Reklama:

Komentář: Vladimir Putin ochutnává vlastní medicínu. Prigožin zhmotňuje přísloví, když pýcha předchází pád

Ruský prezident Vladimir Putin
Ruský prezident Vladimir Putin
Foto: Profimedia
Se svolením Jiřího Ovčáčka
Jiří Ovčáček | Redaktor a komentátor
[email protected]
Publikováno: 24. 6. 2023

Komentář Jiřího Ovčáčka: Několik týdnů zásobuje ruská propaganda sociální sítě zvěstmi o kolapsu ukrajinské ofenzívy a fantastických úspěších ruské armády. V noci na sobotu 24. června 2023 pyšná slova vystřídal šok. Namyšlené Rusko prožívá pokus o státní převrat v režii žoldnéřských wagnerovců.

Reklama:

Vzpoura předáka soukromé žoldnéřské Wagnerovy skupiny Jevgenije Prigožina je stejně tak nečekanou událostí, jako když v loňském únoru ruské ozbrojené síly skutečně podnikly invazi do sousední Ukrajiny. Jen málokdo tehdy věřil, že agresor zahájí největší vojenský konflikt od druhé světové války. V současnosti jde o zatím nejvážnější ohrožení a podkopání autority prezidenta Vladimira Putina a celého režimu - a to historicky.

Přitom déle než rok a čtvrt vše v rámci vztahů Prigožina a Putina vypadalo jako idylka. Když Rusko vojensky napadlo sousední Ukrajinu, Wagnerova skupina, založená Prigožinem, vyrazila na frontu k bezohlednému boji, který se vyznačoval krutostí.

Reklama:

Jen pro upřesnění, wagnerovci jsou soukromá bezpečnostní a polovojenská organizace o síle odhadované až 50 tisíc mužů. O více než 30 tisíc mužů pak měla přijít v souvislosti s válkou. Zhruba 9 tisíc jejích příslušníků přitom padlo v akci, uvedla to letos v únoru agentura Reuters s odkazem na Bílý dům. V minulosti se zúčastnila bojů v Sýrii a v separatistických regionech na východní Ukrajině.

Při dobývání Bachmutu se objevily první velké stíny na barvotiskovém obrázku vykresleném Kremlem a jeho propagandou. Lépe řečeno, na povrch začaly probublávat tvrdé rozpory mezi wagnerovci a velením pravidelné ruské armády. Prigožin si na sociálních sítích začal stěžovat na blokování dodávek munice.

Za rozbušku vedoucí k rozpoutání pokusu o státní převrat v Rusku lze považovat požadavek ruského ministerstva obrany, aby se mu wagnerovci podřídili. To už byla hozená rukavice přímo do obličeje.

Pro českého čtenáře je možná neuchopitelné, co se v Rusku děje. Je nutné trochu znát ruské dějiny, ruskou tradici. Vzpoury proti carovi, revoluce, pády a vzlety, to vše prodchnuté patetismem, přepjatostí a pláčem nad sebou, to je Rusko. Výsledkem často bývá ještě horší režim než ten svržený.

Rusko tyto zvraty zpravidla vrhají do chaosu společenského i ekonomického a nový vládce se brzy stává diktátorem. Vyhlídky nelákavé, ale typicky ruské. Padne-li nyní Putin a carem se stane Prigožin, lze očekávat brutalitu. Bude-li zlikvidován Prigožin, nastoupí Putinova pomsta.

Ale. Je jistě důležité sledovat novodobý souboj mezi »soudruhem Stalinem« a »soudruhem Trockým«. Nesmíme při tom všem zapomenout, že jediné, co je opravdu důležité, je ukončení války na Ukrajině. To znamená ukončení ruské okupace ukrajinských území a plnou svobodu pro Ukrajinu. Rusko prožívá své odvěké drama. A jako vždy si za něj může samo. Pýcha totiž odjakživa předchází pád.

Pokusy o převzetí moci v Rusku:

+ Rusko, respektive Sovětský svaz, pamatuje několik úspěšných i neúspěšných pokusů o násilné převzetí moci. Při nenápadném puči 7. listopadu 1917 ruští bolševici v čele s Vladimírem Iljičem Leninem svrhli prozatímní vládu a nastolili moc sovětů. U moci vydrželi více než 70 let.

+ V srpnu 1991 se v tehdejším Sovětském svazu hrstka konzervativních komunistů pokusila o státní převrat ve snaze zastavit reformy prezidenta Michaila Gorbačova a zabránit rozpadu sovětského impéria. Akce pučistů v čele s viceprezidentem Gennadijem Janajevem skončila po třech dnech fiaskem. Vedla k zákazu sovětské komunistické strany a nepřímo způsobila rozpad SSSR. Hrdinou dne se stal tehdejší ruský prezident Boris Jelcin, který se postavil do čela spontánního odboje proti pučistům.

+ O dva roky později čelil pokusu o převrat i Jelcin, který v září 1993 rozpustil po vleklých sporech Nejvyšší sovět (parlament), který byl zvolen ještě v sovětských dobách, a Sjezd lidových poslanců. Politická krize vyústila v krvavé střetnutí mezi projelcinovskými silami a obránci parlamentu, které si nakonec vyžádalo podle vládních odhadů 187 obětí. Západ tehdy vyjádřil plnou podporu Jelcinovi, který z konfliktu vyšel posílen.

Reklama:

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.

Reklama:
Reklama: