Odchod titána Karla Schwarzenberga zacloumal s Miroslavem Kalouskem. Rozhovor, při kterém slzy v očích jsou výrazem opravdového přátelství

Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg
Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg
Foto: Profimedia
Rudolf Šindelář | Redaktor
[email protected]
Publikováno: 12. 11. 2023

Ve věku 85 let zemřel bývalý ministr zahraničí a čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Muž, který odešel jako politický titán, který se rodí jednou za sto let. O úmrtí jedné z nejvýraznějších postav české polistopadové politiky informoval politický souputník a přítel Miroslav Kalousek - oba muže pojilo silné a upřímné přátelství. Někdejší politický bard pro ŽivotvČesku.cz poskytl krátký rozhovor, v němž se ohlédl do časů, kdy vznikalo přátelství, které bylo nejen příkladné, ale zejména nezištné a opravdové.

Karel Schwarzenberg byl v týdnu transportován letecky do vídeňské nemocnice. Bohužel... Jak budete na něj vzpomínat, protože mezi vámi bylo velké přátelství, které vznikne jen tehdy, když mají ti lidé správně nastavenou vzájemnou chemii, když bych to přiblížil takto?

Karel Schwarzenberg byl pro mě opravdu jedním z nejdůležitějších, nejinspirativnějších, také nejlaskavějších lidí v mém životě. Nebudu na něj vzpomínat jen jako na někoho, s kým jsme založili TOP 09, ale především jako na velkého vlastence, který naprosto nezištně své zemi sloužil celý svůj život. Jen málokdo si dokáže uvědomit, co všechno Karel pro Českou republiku udělal. Disponoval nesmírným sociálním kapitálem v celé Evropě a i v celém světě, ale v Evropě zvláště. A ten kapitál dával své zemi celá léta nezištně k dispozici. A sloužil skutečně ve smyslu - v plném smyslu toho pojmu. Byla to dokonce jeho častá věta, kterou mi kladl na srdce: »Sloužit se musí«. A nebyl to jenom kolega, byl to přítel a velký morální vzor.

Zároveň to byl velký a nezapomenutelný politický titán - velikán. Byl osobností, která bohužel, jak to vidíme, v současné politice chybí, a to hodně... Je to odchod velkého politického vzoru?

Je to odchod velkého politického vzoru. Dnes musím říct, bohužel, bývalých časů. On se nebál říkat nepopulární věci, dokonce i tehdy, když věděl, že ho to poškodí. On prostě považoval za nutné, aby říkal věci, které považoval za správné, a aby za ně i bojoval. A to se dneska v politice nenosí.

Vzpomenete si na to, kdy se vaše osobnosti propojily a vzniklo vaše upřímné a opravdové přátelství?

My jsme se znali ryze formálně do roku 2007, kdy nás zasedací pořádek v Topolánkově vládě posadil vedle sebe. A tam jsme zjistili, že máme na většinu věcí stejné názory, na rozdíl od našich vlastních stran. On tam byl za stranu Zelených, já za KDU-ČSL. A také jsme zjistili, že máme stejný smysl pro humor, že si spolu rádi povídáme. Prostě jsme se spřátelili v té vládě. Občas jsme si říkali, spíš to bylo takové položertovné snění, jak by bylo hezké, kdybychom měli svoji vlastní stranu, kde bychom neměli problémy s některými názorovými postoji těch stran, které zastupujeme. Ale bylo to opravdu v roli takového obecného žertování, a to do okamžiku, než Jiří Paroubek v polovině předsednictví v roce 2009 shodil vládu. A my jsme najednou měli spoustu času. Tak jsme si říkali, že do toho jdeme.

A šli...

Ano. Takže někdy žertem říkám, že TOP 09 má tři zakladatele - Karla Schwarzenberga, Miroslava Kalouska
a Jiřího Paroubka. Protože kdyby to Jiří Paroubek neudělal, tak my jsme nikdy neměli čas TOP 09 založit.

Kdy jste se s panem Schwarzenbergem viděli naposledy?
Od jara byly ty jeho pobyty v nemocnici čím dál častější. Já ho navštěvoval tedy v nemocnici. Naposledy jsem ho viděl krátce zpět. Telefonovali jsme si také. Budeme mít spolu takový dluh. Jeden z našich posledních rozhovorů se týkal našeho společného charitativního závazku, protože jsme pro jednu charitativní akci na Ukrajinu nechali vydražit oběd s Karlem a s Mirkem. A já jsem vítěze té dražby ještě
prosil, ať počká, až se Karel vrátí z nemocnice, až se uzdraví. Tak to už… To už prostě nebude.

Kdo byl Karel Schwarzenberg:

Pocházel z orlické větve šlechtického rodu Schwarzenbergů, studoval práva ve Vídni a Štýrském Hradci a lesnictví v Mnichově, studia nedokončil. Do roku 1989 žil v zahraničí, po listopadové revoluci se stal kancléřem prezidenta Václava Havla. V letech 2004 až 2010 byl senátorem a mezi roky 2007 až 2009 a znovu v letech 2010 až 2013 ministrem zahraničí. V roce 2013 v první přímé volbě prezidenta postoupil do druhého kola, ve kterém prohrál s Milošem Zemanem.

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.