
Komentář: Spor o cestu prezidenta Petra Pavla na summit NATO do Ankary se dostal do fáze, kdy už nejde jen o ústavní výklad a protokol. Ukazuje také něco podstatného o stylu premiéra Andreje Babiše (ANO). Na sociálních sítích volí smířlivá slova, ve Sněmovně ale vypálí, že prezident Českou republiku poškozuje a že ho tam vláda nepotřebuje. Politolog Josef Mlejnek pro ŽivotvČesku.cz popsal, že premiér podle něj někdy jednoduše dřív mluví, než přemýšlí.
Prezident Petr Pavel se podle vyjádření Hradu ve dnech 7. a 8. července zúčastní summitu NATO v turecké Ankaře. Před odletem má mít na kbelském letišti tiskový brífink. Tím se fakticky potvrzuje, že po předběžném opatření Ústavního soudu už se spor nevede o to, zda prezident do Ankary odletí, ale spíše o to, jakou roli na místě bude mít a jak rozhádaně bude Česká republika před spojenci působit.
Babiš na sociálních sítích tvrdí, že ho celý spor mrzí. Píše, že vládě nejde o válku s prezidentem, vendetu ani o jeho ponižování. Apeluje na Pavlovu velkorysost a vyzývá ho, aby cestu přehodnotil.
Jenže stačilo přijít ve čtvrtek do Sněmovny a smířlivá fasáda se rozsypala. Babiš při interpelacích prohlásil, že si vláda nepřeje Pavlovu přítomnost v Ankaře, že prezident podle něj Českou republiku poškozuje a že ho tam vláda »skutečně nepotřebuje«. Redakce ŽivotvČesku.cz o tom psala článek. Jinými slovy: na Facebooku smír, ve Sněmovně palba.
Právě tento rozpor pro ŽivotvČesku.cz okomentoval politolog Josef Mlejnek. Podle něj nelze vyloučit, že premiérův ostrý výpad nebyl součástí promyšlené strategie, ale spíše výsledkem emocí ve vypjatém prostředí.
"Je možné, že zvlášť ve Sněmovně, při interpelacích, sehrály roli emoce. Nemusela to být záměrná snaha. Spíš to mohl vyprsknout. Dřív mluvil, než přemýšlel, což se mu někdy stává," uvedl Mlejnek pro ŽivotvČesku.cz.
To je pro Babiše nepříjemná charakteristika. Premiér se snaží veřejně vytvářet obraz státníka, který respektuje rozhodnutí Ústavního soudu, nechce konflikt s Hradem a jedná v zájmu České republiky. Jenže ve chvíli, kdy na něj ve Sněmovně zatlačí opozice, vrací se ke stylu politického buldozeru. Útok, výčitky, staré křivdy, ODS, armáda, Fiala, Pojar, zakázky. A mezi tím prezident, kterého vláda podle Babiše v Ankaře nepotřebuje.
Mlejnek míní, že Babiš se s rozhodnutím Ústavního soudu sice musel smířit, ale dá se usuzovat, že vnitřně ho to lidově řečeno užírá. A právě tady pravděpodobně pozorovatel celého »ankarského příběhu« naráží na povahu člověka, který je zvyklý mít věci pod kontrolou.
"Je vidět, že emoce tam jsou. On jako boss, pokud ho tam fakt nechtěl, musel rozhodnutí Ústavního soudu překousnout. Ale je vidět, že se s tím těžko smiřuje, už jen kvůli tomu, že je založením boss a nerad si nechává cokoliv diktovat," řekl politolog pro ŽivotvČesku.cz.
Babiš může mít připravenou komunikační linku, může mít poradce, marketéry a uhlazený text na sociální sítě. Jenže když přijde živý politický střet, papír a strategie často prohrávají s instinktem. A Babišův instinkt je boj od rána do večera.
"Myslím si, že v této věci úplně nemá jednolitou komunikační strategii. A to on vlastně moc nemá. Když něco dává na Facebook, tak to možná probere s poradcem nebo s markeťáky. A je to klidnější. Ale u něj dlouhodobě platí, že si třeba nějakou strategii domluví, ale pak stejně něco plácne nebo řekne, protože se neudrží," uvedl Mlejnek.
Ve sporu o Ankaru je to vidět skoro učebnicově. Na jedné straně premiér píše, že ho celá situace mrzí. Na druhé straně ve Sněmovně tvrdí, že prezident poškozuje Českou republiku. Navenek volá po odpovědnosti a velkorysosti, prakticky ale dává najevo, že Pavla bere jako nežádoucího pasažéra vládní delegace.
"Myslím, že je schopný se domluvit s poradcem, že komunikační strategie v této kauze bude nějaká, a potom to tak hraje třeba na Facebooku. Pak ale přijde do Sněmovny, dostane ten den stopadesátý dotaz na Pavla a už prostě říká: ne, já ho tam nechci," popsal Mlejnek dále pro ŽivotvČesku.cz.
Problém tak není jen v tom, kdo bude sedět ve vládním speciálu, kdo půjde na večeři a kdo vystoupí na formální části summitu. Skutečný problém je v tom, že česká reprezentace před aliančním jednáním působí rozhádaně ještě před odletem.
Premiér logicky argumentuje, že zahraniční politiku určuje vláda a že summit bude mimořádně důležitý kvůli výdajům na obranu, závazkům vůči NATO a další pomoci Ukrajině. Hrad naopak trvá na tom, že prezident jako hlava státu má v takové debatě své místo a že jeho účast odpovídá ústavním zvyklostem.
Jenže politická stránka věci už přerostla samotný protokol. Babiš se po rozhodnutí Ústavního soudu ocitl v nepohodlné pozici. Prezident letí. Vláda ho musí vzít. A premiér, který nerad prohrává, musí předstírat před voliči klid v situaci, která mu očividně leží v žaludku. Summit v Ankaře tak pro českou delegaci nezačne až v Turecku. Začal už doma. A jak je zřejmé z posledních dní – ne zrovna důstojně.
Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.
