Socialismus v Česku: Můj panelák, můj hrad. Sídliště chválená i nemilovaná řešila nedostatek bytů

Praha, sídliště Lhotka - stavba panelových domů - Ilustrační snímek
Praha, sídliště Lhotka – stavba panelových domů – Ilustrační snímek
Foto: Profimedia
Jiří Ovčáček | Redaktor a komentátor
[email protected]
Publikováno: 14. 2. 2024

Králíkárny. Hanlivé označení panelových domů mnozí považují za nespravedlivé. Prefabrikované domy z minulého století se staly běžnou součástí českých měst i městeček a ceny bytů se pohybují v milionech korun. Ve své době byly vlastně zázrakem. Lidé se do paneláků stěhovali z pavlačových domů bez koupelen a s kamny na uhlí. S portálem ŽivotvČesku.cz se ohlédneme za historií skládaček z betonu.

První československá republika byla demokratickým státem, ostrovem svobody v moři autoritativních zemí. Trápily ji ale velké sociální problémy, kterých po druhé světové válce propagandisticky zneužili komunisté. Už před vypuknutím strašného konfliktu ale v Československu řešili otázku výstavby sociálních bytů. Byly vybudovány první soubory moderních domů s malometrážními byty, například v pražském Břevnově nebo ve Vysočanech. Ještě to ale nebyly typické paneláky.

Jejich vznik je spjat s firmou Baťa a progresivním Zlínem. Zde už za druhé světové války vznikají první pokusy o prefabrikované domy, aby v 50. letech, již v Gottwaldově, jak město přejmenovala rudá moc, spatřil světlo světa panelák typu G40. Ano, G jako Gottwaldov a 40 jako počet bytů. Byly to ještě paneláky, kterým nechyběla ani výzdoba na fasádě, a to po vzoru socialistického realismu, architektonického stylu kombinujícího historismus s modernitou.

V Praze na Zelené lišce, kde už za první republiky byly vybudovány moderní sociální byty, vzniká v letech 1954 až 55 z paneláku G40 první větší sídliště. V hlavním městě tehdy lidé bydleli v neudržovaných domech, kde často chyběly koupelny, WC bylo společné, ústřední topení jen snem, vlhkost a temno stálým hostem. Získat byt v paneláku s velkými okny a veškerým komfortem, který dnes považujeme za standard, byla velká výhra.

Panelová sídliště pak začala po celé republice růst jako houby po dešti. A stále to bylo málo, bytů bylo třeba víc a víc. Architekti začali plánovat obří bytové komplexy, jako je Jižní Město, a kolem Prahy vzniká jakási novodobá betonová hradba. Unifikace, šeď a nedostatečné vybavení obchody a službami, to jsou nejčastější kritické připomínky k panelovým sídlištím, které zaznívají i v prostředí ČSSR.

Postupně vzniká mnoho typů paneláků, nesou neatraktivní označení, které něco říká jen odborníkům. Ve zkratce, nejrozšířenějším typem paneláku u nás je typ T06B, jehož počátky sahají do konce 50. let. Měl dokonce své krajové varianty, paneláky z jižních Čech tak například vypadají odlišně od těch severočeských. Typické pro tyto domy jsou barevné meziokenní pilířky. 

Závěr výstavby paneláků, ukončena byla v 90. letech, náleží soustavě VVÚ ETA. Ale mnohem zajímavější informací je, že v 80. letech zakoupila československá vláda licenci na paneláky na Západě, konkrétně v Dánsku. Šlo o konstrukční systém Larsen-Nielsen, který byl ale využit jen v Praze, hlavním městě ČSSR. V současnosti jsou četné panelové domy po rekonstrukci, zateplené a patří stále mezi žádaný typ bydlení. 

Diskutujme slušně. Pravidla diskuze na portálu ŽivotvČesku.cz.